BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Song fiction - Down

23. listopadu 2011 v 18:04 | Amaya |  Yaoi/shounen-ai povídky
Tak, po dlouhé době jsem něco napsala ^^
Sice je to jenom song fiction, ale nevadí, i tak jsem ze sebe vypsala (aspoň částečně) ty smutné emoce ze sebe. Tahle povídka vznikla na písničku od Raego - Down, je to vlastně příběh, a já si ho předělala k obrazu svýmu ^^ Snad se vám bude líbit, jak povídka, tak ta písnička ^^
Jinak ten avatárek k této povídce doslova vystihuje pocity... jak jinak než Sasukeho ^^ "I lost everything"

Pár: SasuNaru
Žánr: shounen-ai, smutné, životní příběh




Vždycky jsem se lišil
Pak světlo ozářilo mojí temnou cestu
a jednou ve svým životě..
..jsem byl šťastnej...

Ano, je to tak, vždycky jsem si myslel, že mě štěstí už nemůže potkat, po tom, co mi vlastní bratr vyvraždil klan už jsme nevěřil v nic. Lišil jsem se od ostatních svým arogantním úsměvem, dokonalostí v bojování a vrhání kunaiů či shurikenů, ale nikdy jsem nebyl tak dokonalý jako TY.
"A já se jednou stanu Hokage! Já Uzumaki Naruto!" křičel jsi přede všemi, když jsi znovu provedl nějakou svou lumpárnu. Byl jsi mi pro smích, ty, taková nicka, co neuměla udělat ani schopného klona, aby se stál Hokage? Vždycky jsem se tomu zasmál, tomu nesmyslu, ale pak se to změnilo.
Bojovali jsme s Haku. Sám jsem na něho nestačil. Sharingan jeho velmi rychlé pohyby nezareagoval a když už, tak opožděně. Byl jsem celý probodaný těmi jeho jehličkami, ale poslední salva jehlí, která by mě nejspíš dorazila, se zastavila. Ne, nezastavila se, ty ses vrhnul přede mě.
Tehdy jsem nechápal o co ses snažil, ale teď to plně chápu. Nechtěl jsi o mě přijít. Společně jsme ten boj nějak dotáhli do konce, ale mě mé tělo zradilo. Poslední co jsem si pamatoval, bylo, jak jsi mě chytil do náruče a poté předal Sakuře a Kakashimu.
I když ses tvářil, že jsem ti lhostejný, viděl jsem ti ve tváři, když jsem se probudil, že ti ukápla slza… Doufal jsem, že to byla slza štěstí.

Víš, jakej je to pocit uvnitř, když všechna tvoje láska zmizí?
Čekáš s prázdnýma rukama a marně dýcháš tu atmosféru.
A sleduješ jak se ti svět rozpadá před očima.

"Sasuke!" křičel jsi, křičel jsi v extázi rozkoše. Tvůj hlas byl pro mě v tu ránu jak rajská hudba. Nevnímal jsem nic jiného, než tvůj hlas, který šeptal moje jméno. "Aaaah! Sasukeeee!" prohýbal ses v zádech slastí, ruce jsi měl úplně odkrvené, jak jsi zuřivě a drtivě držel prostěradlo postele. Před očima mi vybuchl podruhé vesmír. Nikdy a s nikým jsem se neměl tak dobře, nikdy s nikým jsem nebyl tak šťastný.
"Miluji tě," políbil jsem tě na měkké horké rty.

Ale ty víš, že už tu tohle bylo.
A víš, že se to ještě stane.
A i když bolest je už dávno pryč.
nepřestává to bolet.


Myslel jsem, že mám vidiny, že mě jenom šálí zrak, ale ne, bylo to tak. Stál jsi tam, před svým bytem a v náruči tě držel jiný. Jiný než já. Srdce mi v tu chvíli vynechalo pár úderů. Zalapal jsem po dechu a měl málo k mdlobám. Když ses s dotyčným, přestal vykusovat, zrakem jsi zabloudil ke mně. Na to už jsem neměl sílu. Usmíval ses! Otočil jsem se na patě a utíkal pryč.
"Sasuke počkej!" slyšel jsem jenom jeho hlas za sebou ale já přidal do běhu.

Dotýkal jsem se hvězd.
pomalu jsem odmazával svoje jizvy
s tebou se moje rány léčili.
s TEBOU
Lámal jsem překážky
a dokonce jsem se i uvnitř otevřel
s tebou se moje rány léčili

Ano, léčil jsem se v tvé přítomnosti, dokonce jsem kvůli TOBĚ zapomněl na pomstu svého klanu a jak ty ses mi odvděčil, že já jsem se vzdal svého snu, své touhy, že jsem víc poslech tvé prošení, abych tě neopouštěl, že mi jednou pomůžeš. Vyslechl jsi mě, když jsem se poprvé někomu o této události otevřel, ale ty jsi mojí důvěru k tobě zlomil tak moc, že už lidem věřit nebudu a Jak ses mi odvděčil, když jsem ti dal to mé nedražší tajemství, hm?
"Hajzleeee!" křičel jsem. Křičel jsem jak nejvíc jsem mohl, ale mou bolest v srdci, které se mi právě rozpadlo na milion kousků, malých ostrých kousků, které byli ostré jako kudla.

ale teď se potápím dolů
a nikdo tu není
jako král bez koruny
padám ke dnu


Zlomeně stojím na kraji propasti. Dívám se dolů do té temnoty, ve které, ať chci či ne, se mi přehrává dosavadní vzpomínky na tebe. Tvé polibky, doteky, tvůj zářivý usměv, který mě dokázal vždycky vytáhnout z největší bryndy, tvá hyperaktivita, kdy jsi stále měl chuť podnikat, když já jsem chtěl odpočívat, tvou výdrž v posteli, jak jsi byl neoblomný a vytrvalý.

vzpomínáš se na ty časy, kdy i špína byl zářivá?
a cokoliv co se stalo, byl důvodem se usmívat
tohle jsou ty vzpomínky, kvůli kterým už nemůžu spát

Tak vzpomínáš? Vzpomínáš na to, jak jsi mi dal v vánocům to štěně? Strašně jsi mě tím potěšil. Nikdy jsem mazlíčka neměl, proto mě to jak překvapilo, tak potěšilo. Nechápal jsem tehdy, proč jsi mi ho dal a ještě ke všemu řekl "abys nebyl sám" na co jsem ti samozřejmě odvětil, že mám tebe, takže sám nebudu, ale na to jsi nereagoval, jen uhnul pohledem a pak jsem tě našel s tím syčákem se líbat.

protože vím, že zapomeneš jednou
a dokonce i vím, že zapomenu i po druhý
ani to jinak nechodí
ale přesto to bolí


Stále se ale nemohu zbavit pocitu, že jsem někde udělal já chybu, protože kdyby chyba nebyla ve mně, neopustil bys mě, a hlavně, nebyl bys takový srab a řekl mi to do očí a nemusel bych se to dozvídat tak krutě. Copak sakra nemáš city?!
"Naruto…. Ty hajzle…" hřbetem ruky jsem si otřel oči a vydal se zpátky domů.

Snažím se udržet svoji mysl zaneprázdněnou
radši rozmetenou než zamyšlenou
abych udržel vzpomínky venku, nebo alespoň je tam schoval
klepu se když tvůj chlad na mě přijde jako vánice
pak radši hořkou láhve než abych byl hořký sám
nechávám svý srdce zavřený, zamčený a zahozený
radši necítit nic a nic víc, bolesti tak předejít
aby se vrátila silnější a pro moje vlastní přežití
uvnitř sebe tě vymazávám

Doma jsem otevřel svůj bar a vytahal všechen tvrdý alkohol. Ano, chtěl jsem se zlít jak to prase. Otevřel jsem s chutí láhev vodky. Div jsem jí nevyklopil do sebe na ex. Všechno okolo sebe jsem shazoval na zem, klopil do sebe pití z flašky a nadával, zuřil jsem, nenávistně jsem křičel tvé jméno. Štěstí, že jsem v Uchiha čtvrti byl sám, protože by si sousedi mysleli, že jsem zešílel.

A teď..
je tu zase tma.
A já jsem v tomhle zapovězeným místě..
.. a hledám je.
Nepřestanu, dokud je nenajdu.
Ano
chci je slyšet
Chci je slyšet křičet mojí bolest..
..vítejte.
ve hře!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blacky | 23. listopadu 2011 v 19:02 | Reagovat

Tak smutné a tak dokonalé. Muliju Tvé psaní! x)

2 nova | E-mail | Web | 23. listopadu 2011 v 22:05 | Reagovat

dokonalé ale smutné ta povídka je ta nejlepší ze všech které jsem kdy  od tebe četla :-)  :-)

3 Uchiha's girl | Web | 4. června 2012 v 21:49 | Reagovat

Juuu cely tvuj blog jsem projela za 2 dny a to. Kuse cetla jsem i po nocich jak se mi to libi:) uz nemam co cist coz neni spatne je to poklona dekuji ze si dokazala o co nikdo a to zabavit me svou fantazii s vsim ci tahle stranka onsahuje :-)  strasne velka poklona :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama