BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Dětská láska i smrt oblbne 1/2

2. února 2011 v 18:26 | Amaya |  Anime/manga jednorázovky
EdWin
Uff ...

Dalo mi to práci, ale přece jen jsem jí napsala! Ve wordu má něco kolem 10stran, což je můj nový osobní rekord :)

Pár: Ed  x Winry
Anime: FMA
Žánr: Hetero


 "Winry? Winry!" rozléhalo se Rockbellovic domem, ale oslovená dívka tohle volání neslyšela. Právě totiž brousila jeden z nových automailů.
"No tak Winry!" zavolal znovu blonďatý hoch s copem. "Kde jenom může být? Že by zase v dílně?"
"Kde jinde by byla," ozvalo se mi u za zády. Chlapec se prudce otočil.
"Ale! Bráško!" obejmul ho. "tak dlouho jsme se neviděli," umíval se.
"Jo, ty ses tu taky dlouho neukázal. Pořád se snažíš přijít na to, jak získat své tělo zpátky aniž bys musel znovu vytvořit kámen mudrců?" promluvil skoro se smutkem. Pro něho bráška tělo zpátky získal, ale on bohužel ne. Pořád mě automail, který mu vždy s láskou ale i se zlostí Winry opravila.
"Jo, a myslím, že na to brzy příjdu," usmál se a prohrábl si vlasy, ale úsměv mu rychle zmizel. Povzdechl si. "Pořád je na mě Winry naštvaná?" zeptal se s obavami v hlase.
"Ano, teda, spíš je to jenom, že jí to mrzí, vztek jí přešel, po tom, co totálně zdemolovala dílnu," řekl Al. Edward totiž nazval Winry sobeckou mrchou, která se neustále cpe do jeho věcí, po kterých jí nic není. Winry se pochopitelně naštvala a vyhodila ho z domu. Ale od té doby už uplynulo několik měsíců.
"Jdu zjistit situaci," řekl Alovi a vydal se do patra, kde Winry měla svoji "dílnu".
            Těsně přede dveřmi se zastavil a přemýšlel, jestli ho vůbec bude chtít vidět. Docela ho mrzelo, že se pohádali, měl jí rád, ale neuměl jí to dát najevo nebo jí to aspoň říct. Ona se k němu a k Alovi chovala jako sestra, která je chápe a podporuje, ale občas to přeháněla. Zaklepal a po chvilce otevřel dveře. Na hlavě mu přistál klíč.
"Zase jsi mi zničil autoemail?" štěkla na něho Winry s rukama v bok a dívala se na něho s takovou zlostí v očích, že kdo by jí neznal, že je to něžná holka, bál by se jí.
"Ne, nerozbil, to copak někdy nemůžu přijet z Centrálu jen tak na oběd?" vztekal se Ed a třel si bouli na hlavě.
"Aha," povolila svou bojovnou pozici a pozvala Eda dál do dílny. Ze židle oddělala kufřík s nářadím a blonďáček se na ní usadil. Podal Winry pravou ruku aby se mohla podívat, jestli se o automail staral dobře. "Překvapivě jsi ho nezničil, to ses copak nedostal do nějaké šlamastiky? Ty co přitahuješ nebezpečí jako magnet? To se divím," mluvila si spíš pro sebe, protože Ed nevěděl, co si s ní má povídat.
"Jo, byl jsem v centrále a pomáhal Mustangovi, tentokrát jsem se nikde netoulal, byl jsem v centrále," Winry na něm moc dobře viděla, jak je smutný.
"Ede," promluvila tichým jemným hlasem a pustila jeho ruku, kterou úspěšně zase zašroubovala zpátky, "nemusíš se honit za tím, jak získat své tělo zpátky, Alovi jsi ho už dávno vrátil, tak nemusíš… nemusíš se za něčím, co bez kamene mudrců nejde."
            Ed si povzdechl. "Prosím, neřešme to, ano?" mírně se usmál.
"Ale - "
"Prosím," šeptl blonďáček.
"Tak mi aspoň slib, že na sebe dáš příště pozor," chytla ho za levou ruku.
"Dobře," řekl sotva slyšitelně. Nevěděl proč, ale chápal její strach a být na jejím místě, určitě by chtěl to stejné.
            Poté už sešli dolů na oběd a už dál nerozebírali, jestli postoupil v řešení, jak získat své tělo. Na obědě se strašně moc všichni přecpali a nasmáli se. Al vyprávěl historky, co se všechno stalo, když tu nebyl a přemlouval ho, aby odešel od armády a zůstal tu s nimi, vždyť s automailem se nemůže žít špatně, ale to narazil na špatné téma. Ed zlostně práskl do stolu a odešel z domu ven do tmy.
"Tos trošku přepísk," řekl a Winry Alovi a rozběhla se za Edem ven. Al se zase cítil provinile.
"Ede počkej!" běžela za ním. Ale Ed se neotočil. Dělal že jí neslyší a zrychlil krok. Šel k řece, kde se vždycky uklidnil a mohl se zase vrátit zpátky.
            Myslel si, že Winry setřásl, ale ona pouze zpomalila. Už za ním neběžela, ale jenom pomale šla, nechala mu náskok. Ed si sedl na kraj řeky a házel do ní malé kamínky, které s malým žbluňknutím se potápěli ke dnu.
"Vím co to pro tebe znamená," řekla Winry a sedla si vedle něj.
"Nevíš, ty máš obě ruce a nohy, vím, že miluješ opravování a skládání automailů, ale já s tím nemůžu dál žít, Winry," podíval se na svou pravou ruku, kterou zvedl k hvězdné obloze a zadíval se na ní. "Nemít ten cit, dotýkat se jen jednou rukou všeho je hrozný," sklonil zrak a rukou se zase opřel o zem.
"Však ty to dokážeš, věřím ti," špitla a vstávala na odchod.
"Půjdu s tebou," řekl najednou a vyskočil na nohy. Winry šla před ním první do svahu z kamínků, ale špatně šlápla na jeden kámen a s křikem padala dolů. Ed ji jen tak tak chytil.
"Seš v pořádku?" zeptal se jí blonďáček a odhrnul jí pramínek vlasů z čela.
"Můj kotník," podlomila se jí noha, když na ní dostoupla.
"nejspíš ho máš vyvrklý, ukaž," a chytil jí do náruče. Winry mírně zčervenala a chytila se rukama okolo jeho krku.
            Celou cestu mlčeli, ale malé blonďaté dívce srdce tlouklo jak na poplach. Měla strach, aby
EdWin
 to neslyšel i Edward. Ale musela si přiznat, že je i ráda, Ed jí totiž nikdy neobejmul, nesetřel jí slzy, když plakala, ale najednou cítila, že mu na ní záleží a to jí naplňovalo radostí a zároveň strachem, že si to jenom namlouvá.
"tak jsme tady, lady," odnesl jí až do pokoje, kde jí posadil na postel.
"Děkuji Ede," zčervenala a zase jí spadl pramínek blonďatých vlasů do tváře.

+ + +

"Určitě že zase stav, bráško! Budeme na tebe čekat!" mával mu Al, Pinaco i Winry o berličce z nástupiště vlaku.
"Nebojte!" zamával jim taky. "Winry, děkuji za údržbu!" a mrkl na ní. Winry srdce poskočilo radostí. Pak už zahoukal vlak a rozjeli se.
"Ale, nepříjde ti, že se Ed změnil?" řekla jen tak, když umývala nádobí a Al utíral.
"A víš že i jo? Přišlo mi, že po tobě víc kouká než normálně," zamyslel se.
"Cože?" zamrkala překvapivě a málem rozbila talířek, co držela v ruce.
"Už dříve jsme se hádávali a prali, kdo si tě vezme, vždycky jsem vyhrál já, ale tys mě vždycky odmítla a Ed mi vždycky říkal, že je dobře, že mě odmítlas, protože on je pro tebe lepší,"
"To není pravda Ale, určitě ne," zakroutila hlavou Winry a dál umývala nádobí.
"Když mi to nevěříš," pokrčil rameny a dál pokračoval v utírání.

+ + +

            Ozvalo se zaklepání na dveře kanceláře Roye Mustanga.
"Dále," řekl majitel této kanceláře znuděně a zároveň zničeně.
"Plukovníku, vím, že bych měl zůstat v Centrále, ale zítra má můj mechanik narozeniny a určitě by byl rád, kdybych oslavil narozeniny s nimi." Řekl přicházející.
"Myslíš tu velmi pohlednou dívku?" zvedl jedno obočí Roy.
"Ano," přikývl blonďatý chlapec.
"Dobře, dávám ti teda víkend, pak se ale musíš vrátit do centrálu,"
"Děkuji pane," mírně se poklonil a šel k panu Hughesovi, tedy spíš k jeho ženě a dceři.
"To jsou nám hosti, pojď dál Edwarde," přivítala ho se úsměvem na rtech paní Hughesová.
"Dobrý den, přišel jsem se vás jenom zeptat. Víte, Winry má zítra narozeniny a tak mě napadlo, že by byla určitě ráda, kdybyste vy i Elicia přijeli." Řekl to docela nesměle.
"Ráda bych, Ede, ale bohužel mi volali z nemocnice, že moje matka je na tom špatně, tak bych ráda byla s ní," sklonila zrak. "Ale byla bych ráda, kdybys tohle předal Winry," podala mu velkou krabici převázanou fialovou stužkou.
"Jistě, určitě jí to dám, to je mi líto, že nemůžete jet se mnou, ale Winry to určitě pochopí," usmál se a už byl na odchodu, když ho zastavila Elicia, která ho tahala za červený plášť.
"Nii-san, dáš tohle nee-chan?" a podávala mu velkého, v porovnání s ní velkého, medvěda s modrou mašlí. Ed si k ní klekl.
"To víš, že jí to dám," pohladil jí po vlasech a usmál se na ní. Elicia ho vděčně obejmula, což Eda zaskočilo, ale nakonec jí její objetí oplatil.
            Věděl, že Winry bude ráda, že jí Elicia něco dává k narozeninám, ale sám nebyl jistý, co jí má dát.
"Paní Hughesová, nevíte, co by udělalo Winry radost? Už pár dní přemýšlím, co bych jí měl dát, ale tak nějak nevím, co," povzdechl si smutně.
"Dej jí to, co má nejradši, třeba příručku o nejnovějších automailech," usmála se znovu na něj paní Hughesová.
"To mě nenapadlo, děkuji," už stál ve dveřích. "Mějte se hezky, ať se vaše matka brzo uzdraví," a odběhl do knihkupectví koupit pro Winry tu nejnovější příručku a k tomu ještě cestou na vlak koupil velkou bonboniéru, kterou měla ráda.
            Cesta vlakem trvala něco přes půl dne a když nastoupil do vlaku, který odjížděl večer, brzo ráno by měl být na místě. To měl dost času přemýšlet.
            Už dlouho uvažoval nad tím, že Winry pro něho není jenom kamarádka, či druhá sestra. Kdykoliv mu opravovala automail, dělala to s láskou a péčí.
Vzpomněl si na ty bitky s Alem, kdy se hádali, kdo si jí vezme. Vždycky vyhrál Al, ale Winry ho vždycky odmítla, Ed mu říkával, že je to dobře, protože se pro ní hodí víc. Byla to pravda? Vždyť Al teď s ní trávil víc času, věděl o ní mnohem víc než on, ale přesto měl pocit, že se na něj dívá jinak, než na jeho mladšího brášku. Možná se mu to jenom zdálo, možná ne. Však se jí na to sám chtěl zeptat, jenže nevěděl kdy. Bylo mu blbé jí to říct na narozeniny, protože se bál, že ho odmítne nebo se naštve, nebo něco prostě udělá.
"Ede, Ede!" volala na něj blonďatá dívka s modrýma očima a rozběhla se k němu.
"Winry," vydechl úžasem blonďáček, když viděl Winry v bleděmodrých šatech ve kterých jí krásně vynikla její hubená postava.
"Konečně," vrhla se mu do náruče a obejmula ho. Blonďáček si jí pořádně k tělu přitiskl. Z jejích vlasů se linula příjemná malinová vůně šampónu.
"Tolik jsi mi chyběl," dala mu něžnou pusu na rty. Celým jeho tělem projel elektrický proud.
            Se škubnutím se probudil. Rozhlédl se, aby zjistil kde je, a když zjistil, že je stále ve vlaku, zklidnil se. Za oknem už pomale začínalo svítat, což naznačovalo, že brzy bude na místě. Znovu už neusnul, nemohl, pořád měl před očima její úsměv a ty nádhernou postavu.

+ + +

            Po několika hodinové cestě vlakem vystoupil a se všema dárkama se vydal k Rockbellovic domu. Věděl, že v tuhle dobu ještě budou spát, ale i tak je chtěl překvapit.
            Pinaco seděla před domem v houpacím křesle a kouřila jako vždycky dýmku. Když v dáli zpozorovala blonďáčka v červeném plášti, zpozorněla.
"Dobré ráno, Pinaco baa-chan, pozdravil směle Ed.
"Dobré, tak nějak jsem měla pocit, že přijedeš," pohlédla na něj pidi baa-chan.
"Nenechal bych si ujít oslavu narozenin Winry, když jí te´d už bude osmnáct." Usmál se. Pinaco mu jen naznačila ať jde dál.
"Pinaco? Kdo je tam?" vyšla na balkón rozespalá Winry, která Eda neviděla.
"Když slezeš dolů, uvidíš," usmála se na ní a zašla taky do domu. Winry nadskočila radostí. Rychle v pokoji přejela vlasy katráčem, aby vypadala aspoň trošku normálně a pospíchala rychle dolů po schodech, div se na nic nepřizabila.
"Ede?" vydechla radostí a zároveň zaskočením. Myslela si, že by přijel on, ale že to bude pravda, tomu nevěřila.
"Ahoj Winry," usmál se na ní a přešel k ní blíž. "Všechno nejlepší k narozeninám," stále se usmíval a podal jí zabalenou příručku. Byla to sakra velká bichle.
"Tys nezapomněl," zajásala radostí, roztrhla papír z knížky a vytřeštila oči na její název. "Ede!" aniž by si to uvědomila, vrhla se mu okolo krku celá šťastná.
"Jsem rád, že se ti líbí," taky jí obejmul, i když ne moc odhodlaně.
"Jsem nadšená, udělal jsi mi strašně moc velkou radost," rychle si ještě v jeho objetí otřela oči, aby neviděl, že jí dokonale dojal. "A co je takhle krabice?" zadívala se na velkou krabici převázanou fialovou mašlí.
"To ti posílá paní Hughesová a tohle samotná Elicia, obě moc mrzí, že nemohli dojet, ale matka paní Hughesová je v nemocnici," řekl. Winry přistoupila blíže ke krabici, zatáhla za stuhu a oddělala víko.
            V krabici se nacházela malá dětská sedačka. Nejdřív na ní koukala vykuleně, ale pak se začala smát.
"Proč ti dává sedačku pro děti?" nechápal to Ed. Winry se ale dál smála. Moc dobře věděla, proč jí to dala, ale neměla chuť to právě teď říkat Edovi.
"To neřeš, řeknu ti to pak," usmála se a zase schovala sedačku do krabice.

+ + +

            Celý den proběhl celkem klidně, na oběd byla rýže s kuřecím masem a zeleninou. Sice nic slavnostního, ale jako zákusek byl jahodový dort, který sama Winry pekla. On i Al se olizovali za ušima, jak moc jim chutnal, dokonce škemrali o přidání. Vlastně celá oslava proběhla v dobré náladě.
            Večer seděl Al, Ed i Winry na terase domu a dívali se na hvězdy. Kdykoliv se jen trošku o sebe otřeli Ed s Winry, bylo na nic vidět, jak to mezi nimi jiskří. I Al si toho byl vědom, proto do nich nezasahoval.
"No nic, jdu si lehnout, nějak mi není dobře, asi jsem se přejedl," vstal Al a popřál těm dvěma dobrou noc. Však taky bylo něco kolem jedenácté večer, ale ani jednomu z nich se nechtělo spát, ale aby se neřeklo, šli taky.
            Jenže Winry se v pokoji převalovala v posteli a nemohla spát. Ed na tom nebyl o nic lépe. Proto vykoukl z pokoje na chodbu, jestli tam nikdo není a zaklepal na protější dveře, kde měla pokoj blonďatá dívka.
            Leknutím úplně nadskočila, když zrovna seděla na parapetu svého okna a dívala se na měsíc.
"Winry, to jsem já, Ed," řekl šeptem, "pusť mě prosím dovnitř, potřebuji ti něco říct," otevřeli se mírně dveře a Ed proklouzl dovnitř.
"Co mi potřebuješ říct?" podívala se do jeho medově zlatých očí, které se leskli v měsíčním svitu. Ed jí neodpověděl, jenom chytil jemně její tváře do dlaní a políbil jí. Winry celá ztuhla. Nevěděla jak má zareagovat, ale když jí přejel jazykem po spodním rtu, mírně pootevřela ústa, která do teď měla pevně semknutá. Blonďáček této příležitosti vyžil a pronikl do jejich úst. Prozkoumal každou skulinku. Poté s jemným nasáním spodního rtu pustil.
            Winry měla co dělat, aby se jí nepodlomili kolena, jak to bylo krásné. Prsty si jemně přejela po rtech, jak tomu nevěřila.
"Promiň, neměl jsem to dělat," zašeptal a sklonil hlavu, takže mu pár pramínků spadlo do obličeje.
"Na to jsem tak dlouho čekala," najednou se vzpamatovala a vrhla se doslova po Edovi jak hladová lvice. Edwarda to zaskočilo prvně, ale pak jí chytil okolo pasu, jemně jí políbil a pohladil po tváři.
"Nespěchej," usmál se na ní a znovu jí dal jemný polibek.
"Dobře," špitla a oba si lehli k ní na postel. Opřela se mu o hrudník a on jí levou rukou jezdil prsty po zádech.
"Miluji tě, Winry," zašeptal jí do ucha a obejmul jí víc.
"Jak … jak dlouho …" nedokázala to říct.
"Jak dlouho tě miluji?" dokončil za ní větu. Nyní se cítil klidnější, už nebyl tolik ve stresu, věděl, že Winry to cítí stejně, když neodporovala. Winry jen jemně přikývla. "Dlouho, jen jsem si to neuměl přiznat," pohladil jí po vlasech a namotal si jeden její pramen na prst. Najednou se nadzvedla na lokty, políbila ho na rty s vášní a touhou.
"Winry," vydechl rozhozeně Ed, který nečekal, takovou vášeň.
"Nechci na nic čekat, zase mi na dlouho zmizíš a já prostě si nemůžu dovolit čekat, čekala jsem už dost dlouho," prsty mu zajela do vlasů a znovu ho začala líbat. Ed se s ní přetočil, že ležela pod ním. Chytil jí jednou rukou ruce nad hlavou a druhou jí začal lechtat a přitom jí líbal. Po chvíli ho odstrčila.
"To lechtá!" zprdla ho a trochu se zamračila.
"Mysli na to líbání, kašli na lechtání," a znovu jí začal líbat, tentokrát jí to šlo líp. Přestal jí líbat a rukou jí sjel po boku až ke stehnu, kde jí zajel rukou pod noční košili. Druhou ruku taky uvolnil a pohladil jí pravé ňadro. Polibky jí pomale postupoval níž přes krk a klíční kost.
            Slastně zavzdychala. Ruku, kterou měl na jejím stehně přesunul na ramínko její noční košile a stáhl jej dolů, ze kterého vykouklo pevné a tak akorát do ruky druhé ňadro.
"Ede," špitla blonďáčkovo jméno, když jí obě prsa začal jemně třít. I druhé ramínko jí stáhl. Ústy se přesunul její pravé bradavce a začal jí hýčkat jazykem. Pomalými a velmi citlivými pohyby jí obkroužil párkrát a poté uchopil zuby a trošku za ní zatahal. Winry vydechla a zasténala. Když se jí podíval do tváře, viděl mírný ruměnec na tvářích, ale v očích byla vidět touha a chtíč. Opřel se rukama těsně vedle její hlavy a sklonil se pro další letmý polibek. Blonďatá dívka chytla blonďáčka za spací tričko a přetáhla mu ho přes hlavu.
            Rozjel se děsně rychlý kolotoč. Rychle z ní stáhl košilku, takže pod ní zůstala ležet jen v kalhotkách a už se mu sápala po teplácích. Zatáhla mírně za gumu a pomalu mu je stahovala. Dala si velkou práci se nedotknout už tak dost ztopořeného penisu, který ji strašně chtěl.
"Neboj se, Winry," chytil jí pravé zápěstí a pomale a jistě její dlaň položil na své přirození, přitom slastně zavřel oči. Winry cukla rukou a odvrátila od něj obličej, protože se jí do tváří vkradlo daleko více krve, že by svou červenou barvou mohla konkurovat rajčeti. Ukazováčkem a palcem jí chytil za bradu a
otočil jí hlavu tak, aby se mohli koukat jeden druhému do očí. "Jestli to nechceš, nemusíme to dělat," řekl jí s láskou v očích, že by tím rozpustil snad celou Antarktidu.
"Chci tě, ale … trošku se bojím," zašeptala a hlas se jí chvěl.
"Nebude to bolet, uvidíš," řekl i když si sám tím nebyl jistý, jestli to dokáže. Přece jen, i ona byla jeho první. Po tomto krátkém rozhovoru jí stáhl i poslední kus oblečení a zhodnotil její tělo očima. "Jsi nádherná," zašeptal a pohladil jí přes prsa k pupíku, až nakonec se zastavil u jejího rozkroku. Jemně jí pohladil a když viděl, jak se zachvěla blahem, pronikl do ní dvěmi prsty a začal jí uspokojovat. /nebudeme sprostí, xDD/
            Během hraní jí líbal na rty. Mezi jednotlivým i polibky jí utíkaly steny. Přidal na tempu. Pohyboval se prsty rychleji a rychleji a Winry zalapala po dechu a tiše vykřikla. Celým tělem jako kdyby jí projel elektrický proud, takovou sílu měl její první orgasmus. Ed si přišel tak trošku odstrčený, že ona už svého vytouženého orgasmu dosáhla a on nic. Nečekal, že by ho sama zbavila boxerek, které měl už tak dost těsné. Její tichý a přitom tak silný výkřik v něm vyvolal ještě větší touhu. V tuto chvíli se už nebála si sáhnout na jeho přirození.
Uchopila jeho nemalé zvíře do ruky a začala mu ho pomale zpracovávat, přitom pořádně roztáhla nohy a donutila blonďáčka sklonit se k jejímu rozkroku, ke kterému směrovala jeho penis a třela ho o svou mušličku.
            
Edwin
Blonďáček přitlačil, čímž do ní pronikl. Winry se jen slastně prohla v zádech. Začal pomale přirážet. Celým tělem mu přitom projíždělo vzrušení. Každý nerv v těle mu reagoval. Winry mu vycházela vstříc. Přidávala
pohyby pánví a zrychlovala tempo.
            Něco kolem půlnoci se celým domem roznesli dva tiché výkřiky vyvrcholení. Blonďáček si opřel hlavu o hrudník své milenky a vydýchával se.
"To … bylo … úžasný," řekla udýchaně Winry a zajela prsty blonďáčkovi do vlasů. Ed na to nic neřekl jen jí znovu a dravě políbil.
"Nikomu tě nedám, nikomu!" překulil se vedle ní tak, aby jí mohl koukat do očí a pohladil jí po tváři.
"To byli nejkrásnější narozeniny, děkuji," dala mu pusu.
"To jsem rád, že se ti líbil," usmál se. "Ale teď už spi," a popřál jí dobrou noc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saruki.. | 14. února 2011 v 0:56 | Reagovat

No páni! Jelikož, je docela pozdě, tak nemůžu dočíst druhý díl. Takže komentuji zde. ^^ Bylo to vážně perfektní a .. a.. tak.. choulostivé. Dobře, je to divný. Protože tohle bylo moje první hetero povídka. xD Ale opravdu se ti tahle první část povedla. ^-^ už se těším, až si přečtu druhou.. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama