BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Vlčí údolí|18. kapitola

10. března 2010 v 18:53 | Terry - Sasaki |  Vlčí údolí (wolf valley)
Krve prolití

"Eriku, vstávej!" třepala se mnou Selene. Zamžoural jsem na ni.
"Děje se něco?" a vystřelil jsem z postele. "Něco snad s Beth?" lapal jsem po dechu.

"S Beth ne, ale s Alissou!" vyhrkly jí slzy do očí. "Zmizela!"
"C-cože? Jak mohla zmizet? Kdy?" nechápal jsem.
"Okno v jejím pokoji je rozbité a na podlaze všude je krev. Její krev!" začínala být hysterická.
"Ví to Elliott?" ten přece něco musí vymyslet!
"Ne, ještě se nevrátil z lovu. Pojď mi pomoct zbudit kluky, rychle!" a odešla. Probudil jsem Taye a Will. Selene Sama a Deana. Všichni seděli v obýváku a nechápali co se děje.
"Proč jste nás tak brzo vzbudili?" skuhral Taylor.
"Děje se snad něco?" mžoural ještě rozespale Dean.
"Ano, děje se něco," povzdechla si Selene. "Alissa zmizela."
"A to kvůli tomu musíme tak brzo vstávat?" nechápal Taylor a jedna mu přistála, až měl otisk na tváři.
"Alissa je člen rodiny, a my svou rodinu chráníme!" okřikla ho.
"co budeme dělat?" pochopil situaci Sam.
"Zatím nic, počkáme na Elliotta, měl by se každou chvíli vrátit." A v naději se dívala z okna.
Po asi půl hodině došel domů Elliott celý od krve a v roztrhaném oblečení.
"Panebože, co se ti stalo?" oči se jí strachem zúžily.
"Trošku jsem si hrál s medvědem, ale raněný nejsem, měl v sobě trošku víc krve, než jsem čekal." Chechtal se, ale úsměv mu na tváři zamrzl. "Stalo se snad něco?"
"Ano," povzdychl jsem. "Alissa zmizela, v jejím pokoji je krev a rozbité okno."
"Tak to je vážný," zamračil se a zmizel v patře. Dolů přišel čistě oblečený a bez krve na sobě.
"Wille, Eriku, pojďte prosím se mnou nahoru." S Willem jsme se na sebe podívali a následovali ho do Alissina pokoje.
"Panebože, taková spoušť," rozhlédl jsem se po pokoji. Celý byl převrácený vzhůru nohama, na posteli i koberci velké kaluže krve a vymlácené okno.
"Ta se musela bránit jak o život," konstatoval spoušť Will.
"To teda jo," přitakal Elliott a namočil prsty do kaluže krve na koberci. Promnul ji prsty a přičichl si k ní.
"Eriku, čichni k ní," udělal jsem to samé co Elliott.
"Lykanská krev," zalapal jsem po dechu.
"Toho jsem se obával," povzdechl Elliott. "Gabriella se jí chce pomstít, za to, že jí zradila, a jak znám Gabriellu, tak ji zabije." Otočil se na Willa, na našeho nejlepšího stopaře v rodině. "Myslíš, že budeš moc je vystopovat?" v očích mu zableskla naděje. Will zavětřil ve vzduchu.
"Není tak moc stará, ale bude to těžké," mračil se.
"Nevadí, jdeme to říct ostatním." A zamířil domů do obýváku. Selene seděla netrpělivě na kraji sedačky a v rukou svírala polštář, že jsem se bál, že ho roztrhne a bude tady všude peří.
"Tak co?" zeptala se.
"Will je bude moct vystopovat. Takže se dáme hned na cestu, ale prosím, Selene, zůstaň tady se Samem." Poprosil ji a políbil.
"Proč zase mám zůstat doma?" vztekal se Sam.
"Brácha, nejsi tak silný jak my, neboj, za pár let s námi budeš moct." Slíbil jsem mu. Sama to nějak neutěšilo, sedl si do křesla s naštvaným výrazem.
"Já ho pohlídám," slíbila Selene.
"Dobře," přikývl Elliott. "Jdeme, kluci." Zavelil. Na zahradě jsem se ještě otočil a viděl za oknem Selene, jaký má zoufalý výraz v obličeji, kterým by mi říkala: najděte ji. Přikývl jsem a přeměnil se do své pravé podoby. Will přirazil čumák k zemi a jel po stopě. Chvíli jsme šli po stopě, ale asi po míli se stopa vracela zpátky. Will byl z toho zmatený, protože cítil jinou lykanskou vůni, která směřovala na východ. Vydali jsme se tedy po ní, až jsme došli ke starému polorozpadlému hradu, kde u hlavní brány stáli dva strážní, kteří nás ještě nezaregistrovali. Připlížili jsme se z boku hradu a oba strážce tiše zabili. Tiše, to znamená, že jsme jim zlomili vaz. Proplížili jsme se dovnitř. Všude plály pochodně a na zdech byly pověšené různé obrazy. Nejspíš předkové Gabrielly.
Došli jsme chodbou na kulaté nádvoří, které mělo po obvodu samé dveře. Které vedou do věžení Alissy? Viděl jsem, jak prolétlo Elliottovi myslí, i když myšlenky číst neumím. Will to vyřešil za nás. Šel po stopě, kudy Alissu táhli do cely.
Došli jsme k jedním starým dubovým dveřím za kterými se ozývalo práskání biče a křik Gabrielly.
Dean si odfrkl. Práskání přestalo a kroky se blížili ke dveřím. Otevřela.
"Ale ale, to jsou nám ale hosti." Usmívala se a měla na sobě oblečené ušlé černé lesklé kalhoty, volné tričko a šílené boty na podpatku. Nestihli jsme se převtělit, protože Gabriella nás nechala svázat. Dean kňučel jako ho a ostatní společně se mnou dávali na skřipec.
"Asi jste si přišli pro Alissu, ale já vám ji nedám a vy mi ji ani neukradnete." Nadzvedla mi čumák bičem. Zlostně jsem jí ho ukousl. Zamračila se. "Alissa byla má služebná, která mě zradila. A já zradu nepromíjím!" zlostně práskla bičem o zem a postoupila pár kroků k druhému skřipci, kde byl natažený Elliott. "Pročpak s vámi nepřišla i Selene a Sam?" tázala se, ale sama si odpověděla. "Protože by mě musela zabít, že ano. Nesnese pomyšlení, že bych Alissi ublížila. Pusťte Erika!" moje pouta mi sundali. Přeměnil jsem se.
"To nebyl dobrý nápad, Gabriello," zlostně jsem vrčel. "I když Alissa zradila tě, nemáš právo ji zabíjet. Prolévání upíří krve je zakázané. Obzvlášť těch, co se jako upíři narodili." Třel jsem si zápěstí, na kterých jsem měl pouta.
"Eriku, seš tak najivní. Alissa mě zradila, tak za svou zradu zaplatí. Přiveďte ji!" poručila strážným. "Navíc, já zabiju vašeho upíra, protože vy jste mi zabili dva nejlepší Lykany!" zase zlostně práskla bičem, až jsem couvl. Kluci kňučeli, abych Gabriellu nedráždil.
Stráž dovedla Alissu. Tedy spíš její bezvládné tělo. Stěží zvedla hlavu, aby se podívala, kdo pro ni přišel. Její pohled mě úplně zaskočil. Její oči měli krvavě červenou barvu. Ach ne, ona se napila krve z člověka, proto je taková malátná.
"Přivažte ji," přikázala jim a přivázali ji za zápěstí na lano. Gabriella nechala svázat taky mě. Přivázala mě ke sloupu. Pomale přišla k nahým zádům Alissi. Dvakrát pohladila svůj bič a prásk, švihla Alissu přes záda. Alissa bolestí zapištěla.
"to máš za to, že jsi zradila svou paní," prásk další. "Za prozrazení sídla unešení," další rána, "a za spolčení s nepřítelem!" dala jí snad hromady dvěstě ran. Celá byla od krve. Vlasy, její noční kalhoty… Nemohl jsem se na to dívat, jak jí ničí, mlátí a mučí.
"Pře…aaaaghr… přestaň!" zakřičela z posledních sil Alissa. Gabriella přestala a přešla k jejímu obličeji.
"Zlatíčko, tohle je malý trest, pro tak zrádnou služebnou." Držela její bradu ve svých odporných rukou, které byli celé od její krve.
"Udělám cokoliv, cokoliv!" šeptala.
"Ty, zlatíčko, už neuděláš nic, rozluč se s životem." Zašeptala jí do ucha. My vlkodlaci máme dobrý sluch, takže vše slyšíme, i šeptání. Gabriella luskla prsty a dva ze stráží se přeměnili ve vlky. Jeden se odrazil od podlahy a přeskočil Alissu tak, že překousl provaz a ona se svalila na zem. Druhý k ní doběhl, kousl jí do ruky a prudce s ní škubl, že jí vyhodil rameno. Škubl ještě jednou a ruku jí urval. Alissa křičela bolestí, zmítala se pod těly vlků z posledních sil.
"Dost!" zakřičel jsem. "Přestaň!" a jedna mi přistála. Cítil jsem, jak se mi do liskance hrne krev a rudne.
"Buď z ticha! Můžeš být rád, že tam nejsi ty, že tě ušetřím. Na tebe si brousím zuby a nehty na jindy." Sykla Gabriella a dál sledovala trhání nebohé Alissi.
Vlci se po nějaké době odtáhli. Její kousky těla se váleli v louži vlastní krve. Sklonil jsem hlavu. Tohle se stát nemělo! Měl jsem jí zabránit, aby ji zabila. Měl jsem, ale neudělal.
"A teď jste na řadě vy!" zatleskala a lykani pustili Willa, Dean a Elliotta ze skřipců. Mě rozvázali a strčili k ostatním. Dostal jsem pěstí do břicha, obličeje, že jsem si málem prokousl jazyk, až jsem se bolestí překulil na bok. Dostal jsem ještě jeden kopanec a pak zavřel oči.
Probral jsem se až na jakési louce. Okolo leželi ostatní. Třeštila mě hlava. Asi jsme dostali pár ran nakládačky. Prohmatal jsem se, jestli mám něco zlomeného a našel jsem kousek lístku. Rozevřel jsem ho a do nosu mě praštila vůně Alissiny krve. Ten vzkaz byl psaný Alissinou krví! Stálo na něm:
Alissa byla první na řadě. Příjde čas, kdy zlikviduji i vás ostatní!
Gabriella
Příjde čas… Budu čekat, Gabriello. Slibuji, jednoho dne tě zabiji!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana | Web | 10. března 2010 v 19:32 | Reagovat

tak to bylo něco! honem další dílek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama