BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Divoženka

13. ledna 2010 v 22:30 | Terry |  Povídky podle abecedy
I když je tahle povídka krátká, nfm, jestli se vám bude líbit, no nevadí, pište teda komentíky. Děkuji


Tahle povídka začala vlastně znikat, když jsem se vydal na průzkum naší rezervace s vlky. Otec mi nahlásil, že začíná podezřele ubývat mláďat, proto jsem se šel sám přesvědšit.
Procházel jsem rezervaci a zatím jsem našel jen čerstvé stopy vlčat s matkou. Byl podzim a venku foukal studený vítr.
Zamířil jsem k potoku, kde se vlci poslední dobou dost vyskytovali. V rezervaci jsem nebyl aspoň půl roku, možná víc.
Šel jsem po stopách vlčat, protože mířili k louce. Sotva pár set metrů od louky jsem uslyšel zpěv. Prodral jsem s epotichu houštím, abych viděl na louku.
Na okraji stála malá dřevěná chatč, které jsem si nikdy v této oblasti nevšiml, u které seděla v trávě dívenka. Měla na sobě jen lehké tričko a otrhané džíny.
"Halo?" řekl jsem a mířil k ní. Dívenka vyskočila na nohy a odhodila něco, co měla v ruce na zem. Utíkala směrem k lesu a byla šíleně vyděšená. Šel jsem za ní, nechtěl jsem, aby se jí něco stalo. Šlo slyšet, jak utíká, protože šustilo listí napadané na zemi.
Po chvíli jsem uslyšel křik. bystřil jsem, protože byl poměrně blízko.
Dívenka zakopla o spadlou větev a poranila si nohu. Po její hezké tváři se kutálely slzy bolesti. Natáhl jsem k ní ruku.
"Neboj, já ti neublížím," řekl jsem hebkým hlasem a usmál se k ní. Podívala se na mě a pak se chytla ruky. Vyzvedl jsem jí ze země a podíval se jí na ránu. Měla ji dost ošklivě sedřenou a měla v ní hlínu.
"Odnesu tě k nám, kde ti to vyčistím," jemně přikývla. Vzal jsem její ruku okolo svého ramene a druhou jsem jí chytil okolo pasu.
Společnýma silama jsme dokulhali k nám domů.
"Mami, dones dezinfekci, mam tu raněnou!" hlásil jsem hned od dvěří. Okamžitě přiběhla s kysličníkem a vatovou. Dívenku jsem posadil na sedačku a vyhrnul jí džíny. Na ránu jsem jí nalil trochu kysličkníku. Cukala s nohou, ale věděla že to musí vydržet.
Když jsem jí ji vydezinfikoval, máma jí dala čisté suché oblečení a nechali jsme ji u nás spát.
V noci byl úplněk. Hodně vlků vylo. Ležel jsem na posteli a díval se z okna, jak se hýbou stromy. Uslyšel jsem vrznutí vedlejší dveří. Tam spala dívenka. Nejspíš si šla pro pití, máma jí nechala v kuchyni připravený džbán s džusem.
Jenže, neozvalo se zpáteční vrznutí, což znamenalo, že se nevrátila do pokoje. Nedalo mi to a tak jsem se vydal dolů. Uviděl jsem na věšáku v předsíni, že chybí mámina bunda a její teplé boty. Okamžite jsem se oblékl a šel za ní ven. Nevěděl jsem, kde jí mám hledat a tak jsem zamířil k chatrči.
A zamířil jsem správně. Dívenka na kraji lesa u chatrče se nad něčím skláněla. Přišel jsem až k ní a viděl, že sedí u zraněného vlka.
"Uteč, může tě kousnout!" snažil jsem se jí oddálit od vlka.
"Není zlý," řekla tichým hlasem a na ránu mu pokládala kousky z rostrhané košile. "Potřebuje pomoc," špitla.
"Ano, to ptřebuje, ale kde chceš teď v noci sehnat doktora?" úplně jsem zpanikařil.
"Chatrč," ukázala na dřevěnou chatrč. No jasně! Potřebuje teplo. Uvnitř určitě jsou nějaké dřevo na zatopení a kyblík na čistou vodu z potoka. Utíkal jsem k chatrči a otevřel vrátka. Hned za dveřmi ležel velký pytel. Popadl jsem ho a běžel k dívence.
Pomohla mi vlka přenést na pytel a společnýma silama ho odnést do chatrče. Zatopil jsem v krbu. Dívenka pobíhala po chatrči a z různých koutků vytahovala různé větvičky, lístečky. Vůbec jsem nevěděl, co dělá.
"Hotovo," prohlásila po půl hodině, typl jsem si, že uplynula půl hodina. Podíval jsem se, co s tím vlkem celou dobu dělala.
Vlk měl ovázaný trup, kde měl zranění.
"Dala jsem mast," ukázala na zvytek nějaké mastičky v malé mističce. Přivoněl jsem si k ní. Obsahovala plno bylinek. Takže mastičkářka, bylinkářka ta dívenka byla.
"Jakpak se jmenuješ?" napadlo se mě zeptat, když jsem jí viděl a slyšel mluvit.
"Ala," hladila vlka po srsti. Stulila se k jeho tělu, obličej zabořila do jeho kožichu a usnula.
Ráno jsem se vzbudil a Ala a vlk nikde. Vylezl jsem z chatrče a Ala si před chatrčí hrála s vlkem jak s poslušným pejsek. Dokonce, když mu dala povel, vykonal jej. Trup už neměl ovázaný, jen měl přidělaný k ráně kousek látky.
"Hojí se," řekla, když mě uviděla.
"Měli bysme se vrátit," řekl jsem. "Máma bude mít strach," učitě doma umírala strachem, prolétlo mi myslí. Ala přikývla. Cosi řekla vlkovi, ten se na ní podíval a odešel do lesa. Ala mě následovala k naší chatě.
"Kde jste proboha byli?" obejmula nás máma hned jak jsme vyšli kousek od chaty.
"Ala šla do té chatrče, kde jsem jí našel, ležel tam zraněný vlk," řekl jsem jí. Máma si dala jen ruku před ústa.
"A nestalo se vám nic? Jste celí?" začla výt opravdu starostlivá.
"Nic nám není," ujistila jsem jí. "Ala s tím vlkem komunikovala, uklidnila ho, aby se nechal ošetřit." celé jsem jí to povyprávěl, co se v noci stalo.
"Ala tedy, ano?" podívala se na Alu s úsměvem. "Ale teď už pojďte, musíte mít hlad," odvedla nás do chaty a dala nám najíst.
Odpoledne jsme se s Alou vrátili k chatrči. Řekla mi, až to bylo nezvyklé, že mluvila více, že před půl rokem se ztady stratila a potkala jen vlky. Naučila se s něma komunikovat, že jí poslouchali.

Od té doby Ala žije s námi, zamiloval jsem se do ní a společně kontrolujeme vlky v rezervaci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hope | Web | 13. ledna 2010 v 22:51 | Reagovat

jejda, to bylo krásné =o) ten konec =o) prostě senzace =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama