BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

DJ

29. září 2010 v 20:36 | Sasaki |  Yaoi/shounen-ai povídky
SasuNaru
DJ
Pár: SasuNaru
Pozn: mějte po ruce kapesník, je to doják :) ae víc vám neřeknu, jen to, že ve woerud to má 4 a něco stránek xD


Je pátek večer a můj brácha mě neustále buzeruje, že jsem pomalý, že si mám pohnout atd. Je pravda, že vypomáhat mu v našem rodinném nočním klubu není zrovna nějaký odvaz, ale co už.
"Sakra, brácha pohni!" řval na mě Itachi z předsíně.
"Běž napřed, za 10minut tam dojdu!" houkl jsem na něj.
"Fajn! Pokud nedorazíš do 10minut, budu ti volat tak dlouho dokud nedojdeš!" vyhrožoval a on toho byl doopravdy schopný. Co vlastně dělám v našem rodinném klubu? Pomáhám bráchovi rozlévat panáky konožské mládeži a že jich nenavštěvuje náš klub zrovna málo, jen představa, že to druhého dne budu muset uklízet, ty poblité sedačky, už teď se mi dělá šoufl.
            Opravdu za 0minut jsem v klubu a pomale roznáším na všechny stolky u sedaček popelníky.
"Sasuke, objednal jsem nového DJ, DJ Gaara se omlouvá, ale prej je totálně nechcípaný, že nemůže ani chodit." No skvělý, pomyslím si.
"Fajn, a kdo to aspoň je?" řekl jsem to fakt bez zájmu, chci aspoň vědět, jak se ten DJ bude jmenovat, když bude tu prvně.
"Uvidíš, ale je fakt rozkošný, mě sám uhranul tím svým pohledem." Mrkl na mě. Aha. Je známo, že můj bratr je poměrně perverzní. No, a asi jsem to chytil od něho, protože jsem úplně pomale nadrženej vidět toho DJ. Jo, asi jsem se nezmínil, já i bratr jsme oba gayové. Asi se ptáte, jestli jsme spolu někdy něco měli, když náš klan je vyvražděný a my dva jsme jediní, kdo zbyli, že? Tak abych to uvedl na rovinu, ano měli, ale víc vám neřeknu, to by byl totiž úplně jiný příběh, než je tenhle.
Ale už zpátky k tomuhle příběhu. Dál jsem se raději bráchy nevyptával a radši si hleděl svého, jako narážení bečky piva a otvírání nových láhví s alkoholem.
Přesně v osm jsme otvírali. Jako každý noční klub jsme do devíti měli vstup pro dívky zdarma. A opravdu se kolem deváté tu sešlo hodně děvčat, i Sakura, která by pro mě oči nechala, jenže ona ještě pořád nepochopila, že ji nechci, že ŽÁDNOU holku nechci.
"To je on!" drcl do mě brácha, když do klubu vstoupil blonďatý muž s očima letní oblohy bez mráčků. Srdce mi v ten okamžik snad vynechalo pár úderů a i dýchat jsem snad přestal. Tak moc byl dokonalý až mi nešlo dohromady, jaktože on může být DJ.
"Hoj Itachi!" pozdravil mého bratra blonďáček.
"Čáu Naruto," plácl si s ním na uvítanou brácha. "Tak jsi dorazil, jaké potěšení, oh, tohle je můj bratr, Sasuke," ukázal na mě.
"Čau," mrkl na mě. Ten pohled… Bože!
"Čau," ušklíbl jsem se a dál natáčel dvě rozdělané piva.
"Pult máš tamhle," ukázal mu brácha na druhou stranu. "Zabydli se tam hned příjdu," Naruto jen přikývl a rozešel se na druhou stranu cestou se obejmul s dvěma holkama, že by hop znali? Něco uvnitř mě na ně žárlilo, ale nemělo důvod, líbil se mi, nic víc. Raději jsem se věnoval dále svým panákům a pivu.
"Čau lidí!" ozval se z repráků blonďáčkův hlas. "Vypadá to tady nějak mrtvě, tak to trošku rozjedeme ne?" celým klubem se ozvalo jednotné "ANO!" Tohle jsem tady ještě nezažil. "Tak hned na úvod si dáme něco rychlého, nemyslíte?" Další ano, a už se z repráků linula známá melodie písničky od zpěváka Enrique Iglesias - I like it. Na parketu se najednou objevilo plno lidí a ještě víc u baru, takže jsem neměl možnost blonďáčka pozorovat, ale na můj vkus hrál dobře, sakra dobře. Ještě víc se rozjel, když začal mixovat
písničky do sebe a dodával tak tomu pořádnou šťávu.
"No není skvělej?" zeptal se mě brácha, když okolo mě prošel do skladu pro další brambůrky.
"Jo, má dobrou hudbu," mírně jsme pokrčil rameny a podával nalité panáky zákazníkům.
"A líbí se ti?" zašeptal mi úplně do ucha.
"Itachi co blbneš, nezdržuj a hleď si svýho," odstrčil jsem ho d sebe a pár holek se zahihňalo u baru.
"Ahoj Sasuke," objevila se u baru Sakura, jen jsem protočil panenky a zeptal se co chce na pití nebo snad něco jiného. "Něco jiného? A co třeba tebe?" dívala se na mě takovým tím nevinným pohledem.
"Sasuke není k dispozici, slečno, ten je můj," nějak záhadně se u pultu objevil Naruto.
"Pch," odfrkla si Sakura. "Sasuke, ty jsi ale děvka," a odešla na těch svých vysokých jehlách pryč, tancovat.
"Dáky Naruto, zachránil jsi mě," poděkoval jsem mu. "Jakého chceš panáka? Je to na účet podniku,"
"Dej mi absintha," usmál se.
"Sebevrahu, kdo pak za tebe bude hrát?" ale nalil jsem mu panáka, ale malého, aby se moc nezřezal. Ale on na to nějak nedbal, kopl ho do sebe.
"Můžu s tebou mluvit?" usmál se na mě blonďáček, když mi vrátil prázdnou skleničku.
"Jo ale co hudba?" kývl jsem hlavou k pultu. Jen mávl rukou. "Brácha, vem to tu za mě na chvíli," a odešli jsme do kumbálu, kde byl o poznání větší klid.
"Tak co jsi -" ani jsem se nestihl zeptat, co chce, protože mě přitiskl ke zdi a začal líbat.
"Co blbneš?" odstrčil jsem ho od sebe i když nerad, nechtěl jsem, aby si myslel, že jsem tak lehce k mání.
"G-gomen, nevím co to do mě vjelo," omluvil se a odešel zpátky na plac. Nevěřícně jsem si sáhl na rty kde před chvílí byli ty jeho. Zavřel jsem oči a raději šel zpátky k baru.

+ + +

"Konečně doma," vyvalil jsem se v sedm ráno na svou postel, když v klubu bylo všechno uklizeno, nikomu bych nepřál utírat ty poblité sedačky. V tu ránu jsem usnul.

"Sasuke, máš hosta!" zavolal na mě můj bratr.
"Tak ať jde ke mně!" koukl jsem zpátky, nechtělo se mi chodit k vchodovým dveřím. Ozvalo se tiché zaťukání. "Dále," řekl jsem a ta dotyčná osoba vstoupila.
"Ahoj Sasuke," pozdravil mě blonďáček s nádherně modrýma očima, které mě očarovali. Rychle jsem vyskočil z postele na které jsem ležel, zabouchl za ním dveře a přitiskl ho na ně.
"Čekal jsem na tebe," zašeptal jsem mu do ucha, které jsem mu pak jemně stisknul.
"V-vážně?" řekl trochu rozpačitě. Já jen přikývl a začal ho vášnivě líbat. Rukou jsem mu šmejdil pod tričkem a jezdil po jeho vypracované hrudi a bříšku.
"Chci tě," zašeptal jsem, když jsem s blonďáčkem se přemístil před postel, na kterou jsem ho poté shodil. "Bude se ti to líbit," zašeptal jsem, ale Naruto se zdráhal, začal se mnou třást a říkat, "Sasuke, sakra, probuď se!"

"Co je?" zamžoural jsem na svého bráchu, který mě probudil. Takže to byl jen sen, škoda že ne realita, dal bych si říct.
"Dneska máme druhou směnu, akorát ve vedlejší vesnici, tak pohni, chci abys tam mi pomáhal," hodil po mně oblečení. Tak fajn. Oblékl jsem se a nasedl do bráchového auta.
"Jo, dneska taky bude hrát DJ Naruto, je totiž z Konohy a má to coby kamenem dohodil semhle, do Ohnivé," řekl jen tak mimochodem.
"On je z Konohy? Že jsem ho nikdy nepotkal," divil jsem se a nedával moc znát, jak mě to potěšilo, že není od někudy z prdele.
"Já ho tu tolikrát potkal, asi seš slepej, protože chodil do tvé školy, akorát do jiné dříve, je stejný ročník jak ty, brácha," to mi doslova vyrazilo dech.
"Čau Itachi, jsem rád, že mi tu vypomůžeš, to víš, dva si vzali dovolenou," řekl majitel klubu Jiraiya, "a tohle musí bejt tvůj brácha, čau Sasuke, já jsem Jiraiya," potřásl jsem si s ním rukou. "Ity, ty víš, kde co tady je, tak to ukaž bráchovy a chovejte se jako doma," poplácal nás po zádech a začal vpouštět lidi dovnitř, protože už bylo kolem osmé, sakra, to jsem psal tak dlouho?
            Netrvalo dlouho a i Naruto dorazila
usídlil se u svého pultu. Já abych vydržel pohledy na něho jsem do sebe kopl dva panáky na zahřátí a během večera dalších snad sedm. Je pravda, že Naruto hrál fakt fantasticky, dívky se v rytmu písniček svíjeli po tyčích i po chlapech a já měl chuť se po Narutovi vrhnout, tak moc mě přitahoval.
            Kolem čtvrté ráno jsme měli padla, teda spíš, byla zavíračka a museli jsme ještě uklidit ty poblité sedačky, bože. Naruto se jako u nás už nevypařil a pomáhal nám.
"Naru, nechápu proč jim pomáháš, oni jsou za to placeni, ty ne, přece jsi tenhle podnik sám společně se mnou vybudoval," řekli Jiraiya, který stál opřený ve futrech.
"Chci, aby to bylo co nejrychleji, nesnesu na to ten pohled," usmál se doširoka Naruto a dál drhnul sedačky.
Asi po hodině jsme měli všechno uklizeno.
"Pojďte na jedno, na účet podniku," řekl Jiraiya a nalil každému i Narutovi panáka. Já, který jsem byl už tak víc v náladě, mi to nevadilo.
"No nic, my pojedeme, tak čau Jiraiyo," rozloučil se brácha,a le já nechtěl jít, prosil jsem pohledem, abychom tu ještě chvíli byli. "Pojď brácha,"
"Už jdu," zvedl jsem se ze stoličky, ale málem jsem sebou sekl, kdyby mě Naruto nechytil. Nějak jsem neudržel rovnováhu, no jo, měl jsem dost panáků, už se motám, a to už není ta moje nálada.
"Sasukeho vezmu k sobě, mám tady udělaný malý priváteček, kdybych náhodou neměl kde být, vyspí se z toho a zítra ho máš doma," mrkl na bráchu.
"Fajn," a odešli spolu s Jiraiyem pryč. "A nedělejte blbosti!" zavolal na nás ještě se smíchem brácha.
            Naruto mě odvedl do svého provizorního privátu, kde mě pustil na postel. Pomalu se mi snažil sundat boty, ale já si ho stáhl na sebe a přetočil se s ním tak, že jsem byl nahoře.
"Takže jsi to jenom hrál," ušklíbl se blonďáček pode mnou.
"Jistě, jinak bych nedostal příležitost být s tebou sám, a ten včerejšek, promiň," a přisál jsem se na jeho měkké a hebké rty. Přejel jsem ju jazykem po spodním rtu, který jsem poté mírně vcucnul.
"Sasuke nech mě!" odstrčil mě od sebe blonďáček, že jsem tak tak nespadl na zem.
"Co to do tebe vjelo?" nechápal jsem.
"Sice se mi líbíš, ale, já jsem zadaný!" vykřikl na mě.
"Tak jsi to měl sakra říct dřív!" rozkřikl jsem se na něj. Moje mírná nálada opilosti byla ta tam.
"A teď laskavě odejdi, vidím, že jsi úplně střízlivej." Otevřel dveře pokoje dokořán.
"Na to zapomeň," zabouchl jsem dveře, chytl ho za obě zápěstí jednou rukou a dal mu ruce nad hlavu. Druhou rukou jsem mu rozepínal kalhoty.
"Pusť mě ty úchyle, sakra pusť mě!" ječel na mě.
"Neškubej se, nebo tě to bude sakra bolet!" zavrčel jsem mu do ucha a skousl mu ucho. Jemně zakňoural bolestí. Když jsem se mu dostal do kalhot, přejel jsem mu po jeho přirození. Blonďáček se kousl do rtu. Stiskl jsem mu ho silněji. Zavil bolestí. To se mi líbilo, když to nešlo po dobrým, půjde to po zlým. Vytáhl jsem ze svých kalhot pásek a svázal mu tím ruce a dotáhl k posteli, ke které jsem ho připoutal.
"Sasuke nedělej to, budeš toho litovat!" ječel na mě blonďáček, ale já ho neposlouchal. Sundal jsem mu úplně kalhoty a dál jsem si užíval. Rozerval jsem mu košili a začal mu žužlat bradavku, za kterou jsem pak i tahal. Nemilosrdně jsem mu roztáhl nohy a bez přípravy do něj pronikl. Po jeho andělské tváři se začali kutálet slzy a jeho výraz byl víc než k pobavení. Tolik studu a nenávisti jsem snad nikdy neviděl. Začal jsem přirážet a zrychlovat.
            Když jsem vyvrcholil, udělal jsem jo ještě rukou, ale bez smilování, pořádně, tvrdě. Pak jsem ho tam zničeného a potřísněného svým vlastním semenem nechal, oblékl se a odešel pryč.
            Bylo už kolem sedmé hodiny ráno a lidé co chodili i v neděli do práce mě míjeli po ulicích této malé vesnice a já si to mířil k místu, kde jsem měl už několik let schovaný svůj poklad. S rukama zaraženýma hluboko v kapsách jsem si to štrádoval mezi Konohu a tuhle díru a čím dál víc mě začínalo žrát, co jsem právě udělal. Proč jsme to udělal? Sám sjem nevěděl. Chtíč? Touha po sexu, po jeho těle? Nejspíš. Tak proč mě sakra tak moc vytočilo, že je zadaný, proč?
            Sám Sebe jsem nechápal. Došel jsem k mému tajnému místo. Byl to vysoký strom s dírou uprostřed jeho výšky. Vyšplhal jsme tedy do jeho koruny, zašmátral v jeho nitru a vytáhl větší plechovou krabičku. Mírně jsem se usmál. Tohle jsme se zde schoval, když zemřeli naši, jako památku, ale teď je to víc potřeba.
            Seskočil jsem a svižnějším krokem se vydal do mé vesnice, tedy, spíše na hlavy Hokagů.
            Když jsem dorazil na své místo, rozhlédl jsem se na vesnici pode mnou. Musím to udělat, měl bych výčitky, velké výčitky. Ale je pravda, byl jsem přiopilý, a v přiopilosti každý dělá blbosti, jenže … Já byl jen v náladě, věděl jsem moc dobře do dělám. Otevřel jsem krabičku.
            Na dně krabičky se leskl naleštěný revolver a pod ním kousek papíru. Na ten papír jsem naškrábal posledních pár slov, které byly určené jak mému bratrovi, tak Narutovi. Uchopil jsem pevně do rukou revolver, podíval se a jestli má v sobě náboje. Ano měl, byl plně nabytý. Přiložil jsem si ho k pravému spánku a zmáčkl spoušť.
            Ohlušující rána se ozvala nad vesnicí a všichni vesničané, kteří byli právě pod hlavami hokagů viděli, jak z hora padá bezvládné tělo dolů. Pár lidí se rozběhlo k místu dopadu těla, mezi nimi byla i Sakura, růžovovlasá dívka. Už z dálky poznala Sasuekho oblečení, ale chtěla se ujistit, že to nebyl on, že on nepadal dolů z památníku, ale bližší pohled na bezvládné tělo, které dopadlo na zem byl … bolestný.
"Neeeeeeeeeeeeeeee!" křičela a brečela Sakura. Rychle se rozběhla do čtvrtě Uchihů pro Sasukeho bratra. Šíleně bušila a zvonila u jejich domu, dokud Itachi jí nepřišel otevřít.
"Co blázníš, víš kolik je hodin?" protřel si oči Itachi, ale když zaostřil, všiml si ubrečené dívky, který se mu pomale zoufale vrhla okolo krku.
"Pane Uchiho, váš bratr," poptáhla a další várka slz se jí kutálela po tvářích, "Sasuke, spáchal sebevraždu!" obejmula ho a brečela mu do trička od pyžama. Itachi tomu nechtěl věřit a proto se rozešel pod památník hokagů. Zalapal po dechu, když v kaluži krve poznal svého bratra, bratra, kterého nadevše miloval.
"Chtěli bychom si s vámi promluvit, ale napřed si přečtěte tohle," podal mu jeden ze strážníků papírek, který měl cíp mokrý od krve. "Zanechal dopis," Itachi si ho přečetl.

Bratře,
Dneska v ráno jsme udělal šílenou kravinu… Neměl jsem to dělat a moc toho lituju, s tou bolestí bych se nedokázal smířit, proto si vezmu život revolverem po našem otci, který mi daroval, abych ochránil dům. Je mi to líto bráško, že jsem se ani nestihl pořádně rozloučit, ale chtěl jsem ti říct, že miluju, nade vše, jsi můj bráška, který se mi vryl do paměti.
A ještě jedna věc, prosím, omluv se Narutovi za mě, on bude vědět za co. Děkuji.
Tvůj Sasuke

Po těhle slovech se Itachi zhroutil. Neunesl ztrátu svého bratra, ale nemyslete si, že taky zpáchal sebevraždu, zavřeli ho do blázince, protože si myslel, že Sasuke ho neopustil, že s ním stále je, ale nikdo mu to nevěřil.
A Naruto? Nerozešel se se svým přítelem, sekl s DJskou kariérou a sám se v boelsti utápěl doma či jako uklízeč po nočních kalbách v barech.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nell-chan | Web | 30. září 2010 v 17:04 | Reagovat

Tady koukám chce někdo přes držku :DDD Krásně napsáno jako, ale takovýhle konec, ty abych tě náhodu nenavštívila !!!! :DDD Pěkný, dojemný :) už se těším na další a btw: krásný design :)

2 Hanako | Web | 30. září 2010 v 19:29 | Reagovat

zabít, uškrtit a upéct v troubě! :D Za ten konec bych tě nejradši zastřelila! :D

3 Nina58 | Web | 1. října 2010 v 20:40 | Reagovat

Užasná povídka, ale ten konec :-(  :-)

4 May Darrellová | Web | 6. října 2010 v 18:01 | Reagovat

Jáááj =( toto muselo skončit špatně?! Ale jinak pěkné... ^^

5 Taychi | Web | 9. října 2010 v 12:29 | Reagovat

Můžeš mi nadávat, ale mě se jako jediná tato povídka od tebe nelíbí...je to divně psaný....ale děj je hezkej :D

6 Kiara | 10. června 2011 v 16:32 | Reagovat

[5]:
Souhlasím,myšleno je to dobře,ale je tam fodně nejasností 8-O Ale jinak celkem hezké :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama