BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Vlčí údolí|3. kapitola

5. února 2010 v 17:19 | Sasaki |  Vlčí údolí (wolf valley)
Divná nehoda

Na škole v Paisley jsem už před dva měsíce a pořád jsem se nějak neskamarádila s Erikem nebo někým z jeho party a docela mě to štvalo. Měli jsme jet na výlet do přírody, půlka školy, mezi kterou patřil Barbie spolek, my a Erik s klukama.

Přešlapovala jsem před autobusem, který už byl plný, až přiběhne Daphne a Ellen, abychom mohli vyrazit. Nevšimla jsem si, že Kaylie a spol. vylezly z autobusu.
"Bože Beth, jako to vypadáš? Tohle nosíte u vás v chatrči?" začala se posmívat Kaylie mému outfitu. Zamračila jsem se.
"No, na rozdíl od tebe vypadám lépe, nemám na sobě tunu make-upu a to oblečení," zavrtěla jsem hlavou, "promiň, ale vypadáš jak děvka." Škodolibě se zasmála Ellen, která s Daphne právě přišla. Kaylie jen pohodila tou svou peroxidní blonďatou hřívou a v lodičkách na jehlách. Škoda že se jí nepodvrkla, byla by sranda a kluci by aspoň viděli, co Barbie nosí pod mini.
"To bylo dobré," chválila mě Ellen a Daphne mě poplácala po rameni. Nasedly jsme všichni.
"Takže děcka, právě jedeme do státního parku Chandler, kde si prohlédneme vegetaci, jak zde žijí zvířata a jiné. Prosím vás, abyste byli na sebe opatrní, budeme se pohybovat v přímém výběhu divokých zvířat. Tak prosím nenarušujte klid a mír. Děkuji." Pronesl profesor Jackson. Všichni jen přikyvovali, jen Barbie spol. mu nevěnoval pozornost, byly zaneprázdněné probíráním, který lak na nehty vypadá nejlépe. Bože, jak může být tak někdo vypatlaný, skoro jsem je litovala.
Pohodlně jsem se usadila, hlavu opřela o opěradlo a poslouchala šrumec okolo mě. Zavřela jsem oči a zjistila, že jsem usnula, protože mě Daphne musela budit.
Toulali jsme se všichni parkem a příšerně se nudili, jelikož profesora Jacksona nikdo neposlouchal. Chtělo by to nějaký extrém, pomyslela jsem si. Sedli jsme si do trávy a pozorovali nějaké papoušky, tu se najednou zvedl Erikův brácha Sam a šel k nejbližší skále, na kterou si stoupl. Chvíli balancoval, přešlápl na druhou nohu, která mu podjela, a on spadl z té asi dvou metrové skály.
"Same, ne!" zakřičel Erik a společně jsme se k němu rozběhli. Byla jsem u něj první. Zjistila jsem zranění. Měl zlomenou ruku, nespíš zápěstí a vřetení kost.
"Volejte záchranku!" slyšela jsem, jak křičí Ellen na profesora, který byl úplně bílý strachy.
"Odveďte Jacksona pryč! Dělejte!" přikázala jsem Willovi a Deanu, kteří stáli poblíž profesora. Já se během té doby věnovala Samovi.
"Same? Same! Slyšíš mě?" propleskla jsem ho, zamrkal. "Sláva, co tě bolí?" něžně, aby ho to moc nebolelo, jsem mu zmáčkla zápěstí. Zakňučel. Opatrně jsem mu zvedla hlavu, jelikož jsem na vedlejším kameni viděla krev. A sakra, měl ji rozbitou. Popadla jsem svou bundu a dala mu ji pod hlavu, aby tolik nekrvácel.
"Same!" Erik si klekl vedle svého bráchy. "Co tě to napadlo?" začínal mít v hlase vzteklost s náznakem hysterie, kterou jsem slyšela snad jen já.
"Eriku, nudil jsem se, ale nějak jsem to nevypočítal. Chtěl jsem, aby byla sranda, promiň mi to. " Chtěl se zvednout a já mu zatlačila rameno zpátky k zemi.
"Nemluv, Same, nevysiluj se," poručila jsem mu a natáhla se do svého batohu pro šátek a vedle sebe jsem vzala pevné větve. Zápěstí jsem mu zpevnila, Erik mi asistoval, bylo to takové divné, ale pomohl mi. Zpevněné zápěstí jsme mu zavěsili do závěsu a nechali ho ležet, jelikož jsme nevěděla, jestli nemá ještě něco zlomeného. Čekali jsme na záchranku. Erik přikryl Sama svou bundou.
Přijela sanitka a naložili Sama na nosítka. Erik se rozhodoval, jestli má jet se Samem, nebo ne.
"Běž, bude tě potřebovat." Postrčila jsem ho a při tom dotyku mnou projel elektrický náboj. Usmál se na mě a z výrazu mu bylo lehké přečíst, že mi děkuje. Jakmile sanitka odjela, profesor Jackson všechny naskládal do autobusu a jelo ze zpátky do školy.
Po příjezdu do školy se okolo mě vzneslo pozdvižení, že jsme zachránila Sama a chtěli popis, co se stalo. Odmítala jsem s nimi komunikovat, vzala jsem batoh a utíkala do kanceláře školy.
"Paní Hewattová, Sam Saller je v nemocnici, ošetřovala jsem ho na místě, mohla byste být tak laskavá a omluvit mě? Chci se přesvědčit, jestli je v pořádku. Snad mě chápete."
"Jistě Elisabeth, jen běž, profesoři to pochopí." Přikývla a já odešla.
K nemocnici to bylo jen pár bloků, takže jsem nemusela zas tak sprintovat, ale i tak. Při vchodu do nemocnice mě praštil do nosu pach krve a hned v závěsu plná čára krve. Zacpala jsem si nos a na informační tabuli jsem hledala rengen. Druhé poschodí, super. Brala jsem schody po třech, abych byla nahoře rychle.
"Jak je na tom?" zeptala jsem se Erika, který seděl přede dveřmi rengenu. Pokrčil rameny a ani se na mě nepodíval. Sedla jsem si vedle a čekala.
Po chvíli otevřel dveře mladý doktor. Erik vstal, jak když mu dáte elektrický šok a já ho následovala.
"Kdopak tomu chlapci zpevňoval to zápěstí?" hrklo ve mně. Určitě jsem mu ho špatně uvázala.
"Já pane doktore." Sklonila jsem zrak, aby nešlo vidět, jak jsem rudá.
"Výborně, tak krásně zpevněné zápěstí neudělám ani já a to už mám nějakou tu praxi za sebou, neuvažujete o medicíně?" pochválil mě doktor a mě málem vypadly oči z důlků.
"Já a medicína?" nevěřícně jsem na něho koukala a mrkala, jestli tohle není sen.
"Ano, máte na to skvělé předpoklady, slečno." Ujistil mě.
"Jak je na tom, pane doktore?" ozval se Erik a já zapomněla, že vedle mě stál, jelikož byl strašně potichu.
"Výborně, zápěstí má zasádrované a na hlavě jen povrchová zranění, nic vážného. A, tady nám vezou hrdinu." Rozcuchal Sama ve vlasech. "Příště si dávej větší pozor, kaskadére." A odešel zpátky dovnitř.
"Děkuji ti Beth, opravdu moc. Řekni, co chceš, já ti to dám jako odplatu." Chrlil Erik.
"Eriku, je to od tebe hezké, ale záchrana lidského života se nedá vyčíslit v penězích či věcech, ta se vrací pomocí." Pronesla jsem a usmála se.
"Dobře, takže až budeš potřebovat pomoct, tak ti ten dluh splatím?" tázal se a já jen přikývla. "Fajn," usmál se.
"No tak já už půjdu, když vím, že Sam je v pořádku," a byla jsem na cestě na odchod, ale Erik mě chytil za ruku. Hrozně jsem se lekla při dotyku s mou kůží. Jeho ruka byla tak teplá. Možná se mi to jen zdálo, jelikož venku zrovna teplo moc nebylo.
"Počkej, odvezu tě domů, bráchu povezu taky."
"Dobře," a zrovna přivezli Sama.
"Tak Same, a dávej na sebe pozor," poručil mu doktor a Sam vstal na nohy. "Tak jdeme, brácha," plácl Erika do zad zdravou rukou a Erik jako kdyby to nezaregistroval, oči měl upřené na mě. Zajímalo by mě, co mu probíhalo v hlavě, nad čím přemýšlel. Že by si konečně uvědomil, že i holky existují? Možná.
Všichni tři jsme se rozešli k Erikovu autu, vůbec nevím, jak se k nemocnici dostalo, když jel se Samem sanitkou.
"Co je to za značku?" otázala jsem se Erika a zahleděla se na to křiklavě červené auto.
"Audi R8, proč?" odemykal auto a z obličeje mu šlo vyčíst, že je překvapený o můj zájem o auta a také naštvanost, že by se mě nejraději už zbavil.
"Protože je moc hezké a určitě velmi rychlé." Odpověděla jsem stručně a tvářila se neutrálně, i když jsem uvnitř cítila smutek. Nasedla jsem do auta, bylo příjemně pohodlné a jelo se.
Celou cestu nikdo nepromluvil, ani Sam ne. To ticho bylo až trapné. Jak Erik slíbil, dovezl mě až domů.
"Dík," broukla jsem a odešla domů.
"Zlatíčko, kdopak tě to přivez tím krásným autíčkem?" spustila hned mamka, která Erikovo auto viděla.
"To byl Erik Suller, dovezl mě z nemocnice." Jen tak jsem prohodila a chtěla zmizet ve svém pokoji.
"Z nemocnice? Co se stalo? Jsi zraněná?" Už už se málem vrhla po mně, aby zjistila, co mi je.
"Mě nic, ale jeho bráchovi Samovi, spadl ze dvoumetrové výšky na kámen, ošetřovala jsem ho."
"Ty ho ošetřovala? Zbláznila ses? Vždyť neumíš první pomoc, nebo snad ano?" divila se, div jí nevypadly oči z důlků.
"Ježíši mami, jezdila jsem jako malá přece na zdravovědy se školou, tak si ještě něco pamatuji ne?" protočila jsem otráveně oči a zalezla do pokoje.
Celý zbytek dne jsem pak strávila na zahradě čtením. Pročítala jsem všelijaké různé časopisy a přemýšlela, což jsem poslední dobou dělala nějak moc často.
Lehla jsem si na deku a zavřela oči. Pod víčky mi proběhla celá ta Samova nehoda. Nevypadalo to jako náhoda, spíš jako kdyby to udělal schválně. Nedávalo mi to smysl. Proč by to proboha dělal? Nevím. Večer utekl rychle a já zapadla do postele jako špalek. Stalo se toho za dnešek nějak moc. Erik se semnou začal bavit, Samova nehoda… A zrovna tu noc vyli vlci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hope | Web | 5. února 2010 v 19:38 | Reagovat

mnooo, pěkné =o) škoda, že nemůžeš slyšet můj uznalý hlas, protože to bylo opravdu moc hezké a mně se to líbilo =o) těším se na další =o)

2 Jana | Web | 5. února 2010 v 19:43 | Reagovat

skvělý! ten příběh mě úplně pohltil

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama