BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Bratrská láska

16. listopadu 2011 v 19:24 | Amaya |  Saruki jednorázovky
Bratrská láska
Pár: Ryo/Toru
Varování: 15+ - incest..

Další ze skvělých povídek Saruki ^^
Btw, budou tu doopravdy hodně povídky teď Saruki a Hanako, protože matka mi dala zaracha na pc a já nemám na něj přístup vůbec, takže :// Aspoň něco tady bude, aby blog nestál ^^ Snad to chápete. Děkuji.


"Ty ignorante zatrpklej!" řvu na svého o dva roky staršího bratra, který mi vlezl - opět - do pokoje bez zaklepání. Při mém štěstí jsem se zrovna převlékal.
"Co je? Děláš jako kdybych tvojí zadnici už neviděl. Najdi si už sakra nějakou ženskou brácho." Řekl svým výsměšným tónem, který jsem tak nesnášel. Odměnil jsem ho vražedným výrazem, který ho spíš pobavil.
Ženu, to se mu lehko řekne. Ženy mě nepřitahují, jsem gay. Vím to přibližně přes rok. Nikdo to neví, teda až na mou velice blízkou kamarádku. Té jsem to říct taky nechtěl, ale osud tomu chtěl jinak. Jednou se mi svěřila, že ke mně cítí něco víc než přátelství. Být heterosexuál byl bych určitě nadšený. Taková holka se v dnešní době už jen tak nenajde. Má dlouhé kaštanové vlasy a zelené oči, postava na jedničku s hvězdičkou a povaha, ta by zasloužila diplom při nejmenším. Není to žádná peroxidová blondýna - ne že bych měl něco proti blondýnkám, a už vůbec nestojím za názorem, že jsou všecky vypatlané - která je ke všemu hubená, že se jí bojíte dotknout, aby se nerozpadla.
Když jsem jí řekl, že jsem gay byla doslova nadšená. Určitě jsem jí zlomil srdce, ale nedávala to najevo. Žádné znechucení či nadávky, řekla jen: "To je naprosto hůstý Toru!"
"Myslíš to vážně?" zpražila mě svým naštvaným výrazem, který hrála dokonale.
"Takže TY si myslíš, že tvá blízka, skvělá, věrná, vždy podporující, fenoméní Yumi lže?" smála se.
"Ne, nemyslím si, že skvělá fenomení Yumi lže." smál jsem si sní. Ještě dlouho po tom jsem se jí omlouval, že její city nemůžu obětovat. Yumi mi div po jednom dni omluv nestrčila hlavu do pudingu a hned na to do záchodu, aby se mi hlava umyla.
"Áhóój zlató!" řvala už ode dveří Yumi. Dneska mi přišla pomoc s úkoly.

"Ó ahoj, jdeš zase za tím troubou, co se nazývá Toru?" zeptal se jí můj milovaný bratříček. To už jsem na něj zase koukal výrazem "Uškrtím tě!"
"Och Ryo, ty tu jsi taky? Málem jsem si tě nevšimla.. Mimochodem, s tou troubou souhlasím. Jen jsi spletl jména, jmenuje se Ryo!" setřela ho bez problémů. Bratr se zvedl ze sedačky a nasraný jak býk odešel do svého pokoje.
"To se ti povedlo!" mrknu na ní. Odešli jsme do mého pokoje a pracovali na úkolech. Když už bylo vše hotovo, tak jsme si jako vždy povídali. Najednou převedla téma na mého bratra.
"Emm.. Toru?"
"No?"
"Víš, chtěla jsem se tě zeptat. Neber si to špatně ale.. Tvůj bratr je taky.. gay?" chtě, nechtě jsem se musel rozesmát. "Ne, to fakt není. On tímhle doslova opovrhuje a nesouhlasí s tím. Pročpak se ptáš? Máš na něj zálusk?" utahuju si. "Věř mi, ty máš na lepší kluky než je on." mrknu na ní.
"Jsi blázen? Nechci ho! Jen.. Mám tě přečteného jak knížku."
"Jak to myslíš?" zvážním. Už na ní poznám, kdy si dělá srandu a kdy myslí věci smrtelně vážně.
"Podívej, už tolikrát jsem si všimla jak na Rya koukáš. A nelži mi, víš že to poznám. Líbí se ti?" ona věci prostě musí řešit narovinu. Achjo. Co teď ? Lhát nemá cenu, pozná to. Co mám dělat..?
"Fajn, dá se říct že se mi líbí. Ale.. To je snad jedno. Je to můj bratr navíc mě nesnáší." posmutním.
"Já si to myslela," usmála se. "Nemůže tě nesnášet, jsi jeho mladší bráška. Navíc, kdyby jste se dali dohromady. Vůbec nic špatného na tom neni."
Dál sme bráchu neřešili, díky bohu. Ale v očích Yumi jsem vyčetl cosi, co nepředpovídalo nic, co by se mi líbilo. Něco plánuje, a já se už teď bojím co to je.
Jako každý jiný den jsme se sní rozloučil ale její rozloučení znělo jinak. "Tak se měj hezky, a neboj s Ryem to vyjde!" mrkla a už utíkala ze dveří.
"To jste mluvili o mně?" houkl mi bratr za zády. Lekl jsem se ho, až jsem nadskočil.
"Nééé! Ehmm.. Mluvila o jednom klukovi jménem Roi no.."
"Roi?" koukal na mě podezíravě. "No jasně! Ty sním spíš co? Tohle až se doví máma!" do háje! Snažil jsem se mu nakecat že to je jen můj spolužák, s kterým jsem na laborky a zítra budeme mít zkoušky. Pochopitelně si mlel svoje. Jak já ho nesnáším! Že já blbec se musel zamilovat do takového idiota, který je ke všemu můj bratr.
U večeře jsem byl jak na trní. Čekal jsem, kdy Ryo začne mlejt tu svojí pohádku. Už jsme dojídali a matka sklízela nádobí a ze srdce mi spadl velký balvan. Ale rázem se mi srdce obalilo trním.
"Mami? Už se ti náš malej Toru pochlubil že má známost?" uchetl se bratr. Přál sem mu, aby mu poslední kroketa co měl na vidličce, skočila do nosu. Matka na mě podívala překvapeným výrazem a čekala. Oba na mě koukali a čekali co řeknu. Děkoval sem, že otec je na služební cestě.
"No tak, přece by jsi se nestyděl své rodině říct tu novinu," rejpnul si Ryo.
"Nikoho nemám, Ryo si akorát dělá srandu."
"Mě to přeci říct můžeš. Jsem tvoje máma." usmála se. Nervózně jsem se vrtěl na židli. Připadalo mi, jako kdyby mě kousala do zadku. Zvedl jsem se a beze slova odešel do pokoje. Zabouchl jsem za sebou dveře a zamkl, což mi nebylo podobné. Sklouzl jsem po celé délce dveří a objal si kolena.
"Proč? Co jsem ti udělal, že mne nenávidíš? Nemůžeš mě mít rád aspoň jako bratra?" ptal jsem se sám sebe. Tohle bylo beznadějný. Škoda že srdci nemůžete poručit, aby zapomnělo.
Dny ubíhaly a já ani nevnímal jaké je datum. Yumi stála ve dveřích s velkou krabicí. "Všecko nejlepší! Je ti sladkých 16!" vlepila mi pusu na tvář. Tvářil jsem se překvapeně.
"Neříkej mi, že jsi zapomněl na svoje narozeniny, Toru!" řvala skoro přes celý dům. Musel jsem se usmát. Fakt jsem zapomněl.

"No.. není to nějak moc velká krabice na dárek?" ta krabice fakt byla velká.
"Ty pako. Ty si myslíš že tohle je dárek? Ale prd, to je na výzdobu domu. Koukej, mám i prázdnou flašku." zatvářila se tak trochu perverzně.
"Kolik jsi pozvala lidí?"
"Přece mi věříš ne? No dobře, jenom pár lidí.. Fákt."
"Nikdy bych neřekl, že jsi tak mizerná lhářka." zatvářila se ublíženě. Neřešil jsem to. Pomáhal jsem jí, i když né moc nadšeně, s výzdobou domu. To bude dlouhá noc, ale třeba bude sranda. Dozvěděl jsem se, že tu bude i Ryo a matka o tom ví také. Pude s kamarádkami někam do kavárny.
"Čůs lidi!" houkl Ryo. "No tý bláho. Pořádně jsi to tady vyzdobila Yumi."
"Vlastně mi pomáhal Toru."
"Jasně jasně, stejnak na to musíš mít větší podíl." ušklíb se. Css.. Radši kdyby tu nebyl. Nebolelo by mě aspoň tolik srdce. Můžete milovat, ale zároveň nenávidět jednu a tu samou osobu?
Oslava byla už v plném proudu. Objevil se tu i alkohol. Yumi mi odpřísáhla, že nic takového nepřinesla. Takže to bude mít na svědomí Ryo.
"Ryo!" odchytl jsem si bratra. Byl už víc než je zdrávo.. Prostě doslova ožralej.
Kymácel se ze strany na stranu a všemu se gebil.
"Bratřííííčku, škit..Tady si.. Tak co oslavenčé?"
"Drž hubu. To ty si sem přines ten chlast?" vyjedu na něj. To není můj bratr, ale noční můra. Jen kejvne hlavou na souhlas. Už jsem chtěl začít vyšilovat, co si o sobě myslí, že je to má oslava a ať vypadne někam do hospody. Pochopitelně Yumi zachránila situaci, i když..
"Jde se hrát flašká! Toru a ty budeš hrát taky."
Sedli jsme si skoro všichni do kruhu. Holky si špitaly a hihňaly se. Kluci se povyšovali sami nad sebou. Jen já tam seděl jako hromádka neštěstí. Jako poslední si přisednul Ryo, chopil se slova.
Yumi ho přerušila že bude točit ona. A určila pravidla; Na koho ukáže flaška, bude točit. A udá úkol na kom se zastaví hrdlo..
Yumi roztočila flašku, ta se zastavila u nějaké blondýnky. Poznal jsem v ní bývalou holku Rya. Její výraz byl.. Chtěla se mstít. Jako kdyby tu flašku hypnotizovala. Zastavila se na Ryovi.
"Háá.. Tákže Ryo, dáš svýmu bráškovi pořádnýho francouzáka." řekla smrtelně vážně. Pro mě se zastavil svět. To Ryo neudělá. Nesmí. Nepřipadá v úvahu. Když jsem pohlédl na bráchu, tak se culil a snažil se vyhrabat na nohy. Svět se divně točil, lidi v kruhu jsem neviděl, jen slyšel. Viděl jsem jen mého staršího brášku, jak leze po čtyřech ke mně. Chtěl jsem utéct, ale nešlo to. Jako kdybych byl z kamene.
"Neboj, budu něžnej." zasmál se bratr. Nechápavě jsem zamrkal. Najednou jsem ležel na zádech a Ryo ležel na mně. Kouknul se mi do očí a spojil naše rty. Mnou projelo cosi, zachvěl jsem se. Nikdo kolem neexistoval.
Prve ochutnával mé rty, po ochutnávce zapojil svůj jazyk. Šmejdil sním. Za chvíli z jemného polibku byl náruživí a žhaví francouzák. Plíce volala po pořádné dávce kyslíku, ale ostatní části těla toužila po dalších polibcích. Pod tričkem jsem ucítil bratříčkovo ruku. Hladila mé bříško, cítil jsem z Rya že je vzrušený a o sobě ani nemluvím. Užíval jsem si polibek, i když jsem tam ležel jak poleno. Najednou se bratr odtrhl a smál se.
"Ty vole, už jsme si mysleli že se tu sním vyspíš." prohodil někdo a já se vracel pomalu do reality.
"S ním jo? Jenom jsem to musel nějak okořenit. Jdeme hrát dál ne?" Já už dál hrát nechtěl. Pár lidí si utahovalo, že jsem srababa. Kouknul jsem očkem po bratrovi. Tvářil se.. Tvářil se jinak. Jeho výraz ale zase zmizel a byl to ten starý - na mol - Ryo.
Seděl jsem v křesle v rohu pokoje, kde skoro nikdo nebyl. Přiběhla za mnou Yumi, na rtech se jí rýsoval šťastný výraz.
"Co se tváříš jak kdyby tě čekala poprava?"

"Ještě se mi divíš? To co se stalo.. budu mrtvej ." sklopil jsem hlavu, podlaha se mi rázem stala hodně zajímavou.
Yumi mi ubalila ránu do ramene.
"Símtě.. Vypadalo to jako kdyby si to velice užíval. A jak znám tebe, ty taky. Oba jste vypadali tak.. táák sladce!" musel jsem se zasmát. Její výraz vypadal, jako kdyby právě viděla hollywoodskou hvězdu, kterou zbožňuje a ne dva kluky - ke všemu bratry - jak se líbaj. Chtěl bych být tak optimistický, jako má kamarádka. Bohužel to nejde, znám svého bratra. Jeho reakce, jeho povahu, jeho velikost bot. Chci já vůbec, aby si tu hru s flaškou pamatoval? Ani nevím. Všecko vidim černě.
"Tak sakra Toru! Že já na tě vemu koště? Ne, papiňák bude lepší. Prober se. Dopadne to dobře. A jestli ne, tak si časem najdeš jinýho kluka." mrkla pozitivně. Chtěl jsem tomu věřit.
----
"Že tě pořád baví zařezávat jak medvěd v zimě. Vstávej už," začne hulákat bratr po pokoji. Ještě se spícím mozkem se posadím a zírám do pokoje plného světla od slunce. Toho světla je moc, brr.
"Tak neseď v tý posteli, jak slepice na vajíčku a makej." Začne mi strhávat deku z postele. Snažím se bránit, ale když vám tělo spí jde to těžko.
"Ten bordel po té tvé party se neuklidí sám. Nehodlám lítat po baráku s koštětem sám." ušklíbne se. Párty? Sakra. Včerejší party, flaška. On si snad nic nepamatuje.
"Po mé párty? Polovinu lidí jsem ani neznal." pokrčil jen rameny a dál to nekomentoval. Akorát mi vyhrožoval, že jakmile nevylezu z postele, udělá atentát s ledovou vodou. A klidně použije i drastičtější munici. Nechtěl jsem vědět, co to bude. Raději jsem vylezl z postele, vykonal ranní hygienu a šel pomoc bratrovi s úklidem.
"Ryo? Užil jsi si aspoň tu mojí párty?" prolomil jsem ticho.
"Nejspíš jo, napovídá tomu i moje nehorázná kocovina." zasměje se a chytne se za hlavu. "Mimoto, všecko nejlepší k šestnáctinám," mrkne.
"Eh.. Díky.. a ty..Ty si nic nepamatuješ?"
"Vlastně skoro nic. Řekni mi jedno, sbalil jsem aspoň nějakou roštěnku?" co mu mám jako teď říct? Že se líbal se svým bratrem pomalu 5 minut ? Perfektní.
"Zajímalo by mě, která by tě chtěla, když jsi lezl po čtyřech jak pes a smál se. Smích se dá přirovnat k prasečímu chrochtání." je pravda, že tohle dělal. Mě připadal roztomilej, to mu už říkat ale nebudu.
"A safra.. Tak to sem podělal." zasměje se. Dneska má podivně dobrou náladu. "A co ty? Sbalil si někoho?" zeptá se s velkou zvědavostí.
"Ne."
"Tak to je divný," tváří se zmateně, "já bejt holka, tak se na tebe lepim, jak vosa na lízátko." hrklo ve mně. Je fakt vzhůru nebo na něj působí alkohol v krvi ? Na jeho větu jsem se jen zasmál a nekomentoval sem to. Bratr mě pořád sledoval, nechápal jsem to. Radši jsem rychle uklidil svou část a pelášil do pokoje.
Četl jsem si zrovna knížku. Byl to příběh o dvou mužích, kterým se pořád komplikoval jejich vztah. Byla to velice zajímavá knížka, proto jsem ani nepostřehl, že bratr zase stojí ve dveřích.
"Co to čteš?" leknutím jsem nadskočil a knížka mi spadla na zem. Bratr vykročil k té knížce. Nechtěl jsem, aby věděl co to čtu, takže jsem vyskočil opravdu nešikovně z postele a spadl tak, že jsem si odřel bradu a nějak zvláštně si zakroutil nohu. Ignoroval jsem bolest. Hlavně že knížka je schovaná pode mnou.
"Můžeš mi vysvětlit co blbneš? Ty si takovej osel, že to neni možný. Fakt jsi můj bratr?" přistoupí ke mně a vezme mě do náruče. Knížku schovám velice nenápadně pod tričko.
"Pokud vím, ano jsem tvůj bratr. Bohužel!" odseknu "A laskavě mě pust. Vaše královská výsost nemusí nosit na rukou takového osla jako jsem já!" Ryo se ale celý den chová divně. Místo obvyklých nadávek, vyhýbaní se mi dělá pravý opak. Děsně mi to leze na nervy.
"Co to do tebe vjelo?"
"Ještě se mi divíš? Chováš se divně." oklepu se. Cítím jeho kolínskou, jeho dech na obličeji. A ačkoliv jsem se mu nedíval do očí, cítil jsem jeho pohled zlatavě hnědých očí. Jeho silné paže, jak mě přidržují. Tohle dlouho nevydržím a zblázním se.
"Fajn, musíme si promluvit." řekl Ryo náhle a posadili jsme se společně na postel. Docela jsem to ocenil, nebyl jsem tak v těsné blízkosti Rya, ale pořád to bylo moc blízko.
"Takže, teď mi řekneš úplně vše co se stalo včera. Poslouchám." řekl vážně a já civěl před sebe. Kde mám začít? Mám vynechat některé detaily? A co když si vše pamatuje? Co když si pamatujeúplně všechno?
"No co. Prostě normální puberťácká party, na které se slavili moje narozeniny. Muzika, jídlo, zábava, chlast, co si donesl ty a taky... flaška, myslím jako hra." řeknu stručně. Brácha na mě čumí podezíravě jak sova, když vidí sluníčko.
"A?"
"A? Co ti mám víc vykládat? Chci bejt sám, tak vypadni!" zařvu na něj.
"Kdo všecko hrál flašku?"
"Ježíš!" houknu, "skoro celej barák. Zajímá tě i kolik litrů se přesně vypilo piva? Nebo jestli čirou náhodou nehrála i mikrovlnka?"
"A hrála?" on mě snad chce vážně nasrat. Stoupnu si a přidržuju rukou knížku pod tričkem. Nafučeně chci odejít. Brácha byl ale rychlejší, chytl mě za ruku a posadil na klín. Oči mi div nevypadli z důlků a neodkutáleli.
"Kam chceš jít? Ještě jsme neskončili."
"Chci jít... někam do pryč! A omyl, skončili, já jsem skončil." dál jsem nic neříkal. Připadal jsem si jako mimino, které konejší táta. Ale tohle není táta, to je bratr, který evidentně zešílel. Nebo místo mozku má hospodu.
Najednou se Ryo naklonil a naše nosy se o sebe třely. Jeho dech jsem cítil na svých rtech. Moje srdce začalo tlouct, jak kdybych běžel maraton.
"Toru, já si na vše pamatuju," cítil jsem, jak zvýraznil slovo vše. Koukal jsem jen nevěřícně do jeho zlatavých očí. Nezmohl jsem se na slovo. Slova ani nebyla potřeba.
Jazykem skenoval povrch mých rtů, abych je pootevřel. Což jsem udělal. Jeho jazyk začal zkoumat má ústa. Připadal jsem si jak hadrová panenka. Ryo mě stále líbal a začínal i hladit po těle. Položil pomalu na postel a líbal po břišku.
Neuvědomoval jsem si nic, natož abych něco namítal. Užívám si polibky svého bratra, které mě přiváděli do jiného světa.
"Chci tě.." řekl mi mezi polibky Ryo, odpovědí mu byl jen můj sladký sten. Vžili jsme se do víru nedělního odpoledne plného vášně. Teď už nehodlám vnímat ani ptáky za oknem. Jen dovádění s bratřičkem.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blacky | 16. listopadu 2011 v 19:44 | Reagovat

Vskutku nádherné x) Opradu dobrá práce x)

2 nova | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 23:38 | Reagovat

nádhera :-)  :-)

3 Akino Yuuchi | Web | 17. listopadu 2011 v 12:00 | Reagovat

zajímavý blog :-D

4 Aki-chan | Web | 19. prosince 2011 v 20:00 | Reagovat

Sugoi sugoi sugoi! :-D Um...keď už je reč o "bratskej láske" :-D nenašlo by sa niečo na ItaSasu??? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama