BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Emily 3/?

5. prosince 2010 v 21:07 | Amaya |  Povídky podle abecedy
PPA
Tak vám zase přináším další část povídky Emily ^^ Napíšu asi ještě jednu část, nechci to v tak rozdělaném stádiu ukončit ^^

Vím, trvalo mi to dlouho, ale to víte, je před vánocemi, sháním dárky, navíc venku je zima, takže někdy má vlak zpoždění a já jezdím domů pozdě večer, že jsem ráda,že naučím a další den a padám vysílená do postele. 

Potřebuju prázdniny ^^
Ale teď už dost kafrání, snad s vám další část bude líbit ^^


            Druhé dne ráno mě vzbudila teta.
"Emily vstávej!" zavolala ze schodiště. Otočila jsem s na druhý bok a podívala se na hodiny. Půl jedenáctý. To mě dostalo dokonale na nohy. Tryskem jsem vylítla do koupelny. Rychle jsem se namalovala, vyčistila zuby,
učesala se, stáhla své neposedné rovné vlasy do culíku na temeni hlavy a rychle se šla obléct do nějakého oblečení, co jsem ještě neměla zabalené.
            Po obědě, který byl mimořádně výtečný, na mě padla nálada typu, že nikam nechci, neustále mi bylo do breku.
"Zavazadla byli odneseny do auta, madam," řekl sluha a teta u poděkovala.
"Tak pojď, pojedeme už na letiště," vzala mě okolo ramen a vlepila mi něžnou pusu na tvář.
Netrvalo ani hodinu a už jsme mohli jet na letiště. Bylo mi ouzko. Nikde jsem totiž nepoznala Nickovo auto. Slíbil že přijede …
"Tak Emily, jsme moc rádi, že jsi s námi mohla strávit prázdniny, ráda jsem se o tebe postarala, jak vzhledově tak povahově," usmála se na mě teta a strčila mi za ucho pramínek vlasů, který neposedně vyklouzl z culíku.
"I já jsem ráda, bylo to tu fajn, musím někdy zase přijet! A to co nejdřív!" usmála jsem se a obejmula jí.
"Em," přistoupila ke mně Claire. "I když po molu nikdy chodit nebudeš, protože se neustále vztekáš, ráda bych ti dala tohle na památku." Dala mi do ruky velkou obálku. Otevřela jsem jí. Byla plná fotek, jak jsem se procházela v drahých šatech od světoznámých návrhářů po molu, jak jsme blbli v maskérně a všechno ostatní.
"Děkuji Claire," vděčně jsme jí obejmula.
"Nemáš zač," pohladila mě po tváři a usmála se.
"Emily!" ozvalo se mi za zády, tenhle hlas jsem znala.
"Nicku," vydechla jsem šťastně. Moc by mě bolelo, kdybych odjela a nerozloučila se s ním.
"Tak jsem to stihl," obejmul mě a dal mi velkou pusu. "Něco mám pro tebe na památku," vytáhl z kapsy malou modrou krabičku a položil mi jí do dlaně. "Abys na mě nezapomněla," otevřela jsem krabičku.
"Nicku," vydechla jsem překvapeně. V měkkém polštářku na mě koukalo stříbrné písmenko N vyskládané malými kamínky, které bylo připevněné na stříbrném řetízku. "Ten je krásnej," přejela jsem po kamínkách bříškem prstu.
"Ukaž, dám ti ho na krk," usmál se a vyndal písmenko ven. Jedním pohybem mi ho připevnil na krk. "Takhle budu stále s tebou," políbil mě na čelo. Vyhrkli mě slzy. Něžně mi je setřel. "Neplakej, já za tebou přijedu," políbil mě tentokrát o něco vášnivěji. "Miluji tě, a vždycky budu, Emily,"
"Em, pohni! Nebo ti to uletí!" popohnala mě teta. Vzala jsem si své příruční zavazadlo a šla se odbavit. Naposledy jsem se otočila a podívala se na Nicka. Slyšela jsem, jak někde uvnitř mě mírně prasklo. Se slzami jsem si sedla na sedadlo v letadle a při vzletu jsem naposledy koukala na tu zemi, kde jsem strávila krásné dva měsíce, hlavně krásnej včerejšek…
            Po poměrně dlouhém letu, připadlo mi to, že to vůbec neubíhalo, jsem konečně byla doma. Máma si mě vyzvedla a div mě nepoznala.
"Emily, ty seš úplně jiná!" musela si šáhnout na mé vlasy, zkoumala mé nalíčení i oblečení. "Ta teta se úplně zbláznila," řekla když viděla od koho to tričko s riflovými kraťáskami je.
"Mami, teta je obětavá, tak jí to nech," usmála jsem se. "Jak ses tu měla? Co táta?" a odcházela jsem s ní z letištní haly do auta.
            Úplně skvěle jsme si s mamkou pokecali, sama mi záviděla, co všechno jsem zažila.
"Ty fotky jsou
úžasný, hlavně tahle!" smála se mé fotce, kde jsem byla namalovaná bílou barvou a přes jedno oko měla nakreslenou velkou černou hvězdu jako KISSáci.
"Jo, šíleně jsme se u toho nasmáli," řekla jsem jí.
            Den strašně rychle utekl. Za dva dny mám jít do školy. Ach jo, chci zpátky. Chci mít u sebe Nicka. Prstem jsem přejela po řetízku. Chybíš mi… Ani jsem si nestihla všechno vybalit a večer jsem vyčerpaná padala do postele.
            Druhý den ráno, jsem si dovybalila, a zavolala Nele.
"Čau Nel, tady Emily," řekla jsem do svého mobilu.
"Jé čau Em," šlo slyšet, že mě ráda slyší. "Jak si to jako představuješ?" vyjekla hned na mě. "Se mi jako neozvat dva měsíce! Hm? To se nedělá!" byla mírně naštvaná.
"Promiň, chci ti to dneska vynahradit, příjdeš?"
"Jasně, chci slyšet všechno! Takže ve 3 u vás, jo?"
"Dobře, tak papa,"
"Pa," a zavěsila. Super. Snad jí moc nevylekám.

+ + +

"Em, máš tu Nelu!" zavolala mamka na mě.
"Dobře! Pošli ju nahoru!" houkla jsem zpátky.
"Čau Em," zůstala vykuleně stát ve dveřích. "Em?" řekla teňoučkým až udiveným hláskem.
"Jo jsem to já, nekoukej na mě tak," urazila jsem se.
"Kdo ti to udělal?" pořád měla vykulené oči. Povzdechla jsem si.
"Teta, jak jsem byla v té Francii," mírně jsem se usmála.
"Ve Francii? Počky, o tom ses mi nějak jako nezmínila!" urazila se Nela.
"Já ti vážně neřekla, že jsem na celé prázdniny měla letět do Francie k tetě? Aha, tak teď to víš, to ona ze mě udělala tohle,"
"Tak to teda čumím, a pak že máš nudném život!" osopila se na mě.
"Pořád je nudnej," začaly jsme se prát.
            Hodně dlouho jsme si povídali. Jak bylo ve Francii, ukazovala jsem jí fotky co mi dala Claire a dokonce jsem jí ukázala Nicka.
"To je tak romantické!" rozplývala se.
"Já vím," podívala jsem se znovu na naši společnou fotku.
            Nela pak odešla. Ležela jsem na posteli a neustále se dívala na naši společnou fotku. Nicku, chybíš mi, tak strašně moc mi chybíš. Schoulila jsem se na bok do klubíčka a tiše vzlykala tak dlouho, dokud jsem neusnula.
            Druhý den ráno mi zazvonil budík. Začal školní rok, jak já jsem nechtěla, ale musela jsem. S odporem jsem se zvedla z postele, oblékla si minisukni a bílé tílko, na nohy si nazula své krásné černé gradiátorky na vysokém podpatku, v koupelně se trošku zkulturnila a vyrazila na vlak.
            Už na nádraží na mě hodně lidí se dívalo a pošuškávalo si, kdo jsem. Musela jsem se v duchu usmát, že mě hodně lidí nepoznalo. Cesta vlakem probíhala poměrně dobře. Několik kluků si mě prohlíželo, polichotilo mi to, dlouho jsem se necítila být tak středem pozornosti, pokud teda neberu přehlídkové molo ve Francii.
            Po půl hodině jsem dorazila do školy. Čipem jsem si otevřela hlavní dveře a u vrátnice se podívala, ve které třídě jsme. Aha, takže jako vždycky, druhé patro. Vystoupala jsem tedy po schodech do druhého patra, zahnula doleva a zamířila k učebně.
"Slyšela jsem, že s námi do třídy má chodit nová holka," slyšela jsem mluvit Dianu, naši největší krásku a drbnu ze třídy. "Panebože, to je ona!" utichla společně s těmi jejími kamarádkami, když jsem okolo prošla. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope | Web | 8. prosince 2010 v 23:29 | Reagovat

ze všeho nejdřív se chci omluvit, že jsem si to nepřečetla dřív, ale omlouvá mě fakt, že jsem tenhle týden psala dva zápočty a musela se učit...
další dílek byl opět krásný =o) a ten konec :-D doufám, že se dočkám dalšího setkání Emily a Nicka =o)

2 Hanako | Web | 9. prosince 2010 v 16:31 | Reagovat

Supér! :D Se divím, že si Emily tak rychle zvykla na tak velkou změnu v životě. Připomíná mi to The Sims2, kde jsem vždycky z ošklivky udělala naprostou krásku a pak jsem si řekla, proč jsem to udělala xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama