BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Všichni jsme lidé|1. kapitola

25. října 2011 v 19:33 | Amaya |  Všichni jsme lidé

Tak, a je to tady...
Přináším vám zbrusu novou kapitolovku!
Ano ano, už jak vidíte na obrázku, nebude to nic z anime! Ano ano, jedná se o povídku z ORIGINÁLNÍ TVORBY, ale nebojte, bude to naše oblíbené yaoi, teda v tomhle případě slash ^○^
Předem chci poděkovat Sax-say, která mě inspirovala na originální tvorbu, díky její povídce Vandrák, která má teď už třetí serii ^○^ Děkuji, straně moc.
Tak a teď hurá do čtení, budu moc ráda za každý komentář ^○^



1. kapitola
Tmavovlasý mladík nervózně přešlapoval na chodbě před zkušební místností. Na sobě měl černý kvádro a tmavě modrou kravatu, která se dokonale hodila ke světle modré košili, kterou měl pod sakem. Ruce se mu klepali a najednou si připadl úplně prázdný, vygumovaný, jako kdyby se vůbec neučil.
"Kristiáne, sedni si, znervózňuješ mě tím," špitla blonďatá slečna, která seděla a chodbě v bledorůžových šatech na ramínka s volánky.
"Ale já se tím aspoň uklidňuji, Naty," bezmocně si sednul vedle ní. "Připadnu si úplně prázdný, jako kdybych se nic neučil," zoufale se na ní podíval.
"Ty to zvládneš, ti věřím," chytila ho za ruku a povzbudivě se na něho usmála. Mírně jí její úsměv oplatil.
Ozvalo se cvaknutí dveří a oba se okamžitě podívali po směru toho zvuku. Kristián na sucho polknul a v jeho očích se ještě víc prohloubilo zděšení.
"Tak co?" zeptal se právě vycházejícího mladíka, podobně oblečeného. Ten jen ukázal palec nahoru, který nechal klesnout k zemi. Takže rupnul.
"Ty to dáš, vím to," políbila ho rychle na tvář Natálie.
"Tak pojď Kristiáne, už na tebe čekáme," usmála se zkoušející profesorka ve dveřích. Kristián se naposledy podíval na svou přítelkyni, jako kdyby ona ho mohla zachránit ba dokonce jít místo něho na tu zkoušku, jí samotnou tyhle nervy čekaly až další rok.
Tikot hodin v hrobovém tichu, co panovalo na chodbě zněly jako výbuch z kanónu, a tak i znervózňovali nebohou Natálii. Uběhlo patnáct minut, třicet minut, ale dveře se stále neotvírali. Ještě víc jí znervózňoval fakt, že zkouška má trvat půl hodiny a už uběhlo víc jak čtyřicet minut a stále nic. Najednou se ozvalo cvaknutí dveří a Nat vyskočila na nohy.
"Tak co?" nedočkavě se zeptala svého přítele, který vypadal, že každou chvílí se zhroutí.
"No…" začal, prohrábl si zpocené vlasy, venku byl pořádný pařák a uvnitř budovy to nebylo o nic lepší, když na tu stranu zrovna pražilo slunce. "Dal jsem to, to jo….ale…" napínal jí víc než bylo zdrávo, "dostal jsem stipendium na vejšku za úžasný výkon!"
"Panebože," vydechla nadšeně blondýnka. "Kristiáne!" skočila mu okolo krku. Kris s ní zatočil. "Gratuluji! To musíme pořádně oslavit!" jásala.
"Jo, to oslavíme, a pořádně," usmíval se.
"A jaktože jsi ho dostal?"
"No v komisi seděl nějakej chlápek z té univerzity a řekl, že takové lidi jako jsme já hledá, takže mi dal stýpko a jdu na svou vysněnou školu! A já si už našel brigádu abych si na ní vydělal, nevadí, budu bohatší,"

+ + +

"Bože, mě je blbě," seděl v obýváku v křesle Kristián a na hlavě měl studený obklad a vedle sebe pro případ nouze kýbl.
"Když ses taky zliskal jak to prase," prskla netečně jeho matka.
"Máti, vždyť jsem udělal maturitu, musel jsem to nějak oslavit," hájil se.
"Jasně, proto ses ožral jak ta doga, že tě musela Natálka dovést domů, protože jsi nebyl schopný jít, udělal jsi vesnici ostudu a s touhle kocovinou chceš jít za hodinu první den na brigádu? Seš blbej, Krisi, blbej,"
"Dej mi svátek, já se z toho dostanu, si vezmu pár aspirínů a bude mi fajn," zavřel oči a snažil se nevnímat bolest hlavy, která byla jako kdyby v ní měl zabořený hřebík. Sebemenší zvuk na něj působil jako neuvěřitelný hluk, jako kdyby měl nejvyvinutější a nejcitlivější sluch na světě.
Blížila se pomale ale jistě hodina, kdy měl jít první den do práce - na brigádu. Na místním koupališti se rozhodl vypomoct s výčepem a občerstvením. Věděl, že tam nebude sám, bude tam spoustu jeho spolužáků a známých, takže o vztahy se nebál.
Hodil do sebe dva aspiríny, pořádně je zapil vodou, převlékl se do volných šortek a bílého vasila, kde se mu krásně rýsovali svaly na rukou. Ne nadarmo rád chodil už několik let do posilovny a tvrdě posiloval.
Ač to bylo riskantní, vytáhl z garáže jejich malého rodinného domku své horské kolo a rozjel se vstříc novému zážitku. Cestou se pozdravil s několika známými, někteří mu gratulovali k maturitě a stipendiu, jiní zase se ho ptali v kolik přišel domů z oslavy maturity, další pak jak se cítí, jestli mu není náhodou špatně.
Zaparkoval své kolo ve žlutě natřeném stojanu na kola u vstupu na koupaliště, zamknul ho před případnou krádeží a už chtěl projít přes bránu ke stánku s občerstvením, když ho zastavila slečna v okénku.
"Mladý pane, nekoupil jste si lístek," upozornila ho a mile se usmála.
"Já vím slečno, ale já tu pracuji," úsměv jí oplatil.
"Vážně? Že jsem vás tu ještě neviděla, ukažte legitku," vybídla ho.
"Ale jistě, mám jí tady," začal hledat po kapsách a všude možně, v peněžence, do batohu se podíval, ale legitka nikde. "Kam jsem jí sakra dal?!" rozčiloval se sám na sebe. Takhle přijde doopravdy pozdě.
"Kristiane!" ozvalo se odněkud dívčí hlas.
"Marky?" oplatil dívce překvapené pozdravení, když se před ním vynořila jenom v tričku bez ramínek ze kterého ji lezlo bříško s piercingem a mini sukní.
"Kláry, tohle je Kristián, toho se na legitku ptát nemusíš, ju?" mrkla na dívku za pultem.
"Jasně," usmála se na ní zpátky.
"Díky," poděkoval jsem Markétě, bývalé spolužačce ze základní školy. Kdysi s ní dokonce i chodil, ale to už je pár let a momentálně jsou oba zadaní. "Zachránila jsi mě,"
"Já vím, jsem tvůj anděl, co tě vždy zachrání z těch nejhorších situací," zasmála se.
"Tak to mi připomíná, kde jsi byla včera, když jsem byl dokonale v prčicích?" pozvedl jsem obočí.
"Bohužel jsem musela zachraňovat jiného mého svěřence, promiň, možná příště," dloubla ho do žeber.
"Sakra, kde je ta ženská?!" ozvalo se z první místnosti z "hospůdky" na koupališti.
"Neklej, tady jsem," řekla Markéta a vešla do místnosti. Kristián jí následoval.
"Ah, konečně jsi tady, ty musíš být Kristián," stočil svůj zrak k hnědovláskovi postarší černovlasý muž, který měl už místy šediny.
"Ano, já jsem Kristián," přitakal.
"Tak tě tady pěkně vítám, ukážu ti kde budeš pracovat a s kým hlavně," vzal ho okolo ramen. Na to, že byl i Kris poměrně vysoký, tento muž, dalo by se říct šéf, byl o pár čísel vyšší, takže se o něho mohl lehce opřít.
Ukázal mu kuchyň, kam bude dávat objednávky na hranolky, langoše, párky v rohlíku, mini pizzy a další rychlé dobrůtky. V kuchyni pracovala obratná a velmi pěkná studentka hotelové střední školy Katka se svým přítelem Matějem.
Dále přešli k výčepu. Šéf mu ukázal, kde najde jaké sudy, aby mohli případně nové narazit, ceník limonád a piv, dále ceník alkoholu, pendreků, zmrzlin, dokonce prodávali i ledovou tříšť.
"Tak, a tady s tebou u výčepu bude Tadeáš," ukázal na stejně vysokého černovlasého mladíka šéf. Měl zlatavě opálenou pokožku a to bylo teprve začátek léta, musel být už někde u moře a nebo se hodně často venku poslední dobou producíroval bez trička.
"Ahoj, Tedy, konečně někdo další kdo má zvláštní jméno jako já," zazubil se na něho černovlásek a podal mu ruku k potřesení. Když se jí Kris dotknul, jako kdyby jím projela elektřina. Takový zvláštní závan tepla dlouho nepoznal.
"Tak super, všichni se znáte, jo, málem jsem zapomněl, Markéta odnáší ze stolů sklenice, takže ta tu tak nějak většinou poletuje, no, můžete se pustit do práce, hodně štěstí, Krisi,"
Jenže najednou Chris z nervózněl. Nevěděl proč, ale cítil se před Tadeášem tak nějak nesvůj.
"Nestůj tam jak tvrdý Y a pojď mi pomoct čepovat, dneska dělám kasu já, ok?" řekl Tadeáš, když viděl, že Kris se nějak nemá k pohybu. "Neboj, já tě nekousnu," usmál se na něj.
"Však já vím, ne?" zazubil se na něho zpátky a začal přijímat objednávky.
Hmm, má krásnou prdelku, pomyslel si Tadeáš, když okolo Krise procházel. Takovou pevnou a kulatou, bože, je k sežrání! Ale raději se dál věnoval čepování piva a vracení drobných.
Za celé dopoledne se dokonale sladili. Šlapalo jim to spolu jak hodinky. Jen měli trošku fofry a byli rádi, že se vůbec napijí nebo něco málo zakousnou.
Někdy kolem jedné odpoledne, kdy nejvíce pražilo sluníčko, se u výčepního pultu objevila blondýnka s titěrnýma Bikinami a vlasy staženými do drdolu vysoko na temeni hlavy a na očích měla obrovské sluneční brýle.
"Co si dáte slečno?" řekl s mírným úsměvem Tedy.
"Ahoj hvězdičko, co tady děláš?" mírně odstrčil na stranu Kris Tadeáše, ten se trochu urazil. Jak si jen může dovolit, spratek jeden?!
"Ahoj lásko, ale, holky říkaly, že se jdou smočit, tak jsme zamířili sem," sundala si brýle a dala si je na hlavu. Zamrkala na Krise těmi svými dlouhými řasami a Tedymu se zvedal žaludek. Taková bárbína! Bože! Jak s ní může být?! Je namalovaná víc než obraz!
"Tak co to bude, hvězdičko?"
"Dvě kofoly," usmála se a mírně našpulila ty své leskem natřené rty.
"Bacha, z toho se přibírá," mrkl na ní Kris a Ted protočil panenky, musel se sebrat odejít do kuchyně si pro něco "k snědku" jinak by se z toho asi pozvracel.
"Copak Tede, vypadáš, jako kdyby ti přes nos něco přeletělo," podivila se Katka v kuchyni.
"Ale nic," řekl usečně a ukořistil si jeden párek v rohlíku. Katka mírně nakoukla ze dveří kuchyně a spatřila Krise, jak se svou holkou flirtuje a ona jak se přiblble hihňá.
"Je mi to jasný,"
"Hn" zabručel a sednul si na židličku, která byla hned u vchodu do kuchyně a poklidně si snědl párek v rohlíku a přitom propichoval pohledem Krise a Natálii.
"Měls čekat, že bude zadanej," opřel se o futra Matěj.
"Měl, jenže …" zasekl se.
"Neboj, vypadá to na pipinu, co má v hlavě jenom kadeřníky a hadry, ta ho za chvíli nechá, uvidíš, že vyplave najevo, že má tuhle brigádu kvůli ní, aby jí mohl dělat radost,"
"Takový kluky nemám rád,"
"Já taky ne," přitakala Katka. "Proto mám dokonalého chuďase, což mi nevadí," obejmula Matěje okolo pasu.
"No nic, jdu zpátky do práce, už vypadla," zkonstatoval Ted a vrátil se k výčepu.
"Hele, vezmeš to na chvíli za mě? Chci se jít aspoň namočit, je tady strašnej hic,"
"Jo, jasně, já to tu zvládnu," dělal normálního Teda ze sebe, ale ve vnitř ho to zřalo, že jde s ní. Sotva si sundal vasilo, musel zalapat neslyšně po dechu. Málem i omdlel, jaká krása se mu naskytla.
Měl krásně vypracované břišní svaly, pevné určitě jak skála a dokonale vypadali. Měl chuť se jich dotknout, přejet přes ně, ale nemohl. Ne, nemohl. Nasucho polknul a raději začal čepovat dvě piva a kofolu.
Kris se doběhl za svou přítelkyní,plácl jí po zadečku, ona se jenom uchytla a ruku v ruce šli do vody.
"Netvař se, jako kdybys žvýkal šťovík, musíš se smířit s tím, že je to heterák, zlato," prošla okolo s tácem plným sklenic Markéta. Musel uznat, že měla pravdu, ale nic s tím neudělal. Jenom si povzdechl.

+ + +

"Hele, kdo byla ta roštěnka, co jsi s ní tady celou dobu vykecával?" zeptal se Krise chvíli po návratu z bazénu Ted.
"To byla moje holka, Naty," usmál se.
"Pěkná to se musí uznat," pokrčil rameny Ted.
"A milá,"
Dál už se o Naty nebavili, neměli čas, museli roztáčet mnoho piv a kofol, takže se nestíhali ani pořádně otáčet.
Ted se snažil nějak Krise upoutat. Mírně se o něho "nechtěně" otíral, občas udělal, že něco potřebuje na jeho straně a drcnul do něj, vždycky se na něho široce usmál, ale nic neřekl. Dokonce se jim povedlo se i srazit čely, jen to zadunělo.
"Jau,"
"Promiň, já nechtěl," omlouval se Ted.
"V pohodě," mávl nad tím rukou Kris.
"Dej si na to led, nebo budeš mít bouli,"
"Dobrý, i kdyby, jedna boule mě nezabije," usmál se.
O co mu sakra jde? Nechápal to. Co se mi tu snaží naznačit? Zatřepal hlavou aby nad tím nepřemýšlel a raději se dál věnoval své práci.

+ + +

"To byl úmorný den," protáhl se po zavírací době Kristián a sednul si na židli. Celý den byl na nohou a šíleně ho boleli. Cítil se celkově nějaký unavený.
"Tak co podnikneme lidi? Do noci je ještě času, nepůjdeme na zahrádku místní hospůdky?" navrhla Katka.
"Joo, to je dobrý nápad, pokřtíme Kristiána, je tady přece novej," řekla Markéta.
"Tak jo, proč ne," pokrčil rameny Kris.
"Super," zahákla se do něj Markéta a mrkla na Tadeáše. Ten si jen povzdechl. Celý den Kris dělal, že si nevšiml jeho naznačování,i když moc dobře věděl, že mu to nejspíš došlo, podle toho co mu viděl v očích. Věděl, že má Marky něco zalubem, ale nevěděl co, a raději to ani nechtěl zjišťovat.
Celá parta, Markéta s Krisem, Tadeáš, Matěj a Katka a další lidi, co se k nim cestou přidali a znali ostatní z občerstvení na koupáku, zamířili k místní menší hospůdce. Na zahrádce byl akorát volný stůl pro ně, pro celou jejich partu.
Začalo se pít, poměrně dost, Kris sice říkal, že nebude pít po včerejší noci, ale u piva rozhodně nezůstal. Děcka začali totiž hrát hru Panákový fotbal. Když někdo nevěděl na to určité písmenko slovo, musel se napít panáka. Samozřejmě ze Kris tak nějak prohrával a měl už jich poměrně mnoho v sobě.
"Pojď, ať jsi vůbec zítra v pohodě, odvedu tě dom," řekl Ted a chňapl Krise za loket.
"Já nikam nejdu, je mi tu fajn," zaprotestoval.
"Jenom běž, Ted tě odvede," řekla Markéta.
"Fajn, ale jen kvůli tobě, jasný?" ukázal na Markétu opile a pomalinku si to klopýtal směrem k domu.
"Tos přehnala, nemusela jsi ho opít," řekl šeptem, ale tak silně aby to slyšela jen Marky.
"Máš jedinečnou příležitost!"
"Na tu ti kašlu, nic bych z toho neměl," prskl po ní a už raději šel chytat Krise, který se nebezpečně nakláněl na stranu a málem líbal asfalt.
Byl to celkem velký boj, ale za tu dobu, než přešli celou vesnici, která byla poměrně dlouhá, Kris jakž takž vystřízlivěl, přece jen se říká, když trošku přeberete, nejlepší je to vychodit. Sice měl párkrát namále, nebýt Teda, který ho vždycky pohotově chytil.
Jenže jednou se mu to prostě nepovedlo. Kristiánovi se nějak zamotali nohy a než ho stačil Ted chytit, stáhl ho sebou na zem, takže Ted přistál na Krisovi. Ten se jen přiblble usmívat. Mám příležitost, jedinečnou příležitost… Prolétlo hlavou Tedovi. Teď nebo nikdy.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blacky | 25. října 2011 v 22:24 | Reagovat

Naprosto úžasné! A zase to sekneš v nejlepším... Jednou Ti za to něco udělám, to se spolehni. x)

2 Minako | E-mail | Web | 26. října 2011 v 8:25 | Reagovat

já tě praštííím takhle to ukončit....*hledá něco,co by bylo vhodné* no...pro jednou to přehlédnu XD *nakonec vyndá pánvičku XD*......bezvadně napsaný.....honééééém pokráčko x) x)

3 Daluse | 26. října 2011 v 11:21 | Reagovat

tahle povídka vypadá super. tenhle díl sem přečetla jedním dechem. těším se na pokráčko

4 Źbreburda | Web | 26. října 2011 v 17:47 | Reagovat

Zajímavé:-))D

5 Hanako | Web | 28. října 2011 v 17:48 | Reagovat

žjůů .. zní to zajímavě ^^ těším se na další díl .. :)

6 Saruki | 28. října 2011 v 20:18 | Reagovat

ááááá ty potvoro! Další díl *vražedně kouká*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama