BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Přijela k nám pouť 1/2

13. října 2011 v 21:01 | Amaya |  Yaoi/shounen-ai povídky
Tahle povídka mi dala hodně zabrat,
jelikož byla napsaná na papír a musela jsem jí přepsat ^^
Doufám, že se vám bude líbit, protože ten nápad mě nadchl, akorát si nejsem jistá, jestli je dobře spracovaná :) Čekám vaši kritiku :)
Tak hurá do čtení,
a nezapomeňte komentovat ;)



Přijela k nám pouť

"Mami! Prosím, pojď se mnou na pouť!" škemral malý černovlasý klouček, který měl i stejnou barvu očí jak vlasů.
"Nemůžu Sasuke, řekni Itachimu," usmála se na syna.
"Ten někam odešel," urazil se klouček a nafouknul naštváním tváře a ruce si složil na hrudi.
"No tak, Sasuke, půjdeme příště, ano?" řekla smířlivě matka a chtěla syna obejmout.
"Ne," řekl naštvaně chlapec a utekl do svého pokoje.
Vztekal se, zuřil, mlátil chudáky plyšáky, aby vyventiloval všechnu tu zlobu ven. Pak se mu ale v hlavě zrodil plán.
Potichu otevřel dveře svého pokoje, nakouknul do kuchyně, kde jeho matka vařila, proklouzl do předsíně, kde si vzal boty a bundu a předním vchodem utekl.
Běžel skrz město, usmíval se , jak dobře to vymyslel. Doběhl úplně uřícený a upocený k bráně poutě. Bylo na ní něco napsáno, ale Sasuke nevěděl co, neuměl ještě číst.
"Jsem tady, jupí, jsem tady!" zajásal a rozběhl se vstříc bráně, ale zastavil jej strážník.
"Kampak mladíku, nemáte koupení lístek, nemohu vás pustit dál," řekl strážník hlubokým hlasem.
"Ale já…" měl pomale na krajíčku. Riskoval sem tak vážnou cestu a teď tam nemůže? Bylo mu do breku.
"Strejdo, strejdo, to je můj kamarád, ten se mnou může jít," zatahal strážníka za rukáv malý blonďatý chlapec s očima modré oblohy.
"Ale… no dobře," polevil strážník nad prosícím chlapcem. Ten chytil černovláska za ruku a táhl ho po všech atrakcích.
"Jak… jak se jmenuješ?" zeptal se černovlasý chlapec blonďáčka, který i po malé horské dráze se stále usmíval a nebylo na něm znát, že je mu špatně.
"Naruto, mé jméno je Naruto," stále se usmíval a podrbal se ve vlasech. "A tvé?"
"Sasukem" vydýchával se z předchozí atrakce. Bylo mu trošku nevolno, ale jinak byl šťastný.
"Pojď, dám ti dárek, táhl nebohého Sasuke ke stánků, s různými hračkami, sladkostmi, řetízkami, prstýnky a dalšími věcmi, které k pouti a kolotočům prostě patří.
"Ale… já pro tebe nic nemám," zajíkl se černovlásek, když mu blonďáček pověsil na krk řetízek se zmenšeninou ruského kola.
"To nevadí," usmál se blonďáček," mě bude stačit, když se na mě usměješ," malý Sasuke to nechápal. Naruto ho vzal zadarmo na pouť, tahal ho po různých atrakcích, koupil mu cukrovou vatu a nakonec mu dá i řetízek?
"Proč?" zašeptal černovlásek a díval se na malé ruské kolo, které se i točilo. Bylo ze stříbra, nebo aspoň tak vypadal a měl na sobě různé ozdůbky, co mu dodávali na kráse. Nemohl z něj odtrhnout oči.
"Protože jsi první kamarád, kterého mám," mihnul se blonďáčkovi po tváři stín, "Proto si tě musím rozmazlovat, než zase odjedu," usmál se znovu tím svým zářivým úsměvem. Sasuke mu ho s radostí oplatil.
"Tak… děkuji," poděkoval a blonďáčka nečekaně obejmul.
"Já děkuji tobě,"
Strávili spolu hodně času. Sasuke ještě další dva dny po sobě se vytratil na pouť za Narutem, kde si spolu hráli na indiány, kovboje, superhrdiny a vymýšleli další a další blbosti.
Jenže když přišel třetí den na stejné místo, ani brána, ani stánky ba abi kolotoče nebyli na svém místě, byli pryč.
"Narutoooo!" křičel a zároveň plakal. Opustil ho, bez rozloučení, jen tak si zmizel. Zalovil pod tričkem a stiskl přívěšek s ruským kolem.

+ + +

O patnáct let později

"No tak, Sasuke, pohní," táhla růžovovlásá dívka svého přítele za ruku na určité místo.
"A řekneš mi už konečně kam mě to táhneš?" řekl černovlasý mladík, který nestíhal její rychlou chůzi. Nechápal, jak rychle může chodit v takových jehlových podpatcích.
"To je překvapení," usmívala se jeho dívka a dál ho táhla za sebou.
Bylo to už pár let, kdy byl naposled Sasuke na pouti a Sakra ho teď dotáhla na místní pouť, která byla vyhlášená v celém Japonsku.
"Několikrát jsem ti přece řekl, že poutě nesnáším," zabručel, když stál před bránou poutě, u které stál už tak dávno. Sakura zaplatila lístky a vtáhla ho do víru zábavy a kolotočů.
"Půjdeme na ruské kolo, taková romantika," dělala jako že přeslechla předchozí větu, kterou Sasuke řekl.
"Hn," zabručel a stále se okolo sebe rozhlížel, jako kdyby něco hledal.
"Tak pojď," chňapla ho znovu za ruku a táhla ho k ruskému kolu.
Když čekali až jim poskytnou vstup, zprudka se Sasuke otočil. Za rohu jednoho stánku zahnula podivná osoba. Sasuke měl pocit, že viděl rozčepýřené blonďaté vlasy. Proč jsem tak nervózní? Nadával si vzduchu. Zatřepal hlavou, aby tu myšlenku vyhnal z hlavy.
Na ruském kole Sakura stále něco drmolila, ale černovlásek jí ani trošku nevěnoval pozornost. Stále hledal v davu pod nimi blonďaté vlasy. Ať namáhal oči jak chtěl, nikde blonďatou kšici neviděl. Pevně sevřel v ruce řetízek, který nikdy nesundal.
"To byla nádhera, viď Sasuke? Šla vidět celý Konoha, dokonce jsem viděla i náš dům!" šveholila.
"Pojď, vystřelím ti růži," přerušil její monolog černovlásek a odvedl jí k nejbližší střelnici.
"Prosím jednou," řekl a zaplatil prodavači. Ten mu podal pistoli a broky. Černoočko nabil, zamířil a chtěl střelit, když znovu spatřil podezřele podobnou osobu a minul. Málem střelil prodavače.
"Omlouvám se," omluvil se černoočko prodavači, když mu vracel pistoli.
"V pořádku," řekl prodavač a podal jim velkého fialového medvěda, "pro slečnu," usmál se na růžovovlásku, která automaticky zčervenala.
"Ten je hebkýý," rozplývala se, když držela medvěda silně v náruči.
"Chováš se jako puberťačka a ne jako holka svého věku," protočil panenky Sasuke, když škemrala o cukrovou vatu.
"Vrátila jsem se do dětských let," nafoukla uraženě tváře a odmítala se s černovláskem bavit. "Děláš jako kdybys nikdy nebyl na pouti," mračila se. Raději to vzdal.
K večeru šel Sakuru doprovodit domů, ale sám se ještě na pouť vrátil na vstupenku, kterou si koupil odpoledne.
Bloumal uličkami a stále se okolo sebe rozhlížel. Přemýšlel, jestli se mu to třeba jen nezdálo a stále v prstech žmoulal řetízek. Přišel si docela pak i zoufalý. Hledám dávného kámoše, copak vím, jak teď vypadá? On by mě určitě taky nepoznal, je to tolik let…
Po hodině to vzdal. Pustil řetízek a vrazil ruce do kapes kalhot. Ani si nevšiml, že se mu řetízek samovolně rozepnul a spadl s tichým cinknutím, které přes hluk kolotočů, nešlo slyšet, na zem do prachu.
Blonďatý chlapec, nebo spíš mladík, který celý den chodil po pouti a nudil se, začal černovláska s tou růžovovlasou dívkou pronásledovat. Měl totiž pocit, že toho kluka už někdy dávno viděl.
Teď, když v ruce držel stříbrný řetízek malého ruského kola, musel se nad tím usmát. Zastavil se a díval se na oddalující se záda černovlasého mladíka.
"Myslel jsem, že jsi ten řetízek už dávno vyhodil, Sasuke," ozvalo se pár kroků za černovláskem. Ten se zasekl v půli kroku a otočil se. "Vypadáš pořád stejně," usmíval se na něj blonďáček.
"Naruto," vydechl fascinovaně černoočko.
"V celé své kráse," rozpažil s úsměvem blonďáček.
"Tak rád tě vidím," obejmuli se.
"Tohle ti asi chybí, co," ukázal řetízek, který mu ležel na dlani. Sasuke rychle zkontroloval svůj krk, ale řetízek na svém místě nebyl.
"No, nejspíš mi spadnul," mírně se usmál a vzal si ho zpátky.
Strávili společně krásný večer. Seděli v místní hospůdce, popíjeli saké a bavili se o uplynulých letech, které se neviděli.
Sasuke měl najednou pocit, jako kdyby nalezl svou ztracenou drahou spřízněnou duši. Cítil se v jeho přítomnosti uvolněný, prostě fajn.
"Proč ses nerozloučil?" zeptal se náhle černovlásek. Modroočko do sebe kopnul dalšího panáka.
"Protože jsem nevděděn, kde bydlíš a do odpoledne jsme čekat nemohli, i když jsem všechny prosil a škemral," řekl provinile a trošku se ošil.
"Ale teď už to neuděláš, že ne?" zabodnul svůj černý pohled do blankytně modrých očí ve kterých zajiskřilo.
"Ne, protože tu zůstávám," usmál se a stiskl Sasukemu ruku. Ten se jen vděčně usmál. Byl tak rád, že nepříjde o svého dávného přítele.
Domů došli pozdě v noci. Sasuke byl rád, že nebydlel ještě se Sakurou, protože ta by ho seřvala, kde byl tak dlouho a s kým se tak zřídil, protože nemohl skoro ani rovně chodit a jazyk se mu pletl. Hodně toho společně vypili a nakecali s Narutem, to se muselo uznat. Vyčerpaně zapadl do postele. Ani se nesnažil vyslíkat, usnul hned.

+ + +

"Sasuke, půjdeš dneska se mou teda nakupovat?" dožadovala se černovláskovi pozornosti.
"Nemám čas, jak očividně vidíš," odstrčil jí a dál se snažil rýsovat na velký výkres, co měl položený na speciálním stojanu.
"Ty nikdy nemáš čas poslední dobou, ale jak se objeví ten kolotočář, to s ním hned běžíš ven co!" vztekle na něj začala křičet. "Občas mám pocit, že chodíš s ním než se mnou!"
"Prosím tě, uklidni se," protočil panenky. "Musím tenhle výkres odevzdat zítra a nejsem ani v polovině!"
"To ti tak sežeru," odsekla, "až budeš mě chtít vidět, zavolej," popadla svou kabelku a než stihl něco říct, třískla zlostně dveřmi. Sasuke si prohrábl vlasy a zoufale si povzdechl.
Sakura měla pravdu, byl s ním víc než s ní, ale když jemu bylo s modroočkám tak dobře, nemusel si na nic hrát a mohl mu všechno říct…Znovu si povzdychl. Začal mu znovit telefon.
"Ano?" řekl unaveným hlase černoočko.
"Ahoj Sasu," vyhrkl na něj do mobilu veselý hlas.
"Čau Naruto, co potřebuješ?"
"Abys mi otevřel dveře," a hovor položil. Sasuke překvapeně zamrkal a šel otevřít dveře.
"No to je dost." Zubil se blonďák. "Co to chodíš s takovou semetrikou? Málem mě na chodbě zabila pohledem," zamračil se.
"Protože se prý věnuji tobě víc než jí," pokynul mu aby šel dovnitř.
"ona žárlí? Na mě? To je trochu blbost, ne?"
"Ani ne, má vesměs pravdu,"
"Cože?" vyjekl Naruto.
"Jo, jsem s tebou každou volnou chvíli, když mi zavoláš, většinou kývnu a jdu někam s tebou, jí občas doslova zazdím," sedl si na svou pracovní židli a mírně se točil ze strany na stranu.
"Aha, tak poj´d na pivo," stál Naruto opřená o futra dveří.
"Nemůžu,"
"Jakto? Růžovka tu není, tak vypadnem, naposledy jsme někde byli minulý týden," přemlouval ho.
"Ne, mám práci,"
"To by mě zajímalo jakou," založil si ruce na hrudi modroočko.
"Já na rozdíl od tebe ještě studuji, abych se měl jak živit, ne jako ty celý dny se flákat!" vyštěkl na něj.
"takže já se flákám jo?" vypěnil i modroočko.¨
"Seš jen kolotočář bez vzdělání!"
"Cože? Jak ty to můžeš vědět?! Jak ty to můžeš vědět sakra hm? Já jsem studoval a dokonce i odmaturoval!"
"Fakt? Tak mi ti určitě milerád ukážeš výzo, co?"
"Seš nemožném," zabručel Naruto.
"Nejspíš jo, víš co, na, sežer si to," černovlásek po něm mrsknul řetízek. "Vypadni," zašeptal.
"Taky že vypadnu," přikývl, když chytil řetízek a odešel.
"Sakra," zaklel Sasuke a zlověstně kopl do stojanu.

+ + +

Sasuke se týden neozval Sakuře. Věnoval se na maximum škole, projektoval velký projekt a nechtěl s nikým mluvit. Vypnul telefon a nereagoval na domovní zvonek.
Když projekt dodělal, seděl v obýváku v křesle a přemýšlel. Mrzelo ho, že se pohádal s Narutem, byl to jeho jediný a zároveň nejlepší přítel.
"Proč jsem tak vypěnil?" ptal se sám sebe v prázdném bytě, ve kterém panovalo ticho. V ruce držel plechovku piva a čučel do zdi. "Proč jsem to nenechal být?" zoufale si prohrábl vlasy. Rozhodl se, že se mu omluví. Vyskočil z křesla, popadl bundu a klíče a vypadl z bytu do chladného deštivého deště.
Spěchal ulicemi k jeho bytu. Pouť už dávno odjela a Naruto vyměnil maringotku za třípokojový byt. Nikdy se Sasuke neptal, kde na něj vzal, protože byl v nové budově a zrovna levný byt to nebyl, ale to ho teď nějak nezajímalo.
Spěchal tak moc, že nevnímal kaluže do kterých šlápl a promočili mu botasky. Zastavil se před byty. Zkoprněle se díval na líbající se pár přede dveřmi. Nebylo by to nic divného, kdyby to nebyla Sasukeho dívka a jeho bývalý nejlepší přítel.
"Ty hajzle!" vyštěkl na něj promočený černovlásek a rychlým krokem se vydal ke dvojici.
"Sasuke," vyjekla růžovovláska a rychle od blonďáčka odskočila. Ten se jen ďábelsky usmíval. Na nic nečekal a chytil svého modrookého přítele pod krkem.
"Ty šmejde," zavrčel naštvaně a něj a druhou rukou ho chytil za bundu a zády ho přirazil ke zdi vedle dveří. "Jak jsi jen mohl? To si říkáš kámoš?" zuřil, nekřičel, ale naštvaně vrčel, až chrčel.
"Sasuke, pusť ho! Přestaň!" zakřičela Sakura, když se napřahoval aby mu jednu vrazil.
"Ty ses na mě vysral a na ní taky, bylo určené že se dáme dohromady," ušklíbl se Naruto.
"Já měl práci," zavrčel a opustil ho. "Víte co, vlezte mi na hrb," řekl, "A ty," ukázal na Sakuru, "tebe jsem miloval a ty se na mě takhle vysereš, vůbec nejsi tolerantní,"
"Ale Sasu-"
"Mlč, nechci nic slyšet, mějte se fajn," a odešel.
"Naruto, čeho jsi vlastně chtěl docílit? A jak jsi věděl, že zrovna dneska půjde za tebou?" otočila se na blonďáčka růžovovláska, poté, co černoočko byl z dosahu jejich rozhovoru.
"Dosáhnout žárlivosti, ale nějak mi to nevyšlo," praštil pěstí do zdi, až mu pramínek krve stekl po ruce.
"Jestli ho miluješ jak jsi mi říkal, tak mu to dej jinak najevo," položila mu ruku na rameno.
"Asi máš pravdu," mírně se usmál a obejmul jí. "Děkuji,"
Sasuke mezitím naštvaně kráčel skrz park a nakopával každý kamínek co mu přišel do cesty. V hlavě mu vířily myšlenky a srdce mu zběsile tlouklo do hrudního koše, že měl pocit, že mu co chvíli vyletí z hrudi. Nebyl naštvaný na Sakuru, ale na na Naruta. Proč? Měl pocit, že žárlí. Žárlí snad na to, že mu přebral holku? Ne, on žárlil na NĚHO!
Byl sám překvapený tím, co cítí. Takže to znamenalo, že ho měl rád? Samozřejmě, že ho měl rád, ale jako kamaráda určitě ne, nebo snad ano?
Zastavil se v půli cesty a praštil do kmenu nejbližšího stromu. On.. on… ho … miloval?! Ne, to nebylo přece možné, vždy´t on je na holky, ne na kluky, tak proč se cítil tak osamělý a prázdný, když se s ním pohádal? Proč ho to mrzelo daleko víc, než hádka se Sakurou? Zrychleně dýchal a do očí se mu draly slzy. "Panebože, to snad není pravda," zašeptal a prohrábl si mokré vlasy.
Cítil silnou tíhu na hrudi, jako kdyby na něm někdo seděl. Rozešel se k bytu. Byl už od něj jen kousek. Sesta se mu najednou zmlžila a oči se mu klížili, ztrácel sílu. Cítil se, že padá…

+ + +

Začal se probouzet. Všechno viděl jako kdyby v mlze. Nedokázal pořádně zaostřit a byla mu zima, celý se třásl.
"Sasuke?" doléhal na něj odněkud z dálky něčí hlas. Povedlo se mu trošku zaostřit a uviděl nad sebou se sklánět blonďatého chlapce. Úlekem raději zavřel znovu oči. "Sasuke, vím, že jsi vzhůru," řekl zase ten hlas, který už slyšel normálně bez špetky ozvěny.
"Co tu chceš?" zabručel Sasuke, zamračil se, ale oči nechal stále zavřené, nechtěl se podívat do těch azurově modrých očí, prostě nechtěl.
"Se ani nezeptáš, jak jsem se k tobě dostal?" podivil se tomu, že se nezeptal, jak se k němu dostal a hlavně, jak on se tam dostal.
"Hn, jak ses sem teda dostal?" stále se mračil a ošil se chladem.
"Když jsi odešel, sledoval jsem tě, kousek od domu ses ale zhroutil a já tě jen tak tak chytil než jsi sebou švihl o zem. Probudil ses až teď."
"A co se stalo?"
"Nejspíš ses nachladil, nevím jak dlouho jsi v tom dešti chodil, nešel jsem za tebou hned, měl jsi asi půlhodinový náskok," sáhl mu na čelo.
"Nestojím o tvou péči," otevřel konečně své onyxově černé oči a upřeně se zadíval do těch blankytně modrých, na malou chvíli toho zalitoval, že to udělal.
"Tak já teda jdu," zvednul se ze židle na kterou si během hovoru sednul a odcházel.
"Proč jsi to udělal?" zeptal se ho Sasuke, když otevřel dveře ložnice a ještě zcela neodešel.
"A co?" pustil kliku a otočil se.
"Proč jsi mi přebral Sakuru? Měl jsem dojem, že se ti nelíbí," řekl s povzdechem černoočko.
"Chtěl jsem tě donutit žárlit," zaklapl pootevřené dveře a opřel se o ně. "Abys žárlil,"
"To se ti povedlo, gratuluji," zab´vrčel Sasuke a znovu se ošil zimou. Studený pot mu stékal po zádech až to bylo dost nepříjemné. Čelo měl také zkropené potem.
"A na koho jsi žárlil?" naklonil hlavu na stranu. Naruto ťal do živého. Na koho vlastně jsem žárlil? Na Naruta, že objímá a líbá Sakuru, kterou jsem miloval? Nebo na Sakuru, že líbá Naruta? Sám z toho byl zmatený, ze svých citů a myšlenek.
"Nevím," povzdychl si. Najednou se začal šíleně moc klepat a drkotat zubany.
"Panebože, Sasuke," zděšením se blonďáčkovi rozšířili oči. Rychle k černovláskovi přiskočil a hodil na něho další deku, co našel ve skříni.
"Z-z-zima," drkotal zubama.
"Musím tě zahřát," rozhodl rychle Naruto a vlezl si do postele za Sasukem.
"C-co to děláš?" nechápal černoočko, když si ho v posteli přitáhl blíž. Štěstí, že jí měl tak velkou, aby se do jí vlezli dva. "B-budeš t-taky ne-nemocný," odstrkoval ho od sebe, ale po chvíli to vzdal, protože na to neměl sílu.
Nějak mu v jeho blízkosti bylo dobře. Užíval si jeho blízkost, kdy se mu zase naskytne taková příležitost? Nakonec si položil hlavu na jeho hrudník a nechal se konejšivě hladit po zádech. Třes po chvíli ustál a černovlásek usnul.
"Miluji tě, Naruto," zašeptal mu do ouška černovlásek.
"Ah, Sasuke," zasténal nad jeho slovy blonďáček a přitáhl si ho za pas blíž k sobě. Vyhledal jeho rty a přisál se na ně. Jemně mu skousnul spodní ret a poté prolomil hradbu zubů.
"Sasuke…" zasténal. "Sasu…. SASUKE!"
Černovlásek se s trhnutím probudil. Zmateně se rozhlížel okolo sebe a když zjistil, že nikdo v pokoji není, oddychl si. Ale úleva trvala jen chvíli. Ozvalo se cvaknutí dveří a do pokoje vešel polonahý blonďáček s ručníkem okolo pasu.
"Bré ráno, marode," podrbal se v mokrých vlasech.
"D-dobré," zakoktal se Sasuke a odtrhl oči od vypracované hrudi jeho kamaráda, dokonce i cítil, jak se červená. Sakra, sakra, sakra!
"Můžu si půjčit nějaké tvé oblečení, to moje mám od tebe úplně propocené," připomněl mi jak jsem usnul, sakra! Zaklel v duchu černovlásek.
"Jasně, posluž si," ukázal na skříň. Sasuke se zatím vyhrabal z postele a zamířil do koupelny se osprchovat. Cítil se už docela fajn, zimnice přestala akorát mu jenom teklo z nosu. Asi ne nadarmo se říká ,vypotit to na cizím těle´, prolétlo hlavou černovláskovi.
"Už je mi fajn, můžeš vypadnout," zabručel černovlásek, když potkal Naruta v kuchyni jak připravuje snídani.
"Radši tu zůstanu s tebou," zazubil se. Proč mám pocit, že tu zůstává schválně?
"Ne, odejdi, prosím,"
"No dobře," řekl ústupně blonďák, dopil kafe, co měl na stole a odcházel. Černovlásek ho doprovodil ke dveřím. "Kdyby se cokoliv dělo, zavolej,"
"Jasně, nejsem malé děcko," protočil panenky Sasuke.
"Tak fajn, opatruj se," zamával mu a už odcházel, ale najednou se otočil a dal černovláskovi pusu. "Abys mohl přemýšlet, na koho jsi žárlil," řekl pouze, když na něj černovlásek koukal jak vyoraná myš po jeho aktu.

+ + +

Celý den byl z toho mimo. Nevěděl co si o tom mám myslet. Proč se tak Naruto choval? Byl snad gay? Sasuke ležel na posteli a čučel do stropu.
Po chvíli vzal do ruky telefon a vytočil jedno číslo, na které nevolal už pár dní.
"Ano?" zašveholil do telefonu dívčí hlas.
"Ahoj Sakuro,"
"Sasuke," vyjekla nadšeně dívka. "Co potřebuješ?"
"Potřebuji se dozvědět něco, co víš asi jenom ty," začal a pokládal jí jednu otázku za druhou. Sakura si v tu chvíli musela připadat jak u výslechu.
"Díky Sakuro," poděkoval jí s úsměvem na stech a položil jí hovor. Spěšně si vzal nejnutnější věci a utíkal pryč z bytu.
Bylo mu jedno, jestli je to správné nebo ne, znovu si vybavil slova Sakury. "Kašli na to, co řeknou ostatní, poslechni hlas svého srdce,"
něco na jejích slovech bylo.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blacky | 14. října 2011 v 14:06 | Reagovat

Co to kecáš? Je to náhodou skvěle zpracované... Hned jdu na druhou část.

2 Caroll | E-mail | Web | 10. listopadu 2011 v 20:33 | Reagovat

nehorázně Kawaiii <3

3 kiki riki | 27. května 2014 v 11:30 | Reagovat

Acg můj bože:D to je tak kawaii :'3* plakala jsem jak Naru odje l:'(( nadherná ppovídka:))

4 FloydBet | E-mail | Web | 17. ledna 2017 v 3:05 | Reagovat

task force for global health  <a href=http://qsymia.tribalpages.com/>buy qsymia diet pill online</a>  prescription female libido enhancer

5 Augustjoymn | E-mail | Web | 16. února 2017 v 4:52 | Reagovat

giant pharmacy flu shots  <a href=http://ritalinonline.mysites.nl/>ritalin kopen amsterdam</a>  prescription retinoids anti aging

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama