BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Emily 1/?

25. října 2010 v 19:01 | Sasaki |  Povídky podle abecedy
PPA
Po dlouhé době přináším něco z hetero scény a taky hlavně nědo po dlouhé době jsem napsala xD je to asi 2 A4 a chci to aby to bylo delší, tak vám to sem nakouskuji :) Snad nebude vadit :)
^^

Emily … Černovlasá dívka, která má ustřihnou ofinu na rovno a většinou bývá obklopená černými kočkami. Emily… Která bývá vyobrazená jako panenka v červeném poli. Ano, jedná se o vymyšlenou postavu Emily the strange.
I já jsem Emily, ale bohužel, nejsem taková jako ta Emily z plakátů, co mi visí na stěnách. Jsem tichá, nevýrazná šedá myška, chodící na obchodní akademii. Chtěla bych aspoň jednou, na malou chvíli bejt slavná, nebo aspoň, viditelná.
"Emily? Emily! Posloucháš mě?" drbla do mě spolusedící a zatím jediná kamarádka na téhle škole.
"Promiň, trošku jsem se zamyslela," usmála jsem se mírně a popravila si své brýle na nose. "O čem jsi mluvila?"
"O Darkovi! Ty jsi mě vážně neposlouchala," zamračila se. "Co to s tebou je poslední dobou?"
"Já nevím, jsem nějaká přešlá," sklonila jsem hlavu. Je posledních pár týdnů do prázdnin. Máma mi zařídila, že pojedu na 3týdny do Paříže, prý abych se zlepšila, nevím čem, ale nevadí.
            Zazvonilo na konec hodiny a také na konec dne. S Nelou jsem se rychle rozloučila a pádila ze školy pryč. Když jsem odcházela od skříňky a schovávala si klíčky, nevšimla jsem si kluka, který šel proti mně.
"O-omlouvám se," škrábala jsem se na nohy.
"V pořádku, není ti nic?" pohlédla jsem do jeho tváře. Oh ne! To byl on! Můj tajný idol, idol, který se mi líbil od prvního dne na téhle škole. Proč zrovna já do něj musel vrazit? Sakra!
"Jo, jsem v pohodě," cítila jsem, jak se mi hrne krev do tváří. Pomohl mi na nohy a já si popravila své brýle, zkrvené brýle, jak je nemám ráda!
"Fajn, dávej příště na sebe pozor," mrkl na mě a odešel do šaten. Já se dvakrát zhluboka nadechla a raději se cestou domů dívala kam šlapu a kdo okolo mě prochází.
"Ahoj drahoušku, jak bylo ve škole?" zeptal se mě táta, když jsem vešla do našeho bytu.
"Šlo to," houkla jsem a zalezla do svého pokoje. Zase ty plakáty. Povzdechla jsem si a lehla si na postel.
"Co chceš k jídlu, zlatíčko?" objevila se ve dveřích mamka.
"Nic, není mi dobře," a přetočila jsem se směrem ke zdi. Bylo mi do breku, neměla jsem ani chuť na jídlo.

+ + +

"Tak se měj krásně o prázkách, uvidíme se po prázkách ve škole!" objímala jsem se s Nelou a byla jsem ráda, že se jáí zbavím, protože mě nebavilo poslouchat neustále o Darkovi, vždyť jsem o něm věděla snad všechno co ona! Vědět jak ho má dlouhého a takové věci fakt vědět nemusím,
opravdu.
Rozloučili jsme se a každý šla domů. Já si domů šla vyzvednout kufry, protože za dvě hodiny jsem měla dolítat do Paříže, docela jsem se bála.
"Neboj drahoušku, bude to skvělý, uvidíš," pohladila mě po vlasech a pomáhala odnést kufry do auta, aby mě mohli odvést s taťkou na letiště.
            Nechci, nechci odjet, ale zároveň mám chuť vypadnout a už s nevrátit. Krajina okolo mě cestou míjela a já přemýšlela, co tam budu dělat.
"Tak šťastnou cestu beruško," dal mi pusu na čelo taťka a silně mě obejmul, div jsem nevypustila ze sebe duši. "Teta tě bude čekat na letišti, jsem s ní domluvený, nakonec jsme se rozhodli, že tam nebudeš úplně sama v hotelu, bude u tety, ta si na tebe dá pozor, jo?" mrkl na mě.
"Aspoň jedna dobrá zpráva," zamumlala jsem si pro sebe.
"Tak jo, měj se krásně!" mávali na mě, když jsem procházela terminálem do odbavovací a čekací místnosti.

+ + +

Ani nevím, jak dlouho jsme letěli, ale probudila jsem se až na letišti v Paříži. Vůbec nic jsem neslyšela, jak jsem měla zalehlé uši, proto jsem rychle vytáhla žvýkačky z kapsy a začala žvýkat, ať mi co nejdříve dolehnou.
Vypadalo to taky úplně jinak, úplně než u nás. Všechno moderní, usměvaví lidé a poměrně hezcí kluci. Vyzvedla jsem si své kufry a prošla kontrolou ven do vstupní haly, kde na mě měla čekat teta. Jo, mimochodem, teta je slavná vizážistka a byla již na několika módních přehlídkách a dokonce byla i na několika koncertech slavných celebrit, které líčila. Jak já jí závidím!
"Emily!" volala na mě menší blonďatá žena. Ona je zas blondýna? Přece jsme jí několikrát řekli, že já blond nesluší, zavrtěla jsem nevěřícně hlavou.
"Ahoj teto," pozdravila jsem jí a obejmula.
"Máma měla pravdu, vypadáš hrozně!" sjela mě pohledem a zamračila se. "Vpadáš hůř, než mi popisovala," svraštila čelo.
"Vždyť nevypadám tak hrozně," zhodnotila jsem ještě jednou své oblečení.
"Oblečení nemyslím, to máš dobrý vkus, ale ty vlasy, bože," chytla mě za ruku. "Pojď, odvezu tě ke mně domů, a něco s tebou udělám, souhlasíš?" jen jsem němě přikývla.
            Jeli jme asi půl hodiny na okraj Paříže kde prý teta má vilu. Nezmínila se nám, že by si koupila vilu, vždycky byla spokojená s malým rodinným domkem, i když byla slavná.
            Když jsme přijeli málem mi vypadli oči z důlku. Byla obrovná! Vchodové dveře byli vykládané různými barvami skel a jejich rám byl bílý. Okolo dveří stály dva obrovské květináče s nádhernými růžemi.
"Tak jsme tady," řekla teta a zavolala sluhu, aby jí pomohl s kufry z auta.
"Když si žiješ na tak vysoké noze, proč sis ještě nepořídila šoféra?" nedalo mi to se jí na to zeptat.
"Miluju řízení a rychlou jízdu, nerada se navíc nechávám vozit, br," usmála se a vedla mě do vily.
"Bonne journée, madame," poklonila se služka okolo které jsme prošli.
"Bonne journée, Sofie," usmála se na služku.
Během cesty do nějakého pokojem kam mě teta vedla někomu zavolala. Neumím francouzky, takže jsem nevěděla s kým mluví, ale podle smíchu jsem poznala že s mužem.
"Tak se tady zlatíčko posaď, za chvilku jsem tady," sedla jsem si do velké krásné bílé sedačky v obýváku a hned naproti mně velikánská plazmová televize. Jestli já to tu přežiju ve zdraví, budu jen ráda, protože už teď mě z té krásy bolí oči.
            Asi po deseti minutách přišla teta s vysokým hezkým černovlasým kadeřníkem, jak mi prozradila, který prý s mými kudrnatými vlásky udělá, ale v první řadě vzal mé brýle a vyhodil je, prý že je nebudu potřebovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanako | Web | 25. října 2010 v 19:10 | Reagovat

Skvělý .. ^^

2 Jana | Web | 27. října 2010 v 15:44 | Reagovat

supr, Emily by mohla mít zajímavý příběh

3 Omen | Web | 28. října 2010 v 12:36 | Reagovat

Ospravedlňujem sa nenašla som alebo som prehliadla rubriku Reklamy :-)

Ahoj,
na blogu rozbieham VGS - Grafickú súťaž.
Budem rada ak sa zapojíš..

Máš skúsenosti s grafikou? Si podľa seba alebo podľa ostatných dobrý grafik/ grafička? Môžeš sa predviesť  

Nemáš skúsenosti s grafikou? Myslíš si, že nemáš šancu vyhrať?
Omyl! Túto súťaž robím práve pre takých ako si ty  Aby si sa niečo nové naučil/a a zdokonalil/a sa v oblasti grafiky  

Viac informácií na nasledujúcom odkaze :
http://omen-ai.blog.cz/1010/vgs-prihlaska

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama