BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Souboj skupin 2/3

5. srpna 2011 v 15:20 | Amaya |  Povídky na přání
Souboj skupin 2/3
Tak co, líbila se vám snad první část ne? :)
Tak tady vám přináším druhou ^^ Konečně trošku shounen-ai :D Aspoň něco, Yaoi si schovávám do poslední části :D
Muhehe :D
Ale dost keců :D ^^



"Tak pojeď, Urusantokachi!" zavolal na blonďáčka černovlásek. Modroočko se jen zhluboka nedechl a rozjel se z kopce dolů.
Podařilo se mu sice od hájku lesíka sjet až dolů, nicméně když se snažil vystřihnout ostřejší oblouček, aby elegantně zajel do turniketu, nevybral zatáčku na zledovatělé ploše a šinul si to rovnou dál. V plné rychlosti vlítnul do sítě, kterou je ohraničený příjezd k vlekům, vyrval ji i s tyčkami, na níž byla ukotvená, a namotal jí v té rychlosti na sebe. Špičky lyží se mu zapíchly do hromady sněhu, leč on letěl setrvačností dál, zatímco lyže zůstali na místě, Naruto elegantním obloukem plavmo, jež neměl v úmyslu, přehupsnul turnikety, aby se i se sítí kutálel dál až na silnici skoro k parkovišti.
Obě skupinky lidí jíkaly a brečeli smíchy, váleli se po svahu a nemohli popadnout dech. Dokonce i vlekař byl smíchy mrtvý.
"Přežil to?" jíkla Sakura, která se k nim přidala během ranní cesty na svah, protože vlastně jako jediná nepatřila do žádné party ale uměla lyžovat a dělat předváděcího panáka profesorům dělat nechtěla. "No tak, Naruto, žiješ?" zavolala na něj i když si utírala smíchy slzy co jí tekli z očí.
"Bacha, chytil se do sítě, bude výlov," řekl Suigetsu, čím rozpoutal další salvu smíchu.
Když se mu konečně kluci rozhodli jít pomoct ho vymotat jak mumii ze sítě, prskal blonďáček sníh, kterej cestou nabral do úst.
"Hey kámo, škoda že jsem to nenatočil, deset litrů bych měl určitě," křenil se na něj Kiba, když seděl na hromadě sněhu a obouval si znovu lyžáky.
"Usurantokachi, to by nedokázal nikdo, to bylo skvělý, ale raději se kroť, abys mohl se účastnit závodu, kterej stejně projedeš, pokud jezdíš pořád takhle," cukali koutky jinak vážnému a arogantnímu Uchihovi.
"Neboj, do té doby budu rozježděnej," prskl na něj naštvaně blonďáček.

Leč závod se měl konat až za dva dny. Večer byli všichni tak vyřízení že zalezli do společenské místnosti každý s flaškou chlastu.
"Tak na lyžák!" řekl Shikamaru, kterého nedělalo problém s proslovy.
"Joo!" řekli všichni souhlasně. Překvapivě se Narutova a Sasukeho parta zkamarádila, no jo, chlast dělá divy. Když měli vypitou jednu flašku vína, kterou stáhla Sakura s Hinatou a Karin, protože ony tvrdý chlastat nebudou, rozhodlo se že se bude hrát flaška.
"Néééé!" zaprotestoval blonďáček, který měl už dost upito, pořád pocucával vodku s džusem, bylo tam víc vodky než džusu.
"Ale jooo," řekl stejným opilým tónem černovlásek. "Ale jakou že? Pravda nebo úkol nebo svlíkací, nebo snad panákovou?" zeptal se děcek okolo sebe, kteří seděli teď už v kroužku.
"Pravda nebo úkol," řeklo víc než polovina lidí.
"Tím pádem, já nehraju," řekl blonďáček a už už se zvedal že odejde, jenže nohy měl vratké a plácl sebou na zem přímo vedle Uchihy.
"Fajn, točím první, na koho ukáže flaška poprvé, zadává úkol tomu, na koho ukáže flaška nebo mu vymyslí otázku na kterou musí pravdivě odpovědět, chápete?" řekl.
"Jo, to je primitivní hra prosím tě," řekl Suigetsu.
"Fajn," a roztočil flašku. Na prvního ukázala na Shikamaru a na druhého Gaaru.
"Tak já chci vědět, jestli by ses někdy vykousknul s klukem," položil mu otázku hnědovlásek.
"Pokud bych byl v tomhle stavu, klidně," celý kolečko lidí se rozesmálo.
A takhle to šlo dál. Střídaly se jak otázky, tak úkoly, šíleně se smáli některým odpovědím i tomu, jak sebou někdo švihl při plnění úkolu. Ale pak se zastavila flaška na Suigetsovi a Narutovi. Toho polilo horko.
"Taaakže, já se tě na nic ptát nebudu, ale dám ti úkol," řekl šibalsky Sui. "Polib Sasukeho,"
"To neudělám," řekl zajíkavě blonďáček a škytl.
"Fajn, tak budeš u nás do smrti za sraba, ale to seš už teď, budeš to mít horší, jenom pusu, žádného francla." Upřesnil modrovlásek. Blonďáček nasucho polknul. Seděl přesně vedle Uchihy a díval se mu právě do onyxově černých očí, do kterých mu padalo pár stejně černých havraních vlasů.
Pomalu se k němu přibližoval až se jejich rty spojili. Najednou se stalo něco, co ani jeden nepochopil, proč se to stalo. Celým tělem se jim rozlezl podivný hřejivý pocit a libost. Raději se rozpojili a blonďáček zčervenal, jak se styděl. Uchiha si jen odfrkl a místo blonďáčka který se k tomu neměl, roztočil flašku.
Naruto byl za celý zbytek večera, nebo spíš rána rád, že na něj podruhé flaška nepadla. Asi se tak usilovně modlil, že ho Jashin vyslyšel.

+ + +

Celé tři dny do závodu na kterém se se Sasukem domluvil se snažil Uchihovi vyhýbat, protože po tom polibku, znovu si nevědomky sáhl na rty neuvěřením, ale stále se musel dívat, kde se zrovna nachází. Hrabe mi snad? Co se mnou to sakra udělalo? Ptal se modroočko sám sebe, když už i jemu přišlo podezřelé, že se stále po něm dívá a obdivoval jeho dokonalost. Nejvíc se mu na Uchihovi líbilo, jak měl zčervenalé líčka mrazem a na vlasech malé rampouchy, protože on přece nebude nosit čepici, aby si nezničil úžasný účes.
"Fajn, závod se bude konat od Čerťáku až sem, je to černá sjezdovka, profesoři o ní nebudou vědět, máme to zařízený, jde jenom pár vyvolených a to je: Já, Naruto, Kiba, Suigetsu, Gaara, Hinata a Juugo. Ostatní budou jezdit na naší normální sjezdovce, jasný?" řekl Sasuke informace ohledně závodu. "Kdo přijede první zadává úkol tomu, kdo přijede poslední. Jasný?"
"Yosh!" řekli všichni a rozjeli se na sjezdovky.
"Kibo, já se nějak bojím," řekl svému kamarádovi blonďáček, když je kotva vytahovala nahoru na kopec.
"Hele, jestli se na to necítíš, tak nejezdi rychle, no co, tak budeš popřípadě poslední a budeš muset splnit úkol, ale pořád lepší než se zabít, ne?" pokrčil rameny.
"To je fakt," přitakal blonďáček, ale moc klidu mu to nepřidalo. Stále měl stažený žaludek strachem.
Nahoře se nějak utvořili do nějaké formace, ze které vyjížděli dolů..
"Připravit, pozooor, start!" zakřičel černovlásek a všichni se rozjeli, i blonďáček, ale nejel jak ostatní, jako blázen, raději jel pomaleji a dělal menší obloučky, protože co chvíli najel na ledovou plošinu.
"S takovouhle budeš poslední," houkl na něj Juugo, který okolo něho projel jak tajfun. Jenže blonďáček byl rád, že vůbec jede, každé další ledové plošiny se bál. A taky měl důvod proč.
"Doprdele, kde ten Usurantokachi vězí? Vždyť už jsme tu všichni," zaklel černovlasý mladík, když stál se skupinkou lidí dole pod svahem.
"Já ho viděl asi jako poslední, jel docela pomalu a bylo vidět, že si není jistý tím kopcem," pokrčil rameny Juugo.
"Mám blbej pocit kluci," řekl Suigetsu.
"Jedu nahoru, zůstaňte tady, kdyby náhodou přijel," řekl přesvědčeně černovlasý mladík a vyjel znovu nahoru.
Sakra kde je? Nechápavě se rozhlížel černovlásek, když jel poměrně pomalu ze svahu dolů. Začal se ho zmocňovat divný pocit. Panebože, proč mám takovej divnej pocit? Vždyť je to jen jeden debilní rival, zaklel v duchu, ale nějak mu to nedalo. Ale ten divný pocit už v něm sídlil od té "flaškové" pusy, protože tehdy to bylo, tak nějak zvláštní.
Pak ho uviděl a zděsil se. Přidal a dojel k blonďáčkovi, který ležel na sněhu jak hromádka.
"Baka, jsi v cajku?" podíval se na něho pořádně. Mělo mu hned dojít, že když ležel na kraji lesa, že musel do stromu napálit.
Měl nejspíš rozraženou hlavu, protože čepici i blonďaté vlasy měl od krve. Černovlásek bezmyšlenkovitě si přitáhl blonďáčka na klín.
"Dobe, žiješ?" poplácal ho po červených zmrzlých lících,
"Š-šíleně .. mě .. bolí … h-hlava," zašklebil se blonďáček.
"Neboj, to bude dobrý," stáhl si zuby jednu rukavici černovlásek a z přední kapsy bundy vylovil mobil aby zavolal záchrannou službu, protože v takovémhle stavu ho nemá jak dotáhnout dolů.
"P-prohrál jsem, S-sasuke, musím … musím splnit úkol," vyblekotal ze sebe blonďáček.
"Splníš, ale až budeš v pohodě, jo?" řekl Sasuke a nadiktoval informace záchranářům. "Hey! Naruto, no tak, Naruto, neusínej," propleskal ho. "Nesmíš usnout!" řekl dost nahlas až sám sebe překvapil, že se mu do hlasu vrylo zoufalství.
"Sasuke … Uchiha… že by… o někoho … měl strach?" ušklíbl se přes bolest hlavy blonďáček.
"Ne, jen nechci mít zkaženou reputaci, což budu mít," vytáhl si ho blíž k sobě, protože mu na sněhu klouzal.
Po chvíli přijel sněžný skútr se záchranáři a blonďáčka naložili i s jeho lyžemi na přívěs, černovlásek jim slíbil, že to dolů zvládne sám, že mu nic není, i když měl kombinézu od krve.
"Sasuke, co se tam doprdele stalo?" zeptal se ho zděšený Suigetsu, když černovlásek po dlouhé chvíli co odjeli záchranáři dojel dolů a zhroutil se na hromadu sněhu. "Sasuke? Sasuke! Hey, seš v poho kámo?" drcnul do něj, protože mu připadnulo, že ho nevnímá.
"Tohle mi fotr neodpustí," zabrblal si pro sebe černovlásek.
"Co?" nechápavě se na něj podíval teď už i Juugo.
"Že mě fotr zabije! Chápeš? Za to můžu já, debile," odklapl si lyže a šel směrem k hotelu.

+ + +

"Uchiha ať se okamžitě dostaví do ředitelny!" rozlehlo se školou po návratu ze školních hor následující den. Černovlasý se neochotně sebral a šel do čtvrtého patra, kde sídlil jejich "vůdce"¨. Poslušně zaklepal a vešel po tom, co se ozvalo "Dále".
"Ano pane řediteli?" přišel s výrazem andílka.
"Sedněte si, pane Uchiho," pokynul černovláskovi. Ten si rychle sedl, bál se ho jak čert kříže a to že měl Sasuke silnou a namyšlenou povahu.
"To co se stalo na školních horách už se ke mně doneslo a proto bych vás měl potrestat, s vaším otcem jsem už tohle řešil a ten mi řekl, že vám dal trest, ale aby jste si toho sakra vážil, dám vám ještě jeden, společně s Uzumakim, který na to přistoupil, budete celý měsíc umývat podlahy v celé škole, hlavně v suterénu," ušklíbl se ředitel. Sutereny byly ty nejodpornější chodby v celé budově, smrdělo to tam jak kdyby se tam někdo poblil a vypadalo ještě hůř.
"Ano pane," řekl Sasuke. "Vše?"
"Ano, můžete odejít,"

+ + +

"Takže, tady máte kýble, hadry a prosím, dejte se do práce," řekla hlavní uklízečka ve škole a vrazila oběma chlapcům do ruky kýbl s hadrou, nějakým prostředkem a rukavicemi.
Blonďáček měl obvázanou hlavu, ale i to mu nebránilo se usmívat jak sluníčko. Tak nějak se už přenesl i přes to, že musí splnit úkol, ale stále nevěděl, kdo byl ten první, kdo vyhrál závod.
"Kdo vlastně vyhrál závod?" zeptal se asi po půl hodině hrobového ticha, které rušilo jen máchání hadrů ve vodě a plesknutí na podlahu.
"Já," řekl černovlásek a dál s tváří mučedníka drhnul podlahu.
"A cos mi vymyslel za úkol?" řekl znovu blonďáček, když viděl, že se černovlásek k širší odpovědi nemá.
"Hn, ještě nevím," zabrblal černovlásek. Neustále mu vrtalo hlavou, proč se na tom svahu k němu choval tak jak se choval. Proč si ho přitáhl do náruče? Je pravda že po té pusy u flašky ho tak nějak stále snažil najít pohledem, ale málo kdy se mu to povedlo. Panebože, vždyť se mi takovej magor nemůže líbit! Zanadával si k duchu a zlostně pleskl hadrem o zem. Blonďáček raději se dál nevyptával.
Celý týden spolu kluci skoro při "trestu" nemluvili, jen se tak jako nenápadně pozorovali, až to prost černovlásek nevydržel.
"Proč pořád po mě tak koukáš?" řekl dost napruženě.
"Promiň," uhnul pohledem blonďáček a dál se věnoval podlaze raději.
Další půl hodiny bylo ticho, což bylo fakt nesnesitelné i pro tak užvaněného člověka, jako byl Naruto.
"Víš, vždycky jsem si o tobě myslel, že seš bezcitnej, ale jak ses ke mně zachoval na svahu, to bylo fakt cool, přesvědčil jsi mě, že nejsi takovej hajzl, za jakého tě pořád mám, už mě nebaví s tebou stále soupeřit," sedl si před černovláska modroočko a podíval se na něj pořádně, zkoumal jeho reakci v očích.
"Máš pravdu," povzdechl si černovlásek a otřel si mokré ruce do tepláků, "taky mě nebaví,t i stále dělat problémy, je to unavující," koutky jeho úst se mírně zvedl v úsměv.
"Takže… mír?" natáhl k němu blonďáček ruku.
"Mír," usmál se ještě trošku víc Sasuke.
Pak už to šlo dobře. Kluci si povídali o skupinách, o písničkách, o problémech s trémou a co kdo dělá, když je nervní. Prostě se dobře bavili. Jenže ani jeden nečekal to, co se v následující chvíli stalo.
"Super, tak to bychom měli," založil si ruce v bok černovlásek a podíval se na sprchy, které byli vedle tělocvičny, jak se leskne čistotou a vlhkou podlahou.
"Jsme dobříííííííí," uklouznul Naruto po nějaké hadře a rozjel se směrem k černovláskovi. Ten samozřejmě zareagoval, že chtěl uhnout, ale podklouzlo mu to taky a slítl na blonďáčka, který zastavil těsně před ním.
"Au," zaskuhral blonďáček se smíchem, praštil se docela silně do hlavy.
"Ježíš, seš celej?" snažil se z něho vstát Sasuke, ale pokaždé mu to podklouzlo a zahučel na blonďáčka znovu.
"To je mi situace," oba se začali smát. Jejich obličeje byli od sebe takový malinký kousek. Jeho rty vypadají tak měkce, jenom políbit, prolítlo blonďáčkovi myslí. Nevím co mám dělat, ty jeho oči, bože! Prolétlo zase hlavou černovláskovi, aniž by si to blonďáček uvědomil, co udělal, přitáhl si za týl černovláska k sobě a spojil jejich rty v polibku. Černovlásek jen vykuleně koukal, ale nic neudělal, nechal si jemně přejet Narutovým jazykem po svých rtech, aby si vydobyl přístup. Povolil. Pronikl jazykem do jeho úst a dráždil ten černovláskům aby se přidal.
Za chvíli se mladíci vášnivě líbali. Modroočko objel černovláska okolo pasu a ten zase zajel prsty do jeho sametově hladkých blonďatých vlasů. Po akutním nedostatku kyslíku se rozpojili.
"Panebože," vypískl překvapeně černovlásek, překulil se z blonďáčka vedle něho a nevěřícně si sáhl na rty. "Co jsme to udělali?" připadal si jak v tranzu.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 terkic | Web | 5. srpna 2011 v 17:29 | Reagovat

když sem si představila Naruta letícího vzduchem, musela sem se smát, i když zároveň mi ho bylo líto:-) pokračuje to dobře, už se těším na tu třetí část:-)

2 Mávua | E-mail | Web | 3. července 2012 v 20:40 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama