BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Emily 4/4

18. prosince 2010 v 18:19 | Amaya |  Povídky podle abecedy
PPA
Tak už jsem jí konečně dopsala! xD konečná délka této povídky činní 9 A4 xDD

Tak vám sem dávám poslední díleček :)
Co myslíte, stane se to, co jste si přáli, nebo ne? Nebo to bude úplně jinak? 
O tom se přesvědčte sami

Krásné počtenéčko ^^


"Dobré ráno dámy," pozdravila jsem se s úsměvem na tváři a vešla do třídy. Ve třídě, kde to žilo mohutným hovorem, najednou bylo ticho po mém příchodu. Jen jsem se usmála a sedla si za Nelou do lavice.
"Vidělas jak na tebe všichni koukají? Myslí si, že sem má chodit nějaká nová holka," začla se tiše chichotat. "A přitom jsi to pořád ty."
"Jo, přesně, ale necháme je v tom oparu nevědomosti trošku dýl, počkáme si na třídní." Ještě chvíli jsme se mezi sebou bavili, že Nela potkala na chodbě Adama, na kterého jsem úplně zapomněla. Píchlo mě u srdce, když jsem si vzpomněla, že jsem ve Francii nechala Nicka, a tady mám Adama, teda spíš se mi líbí.
"Na chvilku si odskočím." Řekla jsem Nele a zmizela na dívčích záchodcích. Před velkým zrcadlem jsem se trošku ještě doupravila, přejela rty leskem a vyšla. Nerozhlédla jsem se a vrazil někdo do mě. Zas jak na konci školního roku!
"Omlouvám se," poznala jsem ten dokonalý hlas, který jsem úplně milovala, teda před prázdninami milovala.
"V pořádku," usmála jsem se na něho. Šlo vidět, že je v rozpacích.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se mě.
"Emily, Adame," usmála jsem se na něho, když mě šel "doprovodit" ke třídě. Poslala jsem mu vzdušnou pusu a zmizela ve třídě. Vzápětí za mnou přišla i naše třídní.
"Tak vás zase ráda vidím děcka," řekla nám hned na úvod. "Jak tak koukám, hodně z vás se přes prázdniny změnili," podívala se na mě a já se jen zeširoka usmála. "Ty klepy, že máte novou spolužačku byli ale špatné lidi, žádná nová spolužačka k vám nepřišla, i když vy si to myslíte, že?" sedla si na kraj katedry a zamířila svůj pohled na mě znovu. "Tohle je přece Emily lidi!" holky okamžitě mezi sebou začali klevetit, co se to se mnou stalo a tak. "To si ale řekněte potom, teď abych vás zaškolila do začátku školního roku a řekla vám váš krásný rozvrh," zazubila se profesorka a začala psát na tabuli.
            Když se pořádně vypovídala, poučila nás a všechno ostatní, mohli jsme jít zase domů. Zbytečně zabitá hodina, ale aspoň jsem se všem ukázala. A když sjem došla domů, zapla PC, abych se podívala, jestli mi nenapsal náhodou Nick, na FaceBooku jsem našla jednu žádost o přátelství. Vytřeštěně jsem na to koukala! Adam si mě přidal! Odklikla že jsem to přihnula a hned vzápětí mi píše na chatu!

Adam: Emily? Ty mě znáš?
Já: Ano, jsem ve druháku, jestli si ještě vzpomínáš, na konci školního roku jsme se srazili na chodbě a ty jsi mi pomáhal sesbírat věci :)
Adam: To seš ty ta holka? :O
Já: Ano, je jasné že mě nepoznáváš, ale nevadí, já už ale nejsem taková jaká jsem byla.

            Nějak jsme se rozjeli v povídání a já si s ním dala sraz. Ani ne za hodinu jsem se s ním viděla, protože přijel k nám autem.
            Procházeli jsme se a já mu povídala, že jsem byla ve Francii, o sestřenici co mě naučila chodit po přehlídkovém molu, o tetě, která nechal změnit mou image a tak. Celou dobu mě poslouchal a usmíval se.
"Jaktože jsem si tě nikdy nevšiml? Taková pěkná holka…"
"To proto, že jsem předtím pěkná nebyla," ušklíbnu se. Procházeli jsme se něco málo kolem čtyř hodin, pak si vzpomněl, že musí jet ještě nakoupit a rozloučil se se mnou se slovy, že mi napíše, protože si vzal moje telefonní číslo.

+ + +

            S Adamem jsem se začala scházet každý den. Báječně jsme si rozumněli, byla s ním sranda, a na to, že bylo září a léto úplně neskončilo, sluníčko pořád krásně hřálo, jsme se uvelebili u našeho rybníka. Ležela jsem na zádech, vlasy rozprostřené okolo sebe a dívala se na mraky. Najednou se nade mě naklonil. Jeho blonďaté vlasy mu padali to tváře a své modré studánky upřel na mě.
"Nechápu, jak jsem tě nemohl znát, Em, seš tak úžasná, dokonalá, krásná," sjel mě pohledem od hlavy až k sukni. Pomalinku se ke mně začal přibližovat a naše rty se poté spojili. Líbal mě něžně a s láskou. "Miluji tě Em," řekl když se naše rty rozpojili. Já se jen kousla do jazyku a nebyla schopná slova. Po tomhle jsem vždycky toužila, jenže najednou z toho nemám radost. Bylo mi s ním fajn, ale nechtěla jsem ranit jeho city, pro mě neustále v srdci byl Nick … Ale Nick byl daleko.
            Další dny mě to šíleně žralo. Před Adamem jsem se přetvařovala, a když mi nabídl chození, nejprve jsem chvíli otálela, ale poté jsem se rozhodla, že to zkusím, i když mě bylo ze sebe na blití.
"Od koho máš to enko?" zeptal se jednoho dne na obědě. Mírně mě to zaskočilo, čekala jsem, kdy se na to zeptá, ale ne že se mě zeptá ve škole u oběda.
"Nooo," nevěděla jsem jak mu to říct.
"To enko má ode mě, viď Em?" řekla Nela, která se k nám přisedla společně s jejím objevem z vyšší odborné školy Jirkem.
"Přesně, mám ho od Nely, N jako Nela, chtěla mi udělat radost, viď?" snažila jsem se to nějak zakecat, což se mi povedlo. Dál se nevyptával.
"Proč mu to neřekneš?" zeptala se mě v hodině ekonomiky.
"A co?" nechápala jsem a dál si zapisovala poznámky do sešitu.
"O tom, že ho nemiluješ, že stále myslíš na Nicka, on o Nickovi neví, že?" má mě prokouklou, to se musí uznat. Neodpověděla jsem jí. "Em, je konec listopadu, počítej s tím, že se tu Nick může každou chvíli na vánoce objevit."
"Já vím," vydechla jsem, ale nevěděla co dělat. "Promluvím si s ním o tom," slíbila jsem a dál se věnovala hodině ekonomiky.

+ + +

"Áďo?" oslovila jsem svého kluka.
"Hm?" se vedle mě na posteli.
"Můžu si s tebou o něčem promluvit?" začala jsem se svým trápením. Nadzvedl se na lokty a koukal na mě.
"O čempak?" usmál se.
"Já ti dneska lhala," hrála jsem si se svým řetízkem.
"O čem jsi mi lhala?" zamračil se.
" O tom řetízku. Není od Nely, ale od Nicka, jednoho kluka z Francie," sklonila jsem svůj zrak na své prsty se kterými jsem si začala hrát.
"A dál?" chtěl vědět, co za tím vším je.
"A já na něho nemůžu zapomenout. S tebou je mi fajn, mám tě ráda, nechtěla jsem tě ranit, ale… Jeho miluju … Navíc, má přijet na vánoce, dneska mi napsal mail." Řekla jsem a slzy mi začali téct po tvářích. Adam se posadil.
"Aha, takže ty mě celou dobu vodíš za nos jo?" bylo vidět že je naštvaný. Začala jsem brečet víc. "Takže všechno co jsem pro tebe udělal, sis vzala jenom, aby ses nenudila čekáním na Nicka? To seš mi teda hrdinka!" zlostně vstal z postele, vzal si mikinu přehozenou přes židli. "Abych ti pravdu řekl, seš pěkná děvka, Emily," a zabouchl za sebou dveře. Zhroutila jsem se do polštářů a vzlykala. Bylo mi jedno, že červené saténové povlečení bude celé od řasenky, bylo mi to v tu chvíli jedno.
            Druhý den jsem přišla do školy smutná. Skoro nenamalovaná, neučesaná, ve starém oblečení, co jsem nosila než jsem jela do Francie. Dokonce jsem si vzala i brýle místo čoček.
"Panebože Emily, co se stalo?" Podívala se na můj příšerný stav.
"Rozešla jsem se s Adamem," kecla jsem si vedle ní na židli a čekala na její reakci.
"To se mu ale vůbec nedivím, že ti dal kopačky, co přesně jsi mu řekla?" řekla jsem jí přesně to, co jsem mu včera řekla. Měla jsem chuť znovu se rozbrečet.
"Tak jestli přijede Nick, tak to je úplně v pořádku zlatíčko," snažila se mé vzlyky uklidnit a dostat pod kontrolu.
            Uplynul týden a já se z toho nějak vzpamatovala. Začala jsem se zase oblíkat normálně, abych nevypadala jak troska a vzpomínala na Nicka, protože už zítra měl přiletět. Nešla jsem ani do školy, protože přiletěl hned ráno. Čekala jsem ho na letišti.
"Emily!" přiběhl ke mně, pustil kufry na zem a silně mě obejmul, div ze mě duši nevypustil.
"Nicku," pohladila jsem ho po tváři a vášnivě políbila.
"Hou hou, holka ty seš nějaká žhavá," smál se Nick.
"Stýskalo se mi, nemůže?" udělala jsem na něj psí oči.
"Ale jo," políbil mě do vlasů, "mám pro tebe novinky," chytil mě za ruku a vycházeli jsme spolu ven to toho pravého zimního počasí. Máma na nás čekala s autem a poté nás odvezla domů a zase zmizela do práce, takže jsme byli doma úplně sami.
"Jaké novinky, honém, nebo se zblázním, nechceš mi to celou cestu říct," už jsem vážně umírala touhou, co mi řekne.
"Tak fajn," zhluboka se nadechl, "další semestr začnu studovat tady v česku," upřeně se na mě zadíval. Mě než to docvaklo co mi právě řekl, koukala jsem na něho nevěřícně.
"Vážně?" začala jsem radostí poskakovat. "To je úžasné, perfektní, dokonalé!" vrhla jsem se mu znovu okolo krku. Políbil mě. A znovu a znovu, až jsme se začali líbat. Nejprve něžně, poté vášnivě. S líbáním jeden toho druhého jsme vylezli po schodech do mého pokoje, kde mě Nick povalil na postel. Asi vám dál nemusím popisovat, co se odehrálo, spíš to řeknu stručně. Nádherně a vášnivě jsme se pomilovali.
            A jak je to s námi teď? Adam se na mě ani nemůže podívat či mě pozdravit, ale s Nickem jsem stále spolu a já pořád říkám, že on je to nejlepší co mě potkalo, byl můj nejlepší vánoční dáreček.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanako | Web | 18. prosince 2010 v 18:43 | Reagovat

Zajímavé .. :) Jen mi přišlo, že se z ničeho nic změnil Emily celý život a je to jak pohádka. Ale jinak je to pěkný .. ^^

2 Hope | Web | 26. ledna 2011 v 0:35 | Reagovat

zlatí, omlouvám se, strašně moc se omlouvám! tuhle část jsem totiž přehlídla...bude to tím, že tou dobou jsem byla u taťky a tam zrovna nebylo moc času na čtení, takže jsem na to úplně zapomněla...doufám, že mi to odpustíš...
tohle byl konec, jaký jsem si představovala =o) miluju happyendy, miluju romantiku, takže to nemělo chybu =o) bylo to oprabdu krásné, akorát takové nepříliš reálné, ale to mi nevadí =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama