BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Bráško...

2. listopadu 2011 v 18:01 | Amaya |  Hanako jednorázovky
Povídka od Hanako-chan! ^○^
Není z Naruta světa, to nevadí, je krásná :)
Omlouvám se, že včera nevyšel díl Všichni jsme lidé a nejspíš se ho nedočkáte ani zítra ani popozítří. Zítra jedu vybírat šaty na ples a v pátek mám prodlouženou, takže nebudu doma a přijedu pozdě, takže v sobotu během dne by měla tady být, ale nic neslibuji.

Chtěla jsem samozřejmě napsat i povídku na Halloween, ale nějak se mi nepovedlo najít čas, máma je po operaci a doma dělám veškeré práce a pak se učím, protože jsem docela na tom špatně, takže -.-"
Ale te´d už zpátky k povídce :)

Upozornění, 18+ :D takže YAOI :D
Pár: Toru/Nobori



"Nibori ty kreténe!" zakřičí někdo a hned na to se otevřou moje dveře a vletí mi do pokoje brácha. Nechápavě se na něj otočím.
"Co je?" zeptám se a jeho tvář ještě víc zrudne vztekem.
"Jak co je?! Ty to víš moc dobře ty parchante!" křičí a vyřítí se na mě. Stěží si dám ruce před obličej, než mě začne mlátit. I když je rozzuřený, dává si pozor aby mě mlátil pouze tam, kde to nikdo neuvidí. Cítím se děsně slabý a bezbranný. Na něj prostě nemám. On na rozdíl ode mě chodí do kenda, kde je nejlepší ze všech učedníků. A při mlácení je to pro něj dost velká výhoda. Zpevnili se mu a narostly svaly, za to já vypadám jako holka. Taky si ze mě děcka ve třídě díky tomu dělají srandu. Tedy, hlavně kluci a Toru není výjimkou.
Prudce mě kopne do břicha až sletím ze židle s výkřikem bolesti. Na zemi se schoulím do klubíčka a začnu se třást. Ale ani to ho neodradí, aby si do mě nekopl. Připadám si jak dobrovolný boxovací pytel. Boxovací pytel s rozpadajícím se srdcem ..
"A jestli ještě jednou mě budeš pomlouvat a dozvím se to, tak seš mrtvej!" vyštěkne na mě a naposledy si do mě kopne.
"Ale já-"
"Mlč, nechci slyšet žádný tvoje blbý kecy!" vrazí mi facku a třísknutím dveří odejde. Nechápavě si chytnu bolavou tvář a koukám na dveře.
"Toru, proč?" ptám se potichu a snažím se zvednout. Jde to ztěžka. Ramena, břicho a nohy bolí.
Začnu přemýšlet, kdo mě tak ze srdce nenávidí, že nakecal bráchovi takovou lež. S obtížemi se postavím a rychle se chytím židle, než spadnu zase na zem. Posadím se na postel a přes hlavu přetáhnu tričko. Bolestně se při tom kroutím, protože jen pouhé napnutí svalů bolí. Přejedu si prstem po nateklé části břicha a bolestí zakňučím. Opravdu se chovám jako holka, ale holky se nemlátí, za to kluk, co vypadá jako ony, jo. Dobře, přestanu sám sebe litovat.
Podám si z poličky mastičku a hned si, i přes bolest, namažu nateklé místo. Poté pomalu dojdu k zrcadlu a podívám se, kde mám ještě nějaké odřeniny. Na ramenou se mi rýsovala budoucí modřina jinak nic horšího naštěstí nebylo. Svléknu si i tepláky a nohy taky nevypadají moc špatně. Měl jsem štěstí, že dneska měl lepší náladu a nezřídil mě tolik.
Přejdu ke stolu, kde si sednu na židli a pustím se do úkolům. Máma netoleruje špatný známky ve škole. Radši se tedy neopovažuji je nosit, nechci vědět, co by následovalo.
O hodinu později mám všechny úkoly hotové. S povzdechnutím se jdu osprchovat a hned potom spát. Zformulováno do jednoho slova - večerka.
U nás doma máme hodně pravidel, která spíš platí jen pro mě, ale taky jsem mohl dopadnout hůř že. Existují dětské domovy nebo bych taky mohl skončit na ulici. Takže jsem se svým životem dá se říct spokojený. Tedy, až na jednu věc, kterou mi snad nikdo nevezme.
Je to mé tajemství, které před ním musím skrývat. Něco, co už mě tíží minimálně pět let. Něco, co mě z vnitřku ničí. A tím je láska.
Miluji ho tak strašně moc! A utápím se v depresích, že nikdy nebude můj. To by byl zázrak a na ty já nevěřím. Nemůžu na něj zapomenou, nemíním, nechci. Jeho krásné modré oči barvy nebe a krátké blond vlasy, které se líně rozvalují do všech stran. Jeho pevné svalnaté tělo a krásně zvučný hlas. Chtěl bych být jeho, chtěl bych s ním být. Bohužel, všechno to jsou jen touhy mého srdce a mysli. Pouhopouhé přání, tužby a sny. Nikdy nenabudou reálnosti, nikdy se nestanou skutečnými. Výmysly a fantazie a tak dále.
Ráno se probudím a tělo se začne ozývat. Bolavé břicho mě bolí víc než předtím a ramena pálí. Seberu si školní tašku, obléknu se a rychle utíkám do školy. Ne že bych zaspal, ale nechci jít s bráchou.
"Ty bastarde! Já ti dám mi utíkat!" ozve se za mnou a vidím pouze Tora, jak ke mně utíká. Snažím se zaběhnout za roh a utéct mu, ale je rychlejší. Chytne mě ta batoh a přitáhne k sobě.
"Hodný kluk a teď půjdeš pěkně se mnou a žádný vzpírání a utíkání jasný! Nemám rád, když někdo odporuje," zašeptá mi Toru do ucha a táhne mě úplně jiným směrem než je škola.
"Neboj se, znám jednu dobrou zkratku, že budeme u školy raz dva." Tak tohle mu vůbec nevěřím. Možná, že jsem slabý, ale blbý ještě ne. Mám špatný pocit, že tam kam jdeme, mě nečeká nic hezkého.
Toru dojde před jeden z domů a v tu dobu se otevřou dveře. Poznám ještě dva kluky od nás ze třídy a taky z bráchovy party. Dotáhne mě do domu, i když protestuji. Za to schytám facku.
Ihned, jak se zavřou dveře se ke mně ti dva spolužáci přiblíží a začnou mi sundávat oblečení. Vyděšeně se snažím obránit, ale ihned, jak mi sundají triko, mi Toru zkroutí ruce za zády, takže nemůžu jak odporovat. Po krátké chvilce před nimi stojím úplně nahý a táhnou mě do jednoho pokoje, který vypadá na pokoj jednoho z nich. Tam mě hodí na velkou postel a všichni se taky svléknou. Toru odněkud vytáhne pouta, který mi mě spoutá a přejede mi po hrudi.
"Opravdu je jak holka," zamumlá jeden ze spolužáků, když mě dozkoumá. "Nemá žádný svaly! Do něho dloubnout a už padá k zemi. Toru, takovýho chudáka za bratra ti nezávidím." Shazuje mě níž a níž a já ztrácím sebevědomí. Tedy jen ten kousek, co mi zůstal.
"Hele neurážej mého brášku!" osopí se Toru a já na něj překvapeně koukám. On se mě zastává? "Na jednu věc je dobrý. Dělá mi boxovací pitel," začne se smát brácha a ostatní se přidají.
"Tak to už jo. Já se lek, žes ses ho chtěl zastat," směje se černovlasý.
"Ne to ne. A myslím, že už bylo dost mluvení. Pojďme si užít," zašeptá s úšklebkem na tváři a začne se přibližovat. Vystrašeně na něj koukám a modlím se ať je to jen zlý sen.
Bohužel není, je to krutá realita. Začne mi drsně prsty jezdit po nateklém místě na hrudi a druhou rukou mě zatahá za vlasy. Bolestně zaječím, ale to už je u mě ten černovlasý a roztahuje mi nohy od sebe. Ani zrzek není pozadu a silně mi mačká kůži všude, kam dosáhne. Bolestí ječím nahlas a kroutím se to boků.
"Nemohl by být ticho, Toru? Začíná mě z něj bolet hlava," promluví černovlásek a brácha mi to úst strčí svoje trenky.
"Mnohem lepší," chválí ho černovlasý a bolestně mi mne penis. Bratra tahle "předehra" přestane bavit, a tak ostatním řekne, ať mi chytnou každý jednu nohu, že jde na věc. Překvapeně na něj třeštím oči, ale to už mě drží za boky a svým údem směřuje k mé dírce. Prudce do mě vnikne a začnou mi téct slzy po tváří. Tahle bolest je horší než nějaké mlácení. Nečeká až si zvyknu nebo tak, ihned se začne pohybovat v rychlém tempu a hlasitě sténat. Jenže mně se z toho dělá zle. Láme mi to srdce na tisíc malých kousíčků, které už nikdo nedá dohromady. Radši otočím hlavu do leva, aby mu neviděl do tváře, na jeho vzrušený pohled. Jenže mi chytne hlavu a otočí ji zpátky na sebe.
"No jen se hezky koukej," zašeptá mi do ucha a dál se ve mně pohybuje.
Naposledy přirazí, prohne se a já cítím, že do mě stříká svoje semeno. Zrychleně dýchá a na tváři má uvolněný pohled.
"No tak Toru! Nech nás si taky užít!" řekne uraženě černovlásek, když bratr nechce ze mě vyklouznout.
"No tak jo, ale rychle. Musíme stihnout školu, jinak mě učitelka zaškrtí," zasměje se a vystoupí ze mě. Poté si vymění místo s černovlasým a ten do mě vnikne prudčeji. Šíleně to bolí, slzy mi tečou po tvářích a spolužák mi zarývá nehty do boků a drásá je až do krve. Jeho nechutné ohmatávání je mi hrozně nepříjemné, ale kdo na to dbá, že? Jsem pouhopouhá hračka, jak to tak vypadá.
Taky do mě vyvrcholí a to už se ke mně hrne poslední. Za co ? ..
Je mi zle. Konečník mě bolí, boky mám rozdrásané a srdce zničené. Spolužáci a brácha se vydýchávají a říkají si navzájem, jaký byl pocit být ve mně. Je to nechutné, ale nemůžu si zaspat uši. Musím je poslouchat.
"Kluci, měli bychom už jít do školy," zamumlá Toru a pohlédne na mě. Sundá mi pouta a vážně se na mě podívá.
"Posaď se, ale jinak se vůbec nehni jasný! Pohlídejte ho." Potom odešel. Posadím se, jak mi řekl a cítím, jak mi jejich sperma teče dolů. Je to tak nepříjemné. Duši mám na kousíčky, bolí to. Nejen z venku, ale i zevnitř.
Bráško ..
Toru přijde a v ruce drží moje oblečení, hodí ho po mně a sám se začne oblékat.
"Oblíkni se," rozkáže mi a já se nezmohu na odpor. Sykavě si natáhnu triko. Poté vstanu a chci si navlíknout boxerky, ale Toru mě chytne za ruku, zvedne mi nohu a začne mě utírat. Nechápavě se po něm koukám, ale nepromluvím ani slovo. Když mě pustí, dooblíkám se a jako poslušný pejsek jdu na nimi do školy.
"A né abys o tomhle někde cekl. Jinak uvidíš," vyhrožuje mi bratr. Pouze nepřítomně kývnu a dál jdu za nimi.
Dojdeme do školy, kde se učitelce omluvíme, že jsme zaspali, a i když nám to moc nebaštila, kluci ji nějak ukecali. Já si zatím sednu do své lavice a v mé mysli se mísí všechny možné pocity. Hlavně tedy bolest.
Ptám se jen, proč mi to dělá? Bráško proč? Věříš lžím ostatních, mlátíš mě a teď si mě i dokonce znásilnil. Bráško, znovu se ptám proč? Co jsem ti udělal tak špatného, že mě nyní za to trestáš? Já trpím. V srdci mě bolí, užírám se samotou a toužím být s tebou. Ale ne jako boxovací panák, ne jako hračka na sex, ale chci ti být milovanou osobou. Chci s tebou žít a milovat tě.
To k tobě cítím celých pět let lásku. K tobě bráško! Ale co by se změnilo, kdybych se ti vyznal? Zbil bys mě, nechtěl bys se mnou mít už nic společného, opovrhoval bys mnou ..
Chtěl bych být s tebou! Chabý sen, chabá prosba.
Miluji tě Toru! Z celého srdce a nikdy nebudeš můj. Nikdy, to jen já si nalhávám, že by to možná šlo, že bys to se mnou zkusil. Mám hodně bujnou fantazii.
Bráško ..
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blacky | 2. listopadu 2011 v 19:09 | Reagovat

Tak smutné a tak dokonalé... x)

2 Daluse | 2. listopadu 2011 v 22:36 | Reagovat

opravdu smutné, ale klidně by mohlo bejt aj pokráčko

3 nova | E-mail | Web | 3. listopadu 2011 v 17:21 | Reagovat

tahle povídka je super je smutná ale dokonalá :-)

4 Yuriko-san | Web | 5. listopadu 2011 v 9:39 | Reagovat

Yaoi povídky jsou nejlepší ve všech směrech :D jinak povídka je hezky napsaná, ale na mě moc smutná.. :D :)

5 Michi | Web | 5. listopadu 2011 v 13:30 | Reagovat

Jéé užasný,já chci k tomu aspon ještě jeden díl,nemůžeš to takhle zakončit..:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama