BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Dětská láska i smrt oblbne 2/2

2. února 2011 v 18:26 | Amaya |  Anime/manga jednorázovky
EdWin
Musela jsem to rozdělit, je to moc dlouhé xD

Takže tady máte pokračování ^^


+ + +

            Od té doby byli nerozluční. Byla pravda, že Ed po třech dnech musel odjet zpátky do centrálu, ale konečně se nevracel s takovým tím proviněním, že nic neudělal. Byl daleko více veselejší, ke všem vlídnější, až se všichni divili.
"Plukovníku Mustangu, hlásím se zpátky v centrálu," zasalutoval před ním v kanceláři Ed.
"To jsem rád, že ses vrátil, mám pro tebe misi," podal mu pár papírů. Ed je zběžně přečetl.
"Dobře, hned odpoledne se vydám na cestu," už se otáčel k odchodu, když na něj Roy ještě zavoval.
"Jo a Ede, gratuluji, Winry je skvělá holka," ušklíbl se.
"To od vás sedí, skuste už konečně poručíka Hawkeyovou pozvat na rande,
nevydrží čekat věčně," řekl jen tak ledabyle a zmizel rychle za dveřmi, protože cítil,, že by mu Mustang byl schopný podpálit prdel. /xDDDD/
           
O 14dní později někde jinde
"Winry, zase zvracíš?" našel Al blonďatou dívku v koupelně nad záchodovou mísou. Rychle jí chytil vlasy, ať je nemá špinavé.
"Jo, díky," zvedla se od mísy a opřela se zády o zeď z kachliček.
"Nemohla jsi sníst něco špatného, Winry," zvedl jedno obočí Al.
"Ne, vím co mi je," zavřela bolestně oči. Moc dobře věděla co jí je a bylo jí do pláce a zároveň se chtěla radovat.
"Ne …" zašeptal Al a dal si ruku před ústa, "že to není pravda, Winry, že nejsi …."
"Jo jsem Ale, jsem," řekla a postavila se k umyvadlu, aby si vyčistila zuby od té hnusné pachuti.
"Pinaco to ví?" zeptal se a skoro vyjekl jak nějaká holka.
"Ne, ale určitě jí to už dávno došlo, nic jí říkat nemusím," otřela si pusu ručníkem, když si vyčistila zuby.
"A zavoláš Edovi aby to věděl?" Winry ztuhla. Měla by mu to říct, jenže nevěděla, jak se zachová. Bála se jeho reakce.
"Volala jsem onehdy na centrálu, je na nějaké misi, takže až se vrátí," usmála se a vyšla z koupelny do své dílny, kde měla rozdělaný jeden z automailů. Al jí nakonec nechal, uznal, že je stejně tvrdohlavá jak bráška a tak počkal, až něco udělá.
            Sotva za sebou zavřela dveře, svezla se po nich a začala brečet. Ruse se jí chvěli a neměla vůbec náladu cokoliv opravovat. Měla chuť se Edovi stočit do náruče a brečet, jenže Ed by někde na misi, kde ho mohli kdykoliv zabít. To jí rvalo srdce na kusy.
            Nakonec se zvedla a rozhodla se na to nemyslet, jenže sotva vstala, zase letěla na záchod.

            Po dvou měsících přijel Ed znovu do centrály. Byl dokonale zmlácenej, zničeném automail, už teď se bál Winryni reakce, že jí zase rozmlátil její práci.
"Ede, několikrát volala Winry, jestli už ses vrátil, asi se něco stalo, když za poslední tři týdny volá po dvanácté." Řekla slečna ústředně, v tu chvíli si blonďáček nemohl vybavit její jméno.
"Dík, jenom se ohlásím u Mustanga a pak jim zavolám," zamával zdravou rukou a šel do kanceláře Roye.
"Tak jsem zpátky, sice trošku pomláceném, ale úkol jsem splnil," usmíval se Ed v Royově kanceláři.
"skvělý, dávám ti 14dní volna, musíš se uzdravit, jo a navštiv svého mechanika," ušklíbl se.
"Jako bych to
nevěděl," úšklebek mu oplatil a odcházel k ústředně, kde zavolal k Rockbellům.
"Rockbellovi," zvedl to Al.
"Čau Ale, tady Ed," řekl do sluchátka.
"Ahoj, co se děje?" nechápal jeho mladší bráška.
"Mohl bys mi dát Winry?"řekl a přešlápl na druhou nohu.
"Jistě," řekl a pak už jenom slyšel, jak volá na Winry, po chvíli se ve sluchátku ozval dívčí hlas.
"Ano?"
"Winry!" řekl nadšeně Ed, že jí zase slyší.
"A-ahoj Ede," bylo slyšet, že je nervózní, že volá.
"Stalo se něco? V centrálu mi řekli, že jsi několikrát za poslední měsíc volala," byl dost zmatený, chtěl vědět, co se děje.
"Jen jsem chtěla vědět, jestli už ses vrátil, stýská se mi, přijedeš?"
"Jasně, potřebuju … ehm, menší opravu," řekl dost nuceně.
"Tys mi zase rozbil automail?" vztekala se Winry, ale najednou byla klidná. "To nevadí, tak přijeď, co nejrychleji, chybíš mi, posílám pusu,"
"Dobře, tak papa, miluju tě," a zavěsil sluchátko. Ale stále mělo pocit, že mu něco tají, přece vždycky jen strašně dlouho mu dělala přednášku, že jí zase zničil automail, ale dneska byla nějaká klidná. To mu prostě nedalo, vzal si kufr a šel si koupit nejbližší odjezd vlakem z Winry.

            Ještě téhož dne pozdě večer přijel do Resemboolu, rozběhl se k Rockebellovic domu. Jindy by šel normálně, ale dneska měl pocit, že se něco strašného stalo a on chtěl zjistit co. Hlavou mu probíhali scény, že Alovi se něco stalo, nebo ze Pinaco umřela, nebo snad něco Winry se stalo, to by si nikdy neodpustil.
            Když z dálky viděl dům, zpomalil, aby se vydýchal a nepřiběhl tam jak hurikán. Ale i tak byl nervózní a napjatý. Pravá ruka mu v závěsu plandala a měl chuť do něčeho praštit.
            Byl podzimní večer a venku už nebylo takové teplo, takže ani Pinaco baa-chan neseděla venku a neseděla. Zaklepal tedy slušně a čekal, až mu někdo otevře. Otevřel mu Al.
"Ede!" vyjekl radostí a usmíval se jak sluníčko.
"K-kde je Winry?" ať se rozhlížel, jak se rozhlížel, nikde jí neviděl.
"U sebe v pokoji, nebylo jí dobře," řekla Pinaco se svou fajfkou. Ed na nic nečekal a vyběhl schody do patra. Přede dveřmi do Winryiina pokoje zastavil a zaklepal. Ozvalo se tiché "dále" a on vstoupil.
            Byla k němu otočená zády. Ležela na pravém boku a četla si něco. Ed si k ní sedl a pohladil jí po ruce.
"Ede," vydechla když ho uviděla a obejmula ho. "Jsem ráda, že jsi v pořádku, měla jsem o tebe takový strach," div nezačala brečet.
"Já taky zlatíčko," pohladil jí zdravou rukou po vlasech. Winry mu jí chytla a přesunula si jí na své bříško, přitom se dívala takovým tím pohledem, ze kterého byste nevyčetli, co si myslí. Ed vydechl úžasem. "Winry, ty seš … ty seš,"
"Ano, těhotná, Ede, s tebou," usmála se mírně, ale v tom úsměvu byla vidět bolest.
"Proč se tak tváříš?" nechápal její smutek v očích.
"Stále se bojím tvé reakce," řekla sotva slyšitelně.
"Ty seš trdílko," políbil jí na ústa. "Jsem ten nejšťastnější kluk v celém Resemboolu," pohladil jí po tváři.
"To jsem ráda," oddychla si.
"Tak pojď, pustím se do opravy," vstala z postele a táhla ho do dílny.
"Počkej, řeknu Pinaco, ať mi to opraví, nemusíš si s tím dělat starost," řekl. Nechtěl jí zatěžovat.
"Tak aspoň náhradní ti dát můžu, ne?" usmála se. "Nechci abys tu do zítřka chodil s rozbitým automailem,"
"Dobře," povolil.

            Po týdnu od Pinaco dostal Ed novou nohu i ruku a pomáhal Winry doma s prácemi, jako praní, žehlení, úklid, až se i Al divil, že dokonce kvůli ní začal Ed pít i mléko, které tak nenáviděl. Ale po 14dnech musel se zase vrátit do centrálu. Winry z toho nebyla moc nadšená, ale byla aspoň ráda, že ho mohla vidět, mít ho vedle sebe, teď když spolu budou mít dítě.
            Jenže Eda v centrálu čekala špatná zpráva. Byl povolán do války.
"To si snad děláte srandu?!" štěkl na Mustanga v jeho kanceláři.
"Hele, já si to nevymyslel, poslouchám rozkazy z hora, navíc, musím do té války taky, takže buď v klidu."
"V klidu, to se vám řekne," zabručel a založil si ruce na hrudníku.
"Ocelový alchymisto, Edwarde Elricu, jste povolán do války. Pokud neuposlechnete rozkazy, bude vám odebrána hodnost státního alchymisty," řekl rázně Roy.
"Fajn, fajn, ale chci se držet někde, kde nebude tak velké krveprolití, nemůžu si dovolit, být zraněn či dokonce usmrcen,"
"To by byla velká ztráta, na to si tě moc armáda cení, neboj," řekl Roy. "Fajn, tak si běž sbalit kufry, za pár hodin odjíždíme." A odešli oba z kanceláře.
            Ed tak učinil, měl přece sbaleno, když před chvílí dojel z Resemboolu, takže se spíš flákal po centrálu.
            V dobu, kdy měl odjíždět vlak, už dávno stál na nástupišti a byl celkem nervózní. Vlastně nevěděl vůbec nic, proč válka vnikla a ani, jak moc rozsáhlá je, ví jen to, že je povolán válčit taky. Víc nad tím nepřemýšlel, chtěl, aby to co nejrychleji skončilo a on byl zase s Winry a jejich malým.
            Jenže přesně tohohle se bál. Byl zraněn, těžce. Armádní psy ho tam nechali, protože si byli jistí, že by nepřežil. Ztrácel čím dál víc krve a automail měl dokonale zničený. Nebyl schopný vstát, protože na to neměl dost sil, jen tam tak seděl, opřený o zeď v nějakém starém domě a čekal na smrt.
            O měsíc později, když válka zkončila, přijel do Resemboolu plukovník Roy Mustang. S těžkým srdcem musel jít oznámit jeho rodině, co se s ním stalo.
"Plukovníku," zaskočeně koukal Al na Mustanga.
"Ahoj Ale," pokusil se o chabý úsměv.
"Stalo se něco? Kde je Ed?" vyptávala se Winry.
"Stalo se, slečno Rockbellová, byl bych moc rád, kdybyste se na to posadila." Řekl tiše Roy.
"Co se stalo? Něco s Edem? Mluvte plukovníku!" začínala být hysterická.
"Na severu vypukla válka, Edward byl povolán společně se mnou do té války a bohužel, padl." Sundal si čepici a dal si jí na srdce. Jeho tělo nebylo nalezeno, ale taky nebyl v žádné z nemocnic. Poslední kdo ho viděli říkali, že ho viděli ležet v kaluži krve."
"Ne…" zašeptala Winry. "Ne, to nemůže být pravda, Ed byl statečný, silný, to nemůže být pravda, nevěřím tomu!" začala brečet.
"Winry," obejmul jí okolo ramen Al a ona se mu schoulila do náruče. Cítila se bezmocná, ztratila svého "manžela", teď bude zase sama. I když ne úplně. Stejně měla pocit, že její srdce se právě roztříštilo na kusy.
"Je mi to opravdu líto, měl jsem Eda rád, i když to byl tvrdový kluk, měl něco do sebe a pro armádu pracoval výtečně." Promluvil znovu Roy.
"Děkujeme plukovníku za informaci, nechci vás vyhazovat, ale bylo by lepší, kdybyste odešel, musíte pochopit, že nás to hodně zasáhlo." Řekla Pinaco a odváděla Roye ke dveřím.
"Jistě, chtěl jsem vám to říct osobně, dopis by byl takový, neomalený, mohly byste si myslet, že jsem to tím shodili ze stolu," znovu si nasadil čepici. "Přijměte mou upřímnou soustrast," a odešel.
"Ale, prosím, slib mi, že se mnou zůstaneš, nepůjdeš k armádě, nepustím tě, nechci aby mi armáda vzala i dalšího člena rodiny, nechci," brečela mu do košile, kterou už tak měl trochu mokrou.
"Neboj, zůstanu s tebou, vím, že Eda nenahradím, ale společně budeme pečovat o jeho památku," hladil jí po zádech a snažil se jí uklidnit. "Teď si ale pojď lehnout," a odnesl jí do postele, kde jak miminko usnula.

            Uplynul rok a Winry stále myslela na Eda, pořád nemohla uvěřit tomu, že zemřel, měla pocit, že žije a někde se skrývá, ale nebyla si tím jistá. Z myšlenek jí vytrhl pláč malého dítěte. Otočila se od sporáku a usmála se na Ala, která se snažil malého Edwarda, syna Edwarda Elrica, nakrmit, ale od něj nějak nechtěl.
"Já už si s ním nevím rady," zasténal zoufalstvím.
"Tak pojď míchat tu polívku, já ho nakrmím," a vyměnili si role.
            Venku se trhla strašná bouřka. Blesky křižovali nebe a foukal silný vítr. V tomto nečase se k Rockbellovic domu blížila zahalená osoba. Vypadala docela dost strhaně, ale z tmavohnědé pláštěnky vykukoval cíp červeného pláště. Když došel k domu, zabouchal velkou silou na dveře.
"Kdo to může být, v takovém nečase," brblala si pro sebe Winry, když šla otevřít.
"Dobrý večer," promluvila osoba hlubokým chlaplavým hlasem. "Nemohl bych u nás přenocovat?"
"Ale jistě, pojďte dál," vtáhla ho dovnitř. "Jste celý promočený, ukažte, já vám to vezmu," a už mu chtěla sundat pláštěnku.
"To je dobré," a stoupl si ke krbu aby uschnul. Winry nad tou podivností jen pokrčila rameny.
"Dáte si s námi polévku? Něco teplého do žaludku vám udělá dobře," a už brala o talířek na víc.
"To byste byla moc hodná, slečno," řekl chlaplavým hlasem. "To je vaše dítě?" Pohledem spočinul na malém Edwardovi.
"Ano, to je můj syn, jmenuje se Edward, jeho otec byl slavný alchymista, Ocelový Alchymista Edward Elric, určitě jste o něm slyšel, pokud nejdete moc zdaleka."
"Krásný to kluk, vám řeknu slečno, medové oči se jen tak nevidí," řekl muž, kterému stále nebylo pořádně vidět do obličeje. "Určitě jste svého manžela oplakala, už je to víc než rok, co padl, nemám pravdu?"
"Neoplakala, stále doufám, že žije, ale dávám tomu malou šanci. A ano, je to už přes rok," usmála se vlídně, ale přesto nechápala, proč jí ten muž tak fascinuje.
"Nedivím se, určitě jste ho moc milovala. A abych vám pravdu řekl, onehdy jsem ho potkal, žije, takže vám armáda lhala, že padl." Winry srnula a upustila jeden z talířů na zem.
"Cože? Ed doopravdy žije? Kde jste ho potkal, kde? Co říkal? Byl v pořádku? Neznímil se o nás?" vychrlila na něho hromadu otázek. Chytila ho za ramena a začala s ním třást. Kapuce mu během toho třepání sklouzla z hlavy dolů. "Panebože," zalapala po dechu, "panebože, to není snad pravda!" neznámý muž na ní spočinul očima. Jeho tvář byla zohavena ošklivou hlubokou jizvou na pravé straně tváře. Jeho blonďaté vlasy byli nakrátko ostříhané, ale ty oči moc dobře znala. Měli nádhernou medovou barvu s nádechem zlata. Přesně tyhle oči milovala.
"Ahoj Winry," usmál se na ní muž.
"Ede!" obejmula ho a začala brečet štěstím. "Já věděla že žiješ, já to věděla!"
plakala a zároveň se smála. "Proč jsi se objevil až teď?"
"Potřeboval jsem něco zařídit," usmál se na ní. "Kdybych vám dal vědět, armáda by zjistila, že jsem na živu, už s nimi nechci mít nic společného," pořád se usmíval.
"Ukaž, určitě musíš mít automail v hrozném stavu," chytla ho za pravou ruku a vyhrnula mu rukáv. Ale automail to nebyl. Byla to opravdová jeho ruka. Vytřeštila oči.
"Ede, ty máš zpátky svoje tělo!" řekl překvapeně Al.
"Ano, a te´d už pojďte jíst, mám hlad, můžu vám to vyprávět celý večer," odložil si a sedli si všichni ke stolu.
            Po večeři se dal Ed do vypravování. A nebylo toho málo. A nakonec přece jen všechno dobře dopadlo, nemám pravdu?
EdWin
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Akísek | E-mail | Web | 2. února 2011 v 22:09 | Reagovat

nádherné, opravdu, já sem nadšen ;-)

2 Hanako | Web | 6. února 2011 v 11:54 | Reagovat

Waw .. naprosto povedená povídka .. ^.^

3 Mia-san | 6. února 2011 v 18:48 | Reagovat

Uff... Stihla jsem to :-D Konečně jsem se mohla dát do čtení :-) A můži ti říci jediné, povídka mě nadchla... Bylo tam veškeré tvé nasazení ;-)Ať romantika, milostná scéna, emotivní chaos, tak i velké zvraty a nakonec příjemný happy end :o) Délka byla taky moc dobrá, maximálně uspokojivá :-D A prej že neumí psát, holka jedna ukecaná :-D
Jsi prostě ženiální spisovatelka... ;-)

4 Saruki.. | 14. února 2011 v 12:39 | Reagovat

Takže znova, páni! :) Takový zvraty.. Uf.. Moc povedená i tahle část, takže celá povídka opravdu báječná.. ^.^

5 Hope | Web | 20. února 2011 v 4:09 | Reagovat

promiň, že jsem to přečetla a okomentovala až teď, ale nějak nebyl čas...škola měla přednost...povídka je vážně úžasná =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama