BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Friends - 12. kapitola

16. října 2011 v 16:22 | Amaya |  Friends
Po dlouhé době další díleček, :) doufám, že se vám bude líbit, protože je fakt dobrej a dala jsem si s ním záležet :D
Jen upozorňuji, že budou už poslední dva díly, neumím natahovat donekonečna takže abyste to věděli :)
Ale teď hurá do čtení! ^^


12. kapitola

"Co se mezi námi stalo? Vybavila se mi vzpomínka, že jsem… že jsem… ti … no.. však víš co…" zčervenal jsem a mírně odklonil na stranu hlavu. Sasuke na mě vytřeštil oči a na zem mu spadla tužka.

Z pohledu Sasukeho
"Nevím o čem to mluvíš," rychle jsem se snažil chovat normálně. Proč se mu vybavila zrovna tahle vzpomínka?
"Ale ano, moc dobře víš, o čem mluvím," opřel se mi o stůl a díval se mi do očí. "Tak proč bys jinak tak vyděšeně se na mě díval?" zamračil se.
"Protože jsi mě třeba překvapil, co tady děláš, to tě nenapadlo?" povytáhnul jsem obočí.
"Zatloukáš, ale já se to dozvím, neboj, vzpomenu si na to, na všechno si vzpomenu," zatnul ruce v pěsti a nakvašeně odcházel. U dveří se ještě otočil. "A pokud dneska příjdeš na návštěvu, počítej s tím, že budu se vyptávat, hodně," a odešel. Zatřepal jsem hlavou a snažil se na to nemyslet. Rychle jsem dopodepisoval všechny smlouvy, co mi donesla sekretářka a co nejrychleji vypadl z práce.
Úplně mě rozhodil. Chodil jsem po různých obchodech a snažil se nějak rozptýlit. Aniž bych si to nějak uvědomoval, došel jsem až na druhou stranu města k jeho bytu. Sakra! Zaklel jsem, když jsem spočinul před jeho dveřmi. Co mu mám jako říct? "Ahoj Naruto, jo něco jsme spolu měli, ale to je dávno, budu si brát Sakuru, takže bych se tím moc nezabíval?" vtipná představa. Ani jsem se nedotkl zvonku a už mi otvíral dveře.
"Jak jsi…" nestihl jsem se vyžvejknout.
"Stojíš tu už minimálně 5minut, viděl jsem tě přicházet k domu," pokrčil rameny a pustil mě dál. Fakt jsem tu stál tak dlouho?
"Proč jsi přišel?" zeptal se mě, když mi dal šálek kafe.
"Já sám nevím,"
"Aha," usrkl z toho svého. "Tak trošku jsem si zase na něco vzpomněl." Řekl. Zkoprněl jsem. "Že jsem utekl z univerzity a ty ses mě snažil najít, vzpomněl jsem si na to, když jsem projížděl smsky v mém telefonu." Sakra, mohl jsem je taky vymazat že? Jsem idiot!
"Hn, to je pravda, bál jsem se o tebe, nic jsi neřekl a najednou zmizel,"
"To není to nejhorší, viď? Sasuke, prosím, neskrývej přede mnou náš vztah, když jsi řekl že jsem gay, tak se mezi námi muselo něco stát, seš pěknej chlap, byl bych blbej, kdybych s tebou nic neměl." Do řiti!
"Jsem zásadně proti geyům, nebo spíš, byl jsem, takže mezi námi nic nebylo."
"A proč jsi proti geyům?" naklonil hlavu na stranu.
"Protože můj bratr, Itachi utekl s nějakým floutkem do Ameriky, aby si ho mohl vzít, ale od té tvé nehody jsme se hodně zase sblížili a já si uvědomil, že jste přece jenom taky lidé, i když ty jsi to přede mnou tajil dlouho, což obdivuji," řekl jsem snad nejdelší svůj životní projev před ním. Musel jsem se zhluboka nadechnout abych se neudusil nedostatkem kyslíku.
"Páni," překvapeně povytáhl obočí, "Delší projev jsi nikdy neřekl, že ne?"
"To ne," usmál jsem se mírně. "No nic, měl bych jít, čeká na mě Sakura,"
"Jo, jasně, zdržuju tě," vyskočil na nohy aby mě mohl doprovodit. "Dík, že ses stavil," poděkoval mi s mírným úsměvem, který působil smutně? Asi se mi to jenom zdálo.
"Není zač, kdyžtak zítra, a žádné přepadovky v práci,"
"Neboj," mrkl na mě a já odešel.

Z pohledu Naruta
Než přišel Sasuke ke mně, přemýšlel jsem, hodně jsem přemýšlel a snažil si vybavit cokoliv ze své minulosti, ale nemohl jsme si za pána boha na nic vzpomenout. Pak ale když přišel, měl jsem pocit, že je mi s ním líp, než když je pryč. Necítil jsem se tak… sám. Proč jsem se cítil sám? Vždyť sám Sasuke řekl, že byl proti geyům, že se mnou nic mít nemohl, tak proč mám pocit, že je pro mě víc, než spolubydlící? Co když… ho tajně miluji?
Následující den jsem se šel podívat na univerzitu, kam jsem kdysi se Sasuke společně chodil. Zjistil jsem, že mi stále drželi místo, kdybych se náhodou uzdravil a taky mi pověděli, že moje místo u nich na univerzitě mám jenom díky Sasukemu, který se svého vzdal, ale dával stále peníze do školy, jako kdyby do ní chodil, copak počítal s tím, že když se probudím, budu se chtít vrátit?
"Naruto!" š´tastně na mě zavolal nějaký hnědovlasý mladík, Zamračil jsem se.
"Ano?" nebyl jsem si jistý, jestli ho doopravdy znám.
"Ježiš, promiň, já zapomněl, jsem Kiba, tvůj kámoš z univerzity, po Sasukem hned druhý nejlepší, vím, nepamatuješ si na mě, ale to nevadí, já ti paměť osvěžím," vzal mě okolo ramen.
"Fakt? Tak to bys mi mohl odpovědět na pár mých otázek,"
"Klidně na tisíce, pokud budu znát odpověď," dloubl do mě loktem. "Ale pojď si sednout do kantýny, dáme si něco dobrýho," souhlasil jsem. Přece jenom se lépe hovoří, když sedíte, než když pochodujete po chodbě, kde se co chvíla musíte vyhýbat jiným lidem.
"Tak jo, když říkáš, že víš toho poměrně hodně, co jsem měl kdy se Sasukem? Odmítá mi to říct a prosím, buď ke mně upřímný, pokud něco víc, řekni mi to, já to snesu a nikomu nic neřeknu," opřel jsem se o stůl v kantýně, když jsem si objednal kávu. Chvíli zaváhal. "Prosím, Kibo, potřebuji to vědět, nechci žít v nejistotě, že o svém životě plno věcí nevím,"
"Dobře, že seš to ty," naklonil se ke mně aby nikdo jiný neslyšel, co mi právě řekne. "Ale přísahej, že to nikomu nevykecáš,"
"Přísahán na vlastní smrt,"
"Na tu radši ne, už jednou jsi skoro umřel,"
"Dobře, tak přísahám na Jashina,"
"Fajn," smířil se s touto přísahou. "Dal jsem ti jednu lehvičku kdysi, byl v ní roztok, který jsem připravil v laborce, byla to něco jako viagra," špitl.
"cože? A použil jsem jí?" podíval jsem se překvapeně na Kibu. Ten přikývl a trošku zvláštně se podíval. "Jashine, já ji použil na Sasukeho, že jo?" zděsil jsem se.
"Jo," přikývl.
"To snad ne, tak proto se mi vybavila vzpomínka jak mu to… no vždyť víš,"
"Přesně, málem jsi mě za to zabil, protože se na tebe nehorázně nasral, následně jsi zdrhnul z univerzity," tak teď už mi to sedělo do mé skládačky.
Ještě další hodinu jsme probírali můj život. Zjistil jsem, že jsem do Sasukeho byl pěkně dlouho zamilovanej, přes pět let, jak říkal Kiba, sám jsem tomu nemohl uvěřit.
"Uvěříš mi, když ti řeknu, že i když nevím, že jsem kdysi miloval Sasukeho, že se do něho znovu zamilovávám?"
"Naruto! Takovou chybu už znovu nedělej, nesmíš se do něj znovu zamilovat, vždyť se bude ženit!"
"Já vím, ale nemůžu si pomoct, vždyť on je tak… skvělej a nádherném," trošku jsem se zasnil.
"Probuď se člověče," zatřásl mi s rameny Kiba. "On není pro tebe, on není gey, je to blbej heterák, co ti několikrát už zlomil srdce, nechtěj aby ti ho zlomil znovu, ty si to nezasloužíš,"
"Doufej, že není pozdě," špitl jsem.

Z pohledu Sasukeho
"Sasuke, tyhle oznámení se mi líbí nejvíc,"
"Hn,"
"Co myslíš? Na svatbě by se dobře vyjímaly bílé a růžové růže, vypadalo by to tak romantiky,"
"Hn,"
"A dort, bude dvoupatrový, ne, třípatrový, ať si vezme každý z hostů,"
"Hn,"
"A pozvala jsem i tvého bratra s Deidarem, bože, jak já se těším,"
"Cože?" vzhlédl jsem od novin. Doposud jsem to její tlachání ohledně svatby nějak neposlouchal, protože to bylo každý den, a mě už to lezlo pekelně na nervy.
"No ano, pozvala jsem je na svatbu, Itachi ti chce jít za svědka, no není to od něho milé?"
"Je, až moc, ba dokonce šlechetné, vtěrka jedna," práskl jsem s novinami a odešel pryč.
"Ale Sasu," nechápala můj výbuch. "Kam jdeš jako?"
"Projít se," práskl jsem za sebou dveřmi. Najednou jsem měl pocit, že se všechno hroutí, že byla chyba, když jsem požádal Sakuru o ruku.
Venku pršelo. Zase, jako vždycky na podzim. Bundu jsem si zapnul až ke krku, ruce zabořil do kapes a vydal se vstříc městu. Bylo mi v tu ránu jedno, kam jdu, hlavně, že si můžu vyčistit hlavu od všeho, co se událo od Narutova probuzení z kómatu.
Najednou jsem vylovil z kapsy telefon, vytočil jedno číslo, na který jsem nevolal tak dlouho.
"Ano?" ozvalo se na druhé straně trochu otráveně.
"Čau Naruto, hele, určitě se doma nudíš, co takhle jít si někam sednout, nemohl jsem to doma vydržet, klidně ti zase budu odpovídat na otázky ohledně tvého života," chvíli nastalo ticho, ale pak odpověděl.
"Fajn," zajásal jsem. Domluvili jsme se na hospůdku, která je blízko jeho bytu, jel jsme raději metrem než jít přes celé město pěšky, nejsem blázen.

+ + +

"Sasuke, vím co se mezi námi stalo,"
"Nepovídej, a kdo ti to řekl? Já to totiž nebyl,"
"Kiba," málem jsem se utopil ve skleničce.
"A co ti jako řekl?" zamračil jsem se.
"No, že jsem s tebou to, no, vždy´t víš, protože jsem na tebe "nechtěně" použil jeho lahvičku," kopnul jsem do sebe panáka na posilněnou. Tak tohle bude dlouhá diskuze.
"A dál?"
"A dál… no, zjistil jsem jednu dost podstatnou věc, co jsi mi mohl říct," zamračil se na mě.
"A to jakou?"
"Že jsem do tebe byl zamilovanej ty pako!"
"Jo, aha, tuhle informaci myslíš," kopnul jsem do sebe dalšího panáka.
"Jak můžeš být tak klidný, můžeš mi to říct?"
"Normálně, teď už víš pravdu, hurá, jen nezapomínej na fakt, že jsem zasnoubený a budu se na jaře ženit," připomněl jsem mu svou situaci.
"To já vím až moc dobře, přišlo mi svatební oznámení,"
"To si Sakura teda dala na spěch,"
"To ano," kopnul jsem do sebe dalšího panáka. Cítil jsem, jak se mi pomale začíná motat hlava. Super.
Seděli jsme tam dost dlouho. Naruto skoro nepil, ale já pil za nás oba. Klopil jsem do sebe jednoho panáka za druhým a všechno mi začínalo být čím dál víc jedno.
Kolem druhé ráno nás už vyhodil barman a Naruto když viděl můj stav, mě raději vzal k sobě. Byl to dobrý nápad jít do hospody blízko jeho bytu, nemusel jsem se potýkat s pohledy plné nenávisti od Sakury, která by k tomu měla ještě dodatek, že jsem ožrala a prase.
"Sasuke, to ses musel tak zřídit?"
"Musel, musel, protože mě trápí život," řekl jsem s velkými problémy, abych si nešlapal na jazyk.
"Ty a problémy jo, nebuď směšnej,"
"Já nejsem směšnej, je to pravda, TY mě trápíš,"
"Jo, a řekni mi čím," hodil se mnou na postel. Asi jsem nebyl zrovna nejlehčí, a obzvlášť, když odmítáte jít sami po svých.
"Tím, že si nic nepamatuješ, tím, že nevíš, co jsme spolu prožili, tím, že mě se snažíš přimět, abych si na všechny tyto chvíle vzpomněl, ale já ti řeknu jen jednu věc," sednul jsem si s obtížemi na kraj postele a snažil se nespadnout.
"To by mě zajímalo jakou," odfrkl si a sundal si tričko.
"Že tě miluju," škytnul jsem a svalil se na postel. Neusnul jsem, koukal jsem do stropu.
"Cože? Si děláš srandu ne?" povytáhl obočí a upřel na mě ten svůj krásně modrej pohled.
"Copak nevíš, že opilí lidé mluví pravdu? To co by nahlas nikdy neřekli v opilosti a sebe kecnou? Pojď sem a dokážu ti to," nevím jak jsem to udělal, ale najednou jsem stál u něho, chytil ho okolo pasu a políbil ho. Snažil se mě odstrčit, vší silou mi tlačil do ramen, ale já se nedal. Snažil jsem se přes jeho hradbu zubů dostat mu do úst.
Rukou jsem mu sjel po zadku a mírně zmáčknul. Vypískl překvapením čímž mi umožnil vstup do svých úst. Hladově jsem ho líbal, hladil po zadečku, který byl krásně vypracovaný, aniž bych si toho kdy všimnul. Prostě nádhera.
Po chvíli se ani nevzpouzel. Poddal se mému polibku a sám mi ho oplácel. Svalili jsme se do postele a tulili se k sobě.
"Myslíš to vážně, že mě miluješ?" zašeptal, když jsme se rozpojili a já se na něho díval.
"Myslím, smrtelně vážně, i když jsem doposud spal s holkama, ty seš vyjímka, kterou neumím odmítnout," znovu jsem ho políbil.
"Díky Sasuke," a už ani nevím, jak jsme usnuli. Jedno si ale pamatuju. Tu noc jsem se přiznal k něčemu, co bych nahlas nikdy neřekl. A později toho budu i litovat.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miki | 16. října 2011 v 17:36 | Reagovat

Jé, tak ta se povedla :) :) Jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne, protože ta poslední věta vyzněla .... divně :D :D

2 Caroll | E-mail | Web | 16. října 2011 v 17:45 | Reagovat

budu vraždit !! Takhle to seknout v nejlepším !! :D Nehorázně Kawaii !! :) Prosím rychle další díl :)

3 Hanako | Web | 16. října 2011 v 17:53 | Reagovat

Checheche .. jen ať si nevezme Sakuru, prosím! xD
Super díl ^^

4 nova | E-mail | Web | 16. října 2011 v 18:18 | Reagovat

přesňe jen ať si nebere Sakuru :-) SUPER DÍL ^^

5 Saruki | 16. října 2011 v 19:17 | Reagovat

Tak to.. Konečně to přiznal! Jupí ^.^ teď ještě nějak odstranit Sakuru a bude to perfektní ! :D

6 Blacky | 16. října 2011 v 19:43 | Reagovat

Je vážně vidět, že sis na něm dala záležet x) Teď už rychle další díl, neboť to takhle seknout v nejlepším se přeci nedělá x)

7 alisandra | Web | 17. října 2011 v 11:34 | Reagovat

Co se stalo, že Sasan hodil barvu? xD Dnešní dílek příjemně překvapil xD

8 nova | E-mail | Web | 20. října 2011 v 15:11 | Reagovat

super :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama