BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Vlčí údolí|13. kapitola

27. února 2010 v 10:29 | Terry - Sasaki |  Vlčí údolí (wolf valley)
KNIHA II.
ERIK
Jestli si myslíte, že život upíra, vlkodlaka či dokonce vlkodlačího upíra je lehký, tak jste na omylu.

13. Chyby
"Eriku, proč jsme nemohli zůstat v Paisley? A proč jsem se nemohl rozloučit s Beth? Mě se po ní stýská!" skuhral Sam a mě už docela lezl krkem.
"Dej mi pokoj, Same," odpálkoval jsem ho a radši šel ven.
"Eriku, zase se jdeš toulat po lese?" vykoukla z kuchyně Selene.
"Jo, nevím, kdy se vrátím. Čau." Vyběhl jsem do lesa, kde jsem se opřel o kmen stromu. Zatnul jsem všechny své svaly, zavřel oči a soustředil se na přeměnu ve vlka.
Neuběhla ani minuta a já stál na všech čtyřech tlapách. Nasál jsem lesní pach do čumáku a rozběhl jsem se, nepřemýšlel kam.
Proč jsme odešli z Paisley? Takhle otázka mi vířila hlavou. Doběhl jsem k malému potůčku a zadíval se do něj.
Protože… Sám nevím. Jsem zbabělec a prostě jsem utekl. Tak jak jsem utekl před lety.
Chodil jsem s Leslie Andersonovou. Štíhlou, vysokou dívkou s krásnýma očima a sladkým úsměvem. Byla dokonalá, a já jako malý kluk se do ní zblázdnil. Začal jsem s ní chodit. Bylo mi s ní fajn, svěřil jsem se jí se vším a ona mě chápala a podporovala. Ale zvrtlo se to. Dostal jsem strach, že to někde řekne, co jsme zač a proto jsme bez rozloučení utekli.
Zlostně jsem tlapou švihl o vodu, která se rozlítla do strany. Leslie jsem nemiloval tak jak Beth. S ní jsem měl pocit, že čas se zastavil, a když jsem byl bez ní, jako kdyby se mi špatněji dýchalo. Prostě udělal jsem chybu.
Celý večer jsem přemýšlel a toulal se po lesích a došel jsem k závěru, že Beth je kus mě a že bez ní nedokážu být, jenže… Musí mě nenávidět, že jsem ji opustil a navíc, bratři jsou i tak dost zklamaní, že nemají u sebe Polly, Daphne, Ellen a mnou Beth.
S povzdechem jsem zamířil dál do lesa a došel až k horám. Vyběhl jsem na tu nejnižší horu a na jejím vrcholku silně zavyl.
V mém vytí byla slyšet bolest, úzkost a bezmoc, přesně tak jak jsem se cítil. A tu jsem dostal nápad.
Vím přesné datum vystoupení, kde má Beth hrát. To vystoupení je již za dva dny! Rozutekl jsem se směrem k domu, ale nepřeměnil jsem se. Jako vlk jsem se nenápadně vplížil pod okno kuchyně.
"Všiml sis, že je poslední dobou Erik čím dál tím více podrážděný?" pronesla ledovým hlasem Selene.
"Ano, všiml. Mám dojem, že si uvědomil, co jsme udělali, že to byla chyba opustit Paisley bez rozloučení." Přikyvoval jí Elliott.
"Já toho Erika zabiju!" doběhl do kuchyně Taylor.
"Co se zase stalo, Taylore?" otázala se už nepřekvapeným tónem Selene.
"Erik mi rozbombardoval celý pokoj!" zuřil a já měl co dělat, abych zadržel smích.
S Taylorem jsme se zase hádali a jako obvykle jsem měl pravdu. Ale jelikož Tay si pořád nemínil to připustit, jako důkaz mé pravdy jsem mu totálně zdevastoval pokoj.
"Hm," odporovala svůj zájem o ty naše věčné bitky Selene a slyšel jsem, jak Taylor zlostně odešel.
Vrátil jsem se zpátky do lesa, kde jsem nabyl své lidské podoby. Řeknu vám, být člověk není moc fajn, radši se proháním jako vlk po lese, jenže, nechci být v něm navždy uvězněn.
****
Dva dny uběhly jak voda a já časně ráno se vyplížil z domu a utíkal lesem ve vlčí podobě do Paisley. Cestou jsem se i nakrmil krví z jelena.
Za několik hodin jsem doběhl k domu Beth. Tajně jsem jí pozoroval z lesa. Pohled na ní mě zabolel. Díval jsem se na ní sotva pět minut a mě to připadlo, jako celá věčnost. Měl jsem sto chutí přeměnit se zpátky v člověka, vstoupit k nim do domu a omluvit se jí za všechno. Jenže já to neudělal, a udělat jsem ani nechtěl.
Nastal večer, a Beth odešla do školy. Cestou jsem ji tajně pozoroval po kraji silnice. Cítil jsem její krev, až mi z toho proudil ústy upíří jed v těle vlka.
Když zašla do školní budovy, převtělil jsem se zpátky v člověka a trochu se upravil. Potichu jsem se vplížil do budovy tak, aby mě nikdo neslyšel, ale ani neviděl. Povedlo se mi to na jedničku. Schoval jsem se ve skladu, kam nikdo během vystoupení doufám nepůjde.
Vystoupení začalo a já ze skladu vylez. Stoupl jsem si do koutu místnosti pro případ nouze ke dveřím. Beth hrála nádherně. Hudba piana mě chytala za srdce a já postoupil o jeden krok blíže. Všiml jsem si, že se na mě Beth zadívala. A sakra! Jestli mě poznala, jsem v koncích.
Když uhnula pohledem zpátky k pianu, využil jsem situace a utekl zpátky do skladu, kde jsem byl po celou dobu vystoupení.
Když jsem měl pocit, že vystoupení bude končit, vynořil jsem se zpátky na to místo předtím a poslouchal.
Udělal jsem dva kroky vpřed, takže se mé tváře museli dotýkat světla. Beth upoutala na mě pohled a na chvíli přestala hrát. Jakmile přestala, lekl jsem se, a když zase začala, pro jistotu se zase schoval.
Kroky publika pomale utichaly a slábly, šlo jen slyšet šoupání židlí a pohybu koštěte po parketách. Nenápadně jsem se vyplížil z budovy a sedl si do nedalekého lesíka.
Najednou jsem ale uslyšel kroky. Schoval jsem se za strom, ale bylo pozdě, ta osoba mě zahlédla.
"Eriku?" oslovila mě a já ztuhl nad svým jménem. "Vylez, vím, že jsi tady, to jsem já, Leslie." Cože, Leslie? Ta Leslie, kterou jsem před několika lety opustil?
Vystoupil jsem se svého úkrytu přímo před ní. Ano, byla to ona. Leslie Andersonová.
"Rád tě vidím, Leslie." Nasadil jsem jeden ze svých nejlepších úsměvů. Ale od jejího boku se ozvalo zavrčení. "Oh, máš ochranku, jak vidím."
"Andrew není má ochranka. Můžeš mi vysvětlit, co tady děláš?" ohnala se po mně.
"Já?" udiveně na ní v té tmě koukal.
"Ne, asi Pinoccio! Kdo jiný!" vyštěkla na mě.
"Přišel jsem se podívat na Beth na vystoupení." Odpověděl jsem jí po pravdě.
"Nelži!" pomale křičela, ale zarazila se v čas.
"Nelžu ti a nekřič, někdo tě uslyší." Krotil jsem ji.
"Neříkej mi, co mám a nemám dělat!" žduchla do mě. Zaklopýtal jsem o dva kroky zpátky.
"Co ti je Leslie? Já myslel, že jsi už zapomněla, že jsem tě ranil."
"Co mi je? To, že jsi opustil mě, jsme nějak překousla, ale opustit mou kamarádku Beth, tak to už jsi trochu přehnal! Je z toho na dně!"
Sklonil jsem zrak. "Já vím. Taky jsem si uvědomil, že ji miluji mnohem víc, než kdy jsem miloval tebe! Ona je má spřízněná duše, mé druhé já."
"Tak mi vysvětli, proč jsi ji opustil a proč jsi opustil mě?" štěkala dál na mě. Zhluboka jsem se nadechl a odpověděl jí.
"Tebe jsem opustil ze strachu stejně jako Beth. Bál jsem se, že když budu s vámi dlouho, že se jednou prořeknete, co jsme zač a my budeme muset utéct." Leslie zvažovala moje slova a třela si přemýšlením bradu. Byl to její zlozvyk.
"Dobrá, teď ale jdeme na Bet han vystoupení, takže prosím, nepřibližuj se moc k ní, ano?" pochopila mě a já se klidil z cesty.
"Rád jsem tě viděl, Leslie." Houkl jsem ještě přes rameno. Odrazil jsem se a v letu se přeměnil ve vlka a pádil zpátky k rodině.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucy | Web | 27. února 2010 v 10:39 | Reagovat

veľmi pekný blog :))

2 Hope | Web | 27. února 2010 v 14:00 | Reagovat

další skvělá kapitolka, ale už by teda Erik mohl dostat rozum

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama