BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Temný král

23. května 2011 v 15:18 | Amaya |  Povídky na přání
Temný král
Pár: ItaNaru
Anime: Naruto
Žánr: shounen-ai
Pro: Nicol
Pozn: Jo, vím, je to takové ponuré… ale nic lepšího na ItaNaru mě nenapadlo :D


Temné sídlo hluboko v horách nad kterým se neustále vznášel ohromný černý mrak, ze kterého každý den a každou noc pršelo a lítali blesky. K tomuto sídlu se nikdo nechtěl přiblížit, působil moc děsivě. V tomto sídle sídlila nejmocnější královská rodina v celém Japonsku, která byla u moci.
"Chci nové otroky!" zaznělo zdmi kamenného hradu rozkaz momentálního krále. Následujícího dne jeho armáda sjela do vesnice pod sídlem a chtěla všechny muže a chlapce, od patnácti do dvacetipěti let, protože tenhle věk král nejvíc miloval.
Když přitáhli bez počet mladých otroků v řetězech na hrad do velkého trůnního sálu, kde je předhodili králi aby si vybral.
Vedle krále seděl na schodech s nepřítomným a kamenným výrazem jeho bratr, který měl stejně onyxově černé vlasy a oči jako on plné nenávisti a touhy zabíjet pro nic.
Král vstal a s bičem v ruce procházel mezi otroky a vybíral si ty nejlepší, teda spíš nejkrásnější. Najednou mu spočinul pohled na blonďatém chlapci s nádherně modrými očima, které ho uhranuli.
"Doveďte veškerou tu havěť z hradu, jenom tohoto mi tu nechte." Přejel bičem mu po obličeji, ale nepráskl ho. Stráže odvedli všechny otroky, jenom blonďáčka nechali v trůnním sále.
"A já svého otroka nedostanu, bratře?" vstal ze schodů černovlasý a přišel k blonďáčkovi. "Nechápu, co se ti na tom pískleti může líbit, vždyť vypadá tak nevinně," odfrkl si a odcházel ze sálu. Král se jen ušklíbl.
"Jak se jmenuješ hochu?" oslovil ho král a schoval bič za opasek.
"N-Naruto, pane," řekl poslušně a poklonil se mu.
"Hezké to jméno," usoudil král a dvakrát okolo něho prošel aby si ho lépe prohlédl ze všech stran. "Stráže!" zavolal až sebou blonďáček cuknul.
"Ano pane?" zeptal se hlavní ze stráží.
"Přiveďte mi toho hnědovlasého vězně," ušklíbl se a poslal je pryč. "A ty pojď se mnou," vzal ho okolo ramen až blonďáček zkoprněl.
Král ho vedl celým hradem, který byl ponurý, černý, bez špetky života. Dovedl ho před velké mahagonové dveře.
"Toto bude ode dneška tvůj pokoj," otevřel dveře a blonďáčkovi se zatajil dech. Jediný pokoj na hradě, kde to vypadá "normálně". Pokoj hýřil barvami. Peřiny byli oranžové a všude byli doplňky červené, bílé a černé. Koukal na to jak vyoraná myš. Velká postel s nebesy ho uchvátila nejvíc. Rozešel se k ní a sáhl si, jestli je opravdová, jestli to není sen. Povlečení bylo ze saténu a bylo příjemně měkké.
"Jsem rád, že se ti líbí," ušklíbl se král což měl být úsměv.
"Čím jsem si to zasloužil, pane?" poklekl před něho blonďáček.
"Vstaň, zalíbil ses mi, a já o své oblíbence rád pečuji," řekl král. "Teď ti sem pošlu pár služeben a ty tě vykoupou," ušklíbl se, protože usmívat se tento král neuměl a odešel. Do pokoje vstoupilo několik krásných služebných. Jedna se blonďáčkovi tuze zalíbila. Měla světlé oči a černé dlouhé vlasy. Při pohledu na blonďáčka zčervenala. Vypadala tak, nevinně, stejně jako blonďáček sám. Takový druhý anděl.
Když král odešel z pokoje svého nového oblíbence, vrátil se do trůnního sálu, kde na něho čekal se strážemi hnědovlasý otrok.
"Tenhle se ti nelíbí, bratře?" řekl svému mladšímu bratrovi, který se do trůnního sálu vrátil.
"Ten nevypadá špatně," přistoupil k němu a pohladil ho hřbetem ruky po lícní kosti. "Večer ať mi ho přivedou čistého do pokoje," řekl a odcházel pryč. Král pokynul strážím, aby ho zase odvedli.

+ + +

Večer byl blonďáček vykoupaný, čisťounký a černovlasá služebná, která měla ve vlasech nádech modré, mu pomáhala do přichystaného oblečení, co mu poslal král.
"Jak to tady chodí?" zeptal se služebné.
"To vám nejspíš nesmím říct, pane," řekla černovláska a dál se věnovala zapínání knoflíčků na jeho košili.
"Neboj, neprozradím to nikomu, já jen… abych věděl, jak se mnou budou zacházet, jestli jako s kusem hadru nebo…" zarazil se.
"Když si král někoho oblíbí, pečuje o něho, všechny hříchy mu promíjí, ale až ho svede, nechá ho ubičovat svým mladším bratrem k smrti," řekla služebná.
V blonďáčkovi zatrnulo. Zkoprněl a nebyl schopný se ani pohnout. Takže až mě svede zemřu? Co je to za panovníka?! Nechápal blonďáček.
"Hotovo, pane," spravila mu ještě límeček, uklonila se odešla.
Přesně, když hodiny odbíjeli devět večer, se otevřeli dveře a v nich stál král. Na sobě měl kašmírový oblek v černé barvě jako uhel.
"Pojď na večeři, Naruto," řekl král a blonďáček ho následoval. Vedl ho do jídelny, kde byli jen oni dva.
"Kde je Vás bratr, pane? On s námi nebude večeřet?" divil se blonďáček.
"Už večeřel, jí rád sám," řekl jako by se nic nedělo černovlásek.
Celá večeře proběhla v tichém duchu, i když král nemohl spustit oči z blonďáčka, který ho doslova fascinoval a blonďáček zase nevěděl kam s očima, protože mu bylo trapné se na svého krále neustále dívat.
Po večeři ho odvedl zpátky do komnaty a popřál mu dobrou noc.

+ + +

Několik měsíců strávil blonďáček s králem den co den. Občas ho bral na lov, občas na nějaký banket v maskách, aby nebylo poznat, že je to otrok, kterého si král oblíbil, stále ho prostě chtěl mít na očích, sám nevěděl, čeho se bojí, že by se mu stalo.
Ale blonďatý mladík měl na krále dobrý vliv. Černý ponurý hrad se pomale měnil do barevného sídla. Místo temných tapet na stěnách chodby zdobili bílé růže, které později byli nahrazeny žlutými, růžovými a dokonce i červenými. Zdi měnili barvu do tmavě tyrkysova v čajovém salónku a schody byli najednou obloženy světlejším mahagonem.
"Bratře, ty seš z něho nějaký… mimo," řekl králi bratr, který přijel po dlouhé době ze svého sídla, kam si odvezl hnědovlasého otroka, na návštěvu, nevěřil svým očím. Dokonce i král začal nosit jinou barvu než černou.
"Každý se jednou potřebuje změnit, nemám pravdu?" řekl jako by nic král. Mladší bratr to nijak dál nekomentoval.

Jako každý večer, král přesně v devět večer vyzvedl blonďáčka z jeho pokoje. Tak moc mu záleželo na štěstí jeho malého otroka, že mu dokonce pořídil sněhobílou kočičku, aby se necítil poslední dny v komnatě sám.
Po večeři ho ale neodvedl zpátky do komnaty. Když blonďáček si sedl na postel, král za sebou zavřel dveře a zamknul. Teď mě svede a zítra umřu Už bylo na čase, trvalo mu to nějak dlouho. Polkl na prázdno strachy blonďáček.
Král si sedl vedle něho na postel a pohladil ho hřbetem ruky po tváři a kontuře jeho měkkých a vřelých rtů.
"Vím, že ti někdo řekl, co já normálně s otroky dělám, ale ty seš jiný, Naruto, tohle bych tobě nemohl udělat," řekl klidně až se blonďáček zachvěl, když se jeho horký dech otřel o jeho tvář.
"Klidně to udělejte pane, zasloužím si to, nejsem nic víc, než Váš otrok, pane," řekl blonďáček pevně.
"Říkej mi Itachi, nelíbí se mi, když mi zrovna ty říkáš ,pane´," řekl král a povalil blonďáčka na postel.
"Ale pane-" nedořekl blonďáček, protože mu král položil ukazováček na rty.
"Itachi, prosím," řekl král a usmál se. Bylo to snad poprvé, co ho blonďáček viděl se usmívat.
"Dobře, I-Ita-chi," vykoktal ze sebe blonďáček.
Itachi ho jemně políbil na rty a spodní ret mu nasál. Blonďáček zkoprněl, protože to nečekal, ale po chvíli se uvolnil, protože to bylo strašně krásné a příjemné.
"Dobrou noc, andílku," řekl Itachi, když přestal blonďáčka líbat. Ten byl z toho smutný, ale nechtěl, aby to bylo nějak moc urychlené.

Druhý den ráno, si ho nechal král zavolat k sobě do knihovny, kde si ho opřel o regály s knihami a začal něžně líbat.
"Jako král jsem selhal," zašeptal po chvilce líbání, kdy se potřeboval nadechnout. "Zamiloval jsem se do otroka, to podle našich starých zákonů není možné, ale já to prostě neovládám," řekl a znovu začal blonďáčka líbat. Prsty si hrál s jeho krásně zlatýma vlasama.
"Tak je prostě zrušte, Itachi, jste přece král," řekl Naruto, když se zase od sebe odpojili.
"Máš pravdu, udělám to," řekl rázně, naposled líbl blonďáčka na rty a nechal svolat šlechtu.
O dvě hodiny později ho vzal sebou do místnosti, kde se konala schůze šlechty, knížat a různých vznešených rodů. Byl tam i jeho bratr, zastupoval rodinu Uchihů.
"Nechal jsem si vás svolat, dámy a pánové, abychom změnili zákon." Řekl král, který seděl v čele a blonďáček stál po jeho pravé ruce. Místností se rozezněla debata.
"A co by jste chtěl změnit, vaše výsosti?" řekl muž z rodiny Hyuugů, který si už kdysi dávno brousil zuby na jeho místo.
"To, že se i král může zamilovat a klidně i oženit s obyčejným poddaným." Řekl a ušklíbl se. Znovu zazněla místností veliká debata. "A dále, bych chtěl zrušit otroctví," řekl.
"To překračuje všechny meze!" zakřičel muž z rodiny Inuzuka a zlostně práskl do stolu.
"Nelíbí se mi, že ty nebohé děti musí dřít v dolech, dejte jim svobodu!" řekl rážně král.
"Má pravdu," přidal se na stranu krále jeho bratr. "I kdyby nebyl můj bratr a můj král, souhlasil bych s ním stejně, je to hrozné, jak ty děti ničíme, nás taky nikdo v šesti letech nenutil nosit uhlí, co se natěží, já jsem pro," zvedl ruku. Postupně se k němu přidalo víc než polovina šlechticů.
"Výborně, necháme to zítra vyhlásit, schůze rozpuštěna," řekl král a v závěsu s ním odcházel blonďáček. Společně zmizeli tajnými dveřmi v ložnici krále.
"A teď nám nebude nic bránit v mé lásce k tobě," řekl král a přitáhl si blonďáčka více k tělu.
"Miluji vás, můj pane," řekl blonďáček a mírně zčervenal.
Od té doby byl v zemi mír a pořádek a to jen díky jednomu blonďatému chlapci.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nicol | 23. května 2011 v 22:11 | Reagovat

Díky! Díky! Díky
Je to úžasné...opravdu moc. Ponuré je to možná jen na začátku, pak už je to v pohodě! ♥ Miluju to temno v této povídce, jež postupně prostupuje tím krásným hřejivým pocitem lásky....!!!♥ ;-) Je to opravdu moc povedené...naprosto úchvatné dílo!! :-D Ještě jednou děkuju...♥

2 aria-san | Web | 25. května 2011 v 21:09 | Reagovat

je to skvelé :D tlieskam

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama