BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Hon na čarodějnice

30. dubna 2011 v 22:16 | Amaya |  Jednorázovky

Když jsou dneska ty čarodky, proč nenapsat aspoň krátkou povídku? To by byl hřích!
Nemám pravdu?
Jinak doufám, že si je všichni užíváte,líp než já, že sedím u Pc a koukám na Soul eater :D
Hezké počtěníčko ^^
A bacha ať se nespálíte :P

Soundtrack z filmu Merlin - The Witch's Aria
Píše se rok 1536. Je chladný podvečer a na náměstí se schází dav lidí s loučemi. Něco se chystá, něco nehezkého.

"Bydlí na okraji města! Proklela mi syna a on zemřel! Upálit! Upálit! Upálit!" skandoval dav a rozešel se ke kraji města k domu normální měšťanky, kterou nazvali čarodějnicí. Jednou pomohla holčičce se zlou chorobou. Jedna půlka města jí obdivovala, chodili si k ní pro kouzelné mastičky na různé vyrážky a kapky na kašel, zatím co druhá na ní vymýšlela vzpouru a jak nejlépe jí upálit.
Před davem lidí utíká mladík co mu nohy stačí, aby v domě měšťanky byl dřív než oni. Pěstí zabouchal na dveře.
"Alexandře?" dívala se mu do očí plavovlasá dívenka stejně stará jako tento mladík.
"Liliano, musíš okamžitě s matkou z města, dav měšťanů vás jdou upálit!" chytil jí za ramena a tvářil se vážně. liliana se vyděsila a rychle pobrala to nejdůležitější z jejich domu společně s matkou.
Dav už se pomale blížil. Byl nedaleko jejich domu, slyšeli jejich křik, jejich dusot nohou, který se linul celou ulicí. Mladík s dívkou a její matkou rychle vyběhl z domku a utíkali k zadní bráně, jenže bylo po dešti a chodníky klouzali. Matka upadla až bylo slyšet silné křupnutí. Nebyla totiž už nejmladší.
"Ach ne!" vykřikla dívka a pomáhala jí společně s mladíkem na nohy.
"Vzdejte to, nechte mě na pospas osudu, ať si mě upálí, ale ty Liliano, ty uteč, uteč!" pohladila jí po tvářích a slzy se dívce hrnuli do očí. "Běžte, dav už je blízko, zdržím je když mě zajmou, utíkejte!" Popoháněla je. Liliana ale bez matky nechtěla odejít.
"Prosím pojď, poslechni jí," chytil jí za ruku Alexandr. Naposled se na matku podívala a obejmula jí. Pak už se rozběhla s Alexandrem ven z města.
Dav matku dohnal. Srazili jí k zemi, čímž jí pohmoždili ještě víc zlomený kotník. Ruce jí svázali pevně provazy za záda a s křikem jí táhli na náměstí, kde pro ní měli nachystané malé ohniště.
"Upálit! Upálit! Upálit!" skandovali lidé, když jí přivazovali k mohutnému kmenu, který byl zasazen uprostřed hromady dřeva.
"Dovolte, abych pronesl pár slov, než jí slavnostně zapálíme!" zakřičel do davu postarší muž, kterého všichni považovali pomale za rádce krále, který jim vládl. "Tato žena bude dnes upálena za to, že seslala kletbu na pár našich dětí, které zemřeli!" zařval a pozvedl pochodeň.
"Ano!" zařval dav pod ním.
"A dále za to, že praktikovala čáry a kouzla ke svému prospěchu!" odhodil pochodeň na hromadu dřeva, která se okamžitě vznítila.
Žena křičela, plakala, zmítala se bolestí, jak jí plameny šlehali po těle, ale věděla, že tímto zachránila svou dceru před jistou smrtí. Přece jen ona byla stará, mohla se obětovat.
V době, kdy dav křičí radostí, že upalují čarodějnici, za městem se do vlhké trávy od noční rosy zhroutí plavovlasá dívka s očima plných slz.
"Proč ona?" zašeptala mezi vzlyky. Mladík si sednul vedle ní a přitáhl si jí na klín a pevně jí obejmul.
Byl šťastný, že zachránil svou milou, ale zároveň mu bylo líto její matky, která se o něho starala jak o vlastního, když osiřel.
Ta noc byla nejhorší pro tento pár, který spolu zůstal do smrti, ale bydleli v jiném městě, kde je nikdo neznal.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama