BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Červený Valentýn

8. prosince 2011 v 21:41 | Amaya |  Saruki jednorázovky
Další povídka ze sbírky Saruki ^^
Pár, je zase mimo Naruta či jiné anime :D a mě se takhle povídka moc líbí, doufám, že i vám.
Jinak, budu se snažit zase něco napsat, ale mám to doma a ve škole těžký, máma je nemocná a já mám do školy strašně moc učení, něco mám rozepsaného, jenom to dopsat, že? ^^
Ale teď už se pusťte do čtení :)



Červený Valentýn
Yaoi 18+
Ulicemi procházel chlapec, který vyšel ze stínu budov. Podíval se na slunce které ho oslepovalo a ironicky se na něj usmál. Zima končila a nastávala doba slunce, cvrlikání opeřenců, kvetoucí Sakury. Pro něho příšerná doba. Všude roztékal sníh, který byl ještě před měsícem bílý. Na cestách se ještě objevovala nebezpečná ledovka, na které právě stál. Nemínil jít jako ostatní po krajích, kde ledovka takřka nebyla. On nebyl jako ostatní, sám to o sobě říkal, je jiný a jiným chce být. Upravil si svou tašku přes rameno, pohodil hlavou aby se černé vlasy vrátily na své místo. Nechal se vtáhnout do hudby ve svých uší. Nevnímal okolí a přemýšlel. Bude sv. Valentýn. Další z komerčních, stupidních svátků v roce. Napadlo ho, že valentýna nesnáší nejvíc, už hlavně proto, že na tohle není volno ve škole.
Vykračoval si to dál na ledovce, kde se tvořily od sluníčka malinké jiskřičky. Udělal další krok v před, jako kdyby je chtěl zašlápnout. V tom mu ujela noha a smiřoval se s tím, že bude mít při nejmenším naražený zadek. Pořád očekával tvrdé přistání na zem, ale nic se nedělo. Místo toho ucítil na svém těle dvě cizí ruce, které ho objímaly. "Dej ze mě ty pracky." promluvil na onu osobu, která ho držela déle než bylo potřeba. "To má být vděk za záchranu?" opáčil ten neznámý.
"O žádnou jsem se neprosil." odsekl Ryuuji. Teprve teď si svého zachránce prohlédl. Byl o něco vyšší než on sám, brunet s hnědýma očima, na sobě měl bílou košili, která schovávala pásek na skoro černých riflích a nakonec černé sako. Všiml si malého znáčku na saku. Poznával ho, patřil jedné vyhlášené škole v Jokohamě, věděl oč se jedná. Do té školy měl jít taky.
"Jakpak se jmenuješ?" usmál se neznámý, když si všiml jak si ho černovlásek prohlíží. "Nevidím ani jeden důvod, proč bych ti ho měl sdělovat." chtěl odejít v čemž se zarazil. "Ryuuji!" uslyšel své jméno, od osoby kterou moc dobře znal. Bohužel.
"Ryuuji ty parchante, proč jsi nepočkal?" optal se kamarád, když k nim doběhl.
"Už jen proto, že tě vidím pár sekund a rozbolela mě hlava." pokrčil rameny. "Teď už ale pojď." čapl kamaráda za ruku a snažil se ho odtáhnout pryč.
"Počkej, představ mě svýmu kamarádovi!"
"Tohle není žádný můj kamarád. Jen náhodně procházející čumil." řekl. Brunet se usmál a vložil se do debaty. "Takže Ryuuji, hezké jméno. Já jsem Kenji. Ale už vás nebudu zdržovat, a my dva se ještě uvidíme." řekl na adresu mladíka, kterého zachránil před pádem.
"Nao, drž už prosím tě hubu." zavrčel Ryuuji. Už tak měl dost blbou náladu díky tomu individuum, a teď ještě jeho de facto kamarád Nao.
"Tak mi řekni kdo to byl." řekl prosebným tónem. Ale když si Ryuuji řekne, že nic nepoví, nepoví to. Co by vlastně měl vykládat? Nebylo co. Nao už poznal, že jeho kamarád nic neřekne. "Ryuuji?" zeptal se opatrně Nao.
"Mmm?"
"No víš, neměl by jsi chodit po té ledovce, mohl by jsi s.." radši zmlknul, když viděl jeho výraz. Moc dobře sice nechápal, proč se tak čertí ale nechal to plavat. Byl už prostě takový.
"Jdeš rovnou domu?" ani to nevyznělo jako otázka, ale hotová věc. Ryuuji věděl, že Nao moc nikam nechodí. Což je divný, když je tak ukecanej.
"Proč? Chceš něco podniknout?" zeptal se zaskočeně Nao, nikdy nikam s ním nechtěl jít. Že by změnil názor?
"No, nedaleko odsud otevřeli novou čajovnu, tak jsem si řekl že.."
"Na to zapomeň Ryuuji!" přerušil ho. "Pochybuji, že tam chceš jít na čaj o páté a jen tak klábosit." odsoudil ho. Ryuuji dělal že přemýšlí.
"O čaji jsi začal ty, já chtěl jít na vodnici." dělal jako kdyby to nic nebylo. Nao na něj zíral, jako kdyby spadl ze sakury.
"Ty strašně rád děláš věci, které ti ostatní zakážou viď?"
"Jéé, jak jsi to poznal? Bylo to obří tajemství!" odpověděl trpce Ryuuji.
"Hele já pospíchám domu, necháme to na jindy jo?" odpověděl mu Nao. Ryuuji se jen ušklíbl. Došlu mu, že mu lže, je to hold svatý chlapeček.
Když dorazil domů nestaral se o to, jestli doma někdo je. Okamžitě si to mířil do pokoje, než ale za sebou stačil zabouchnout dveře s nápisem "Kontaminovaná zóna" zakřičela na něj jeho matka. Ryuuji chtěl zavolání matky okázale ignorovat, ale za nohavici jeho černých trubek ho začal tahat jeho pejsek. Otráveně se na něj podíval, dostal ho před rokem od rodičů. Naivně si mysleli, že jejich synek bude "veselejší", tak mu dali k narozeninám psa rasy Shiba Inu. "Nójó! Už jdu, ty mi ty nový kalhoty kupovat nebudeš!" zamračil se na nevinného pejska. Nakonec se k němu sehnul a podrbal za ušima.
"Ty se neumíš ozvat, když přijdeš domu?" kárala ho matka. Dělal jako obvykle že neslyší. Mezi tím k nim přišel i jeho otec. "Tak co se děje, že jsem nucen být ve vaší přítomnosti...Drazí rodičové." řekl Ryuuji. Jeho matka nad jeho chováním zlomila hůl před léty, říkala si že z toho určitě vyroste. Za to otec. "Co si to dov..."
"Nech ho být, chceme mu snad říct něco jiného. A ne se tu hádat." uklidňovala svého manžela. Jejich syn by se možná i začal smát, ale zmohl se jen na úšklebek.
"Dobře tedy, máme pro tebe velikou novinku. Mohl by jsi být nadšený." začal jeho otec, který chtěl pokračovat. Ale Ryuuji ho přerušil. "Hele to, že jsi zbouchnul mámu je mi ukradený. Takže já si jdu po svých." otočil si na patě a chtěl odejít. Jeho otec viděl rudě, z očí mu šlehaly plameny, z uší pára jako z tlakového hrnce a nosem se kouřilo jako z komína. Ryuuji chtěl opět říct nějakou vtipnou poznámku, ale zarazilo ho otcovo náhle klidné chování.
"Konečně se nám povedlo pronajmout půdu." řekl nadšeně otec, moc dobře věděl, že se tohle jeho potomkovi líbit nebude. "Tatínek má pravdu. Konečně se bude moc využít, už jen ta rekonstrukce stojí za to, to pronajmout. Nemyslíš?" pokračovala jeho matka. Ryuuji tam stál jako kdyby na něj právě vysypaly kravský hnůj. "Jste blázni," promluvil konečně. "Nastěhovat si sem někoho cizího. Co když to bude transvestita? Nebo nějakej úchylnej blbec? Ba hůř.." nestihl dopovědět. Nestačilo, že ho polilo hnojivo, teď dostal ránu do břicha. "Dobrý večer." řekl velice známý hlas.
"Co tady dělá tohle?" ukázal Ryuuji na přebytečnou osobu v místnosti, jako kdyby byla věc.
"Náš nový podnájemník." usmála se maminka. Dnešek nemůže být horší. Pomyslel si Ryuuji.
"Ze všech lidí na světě jste si sem vzali zrovna tohohle?" zamračil se na všechny v místnosti. Otec se nadechoval na odpověď, ale nestihl to. Ryuuji prošel kolem nového podnájemníka a vrazil mu do ramene. Pokračoval do svého pokoje, kde zabouchl dveře a jeho pes si tak narazil čumák.
"Tohle je určitě sen.." mumlal si sám pro sebe naštvaný chlapec. Dnešek mu přišel absurdní, tolik náhod v jeden den. Celé peklo se proti němu muselo spiknout. Už v ten malý okamžik, kdy potkal toho divného kluka Kenjiho věděl, že je to divnej idiot. A teď s ním bude bydlet v jednom baráku, jako nový podnájemník. Ryuuji praštil do polštáře a povzdechl si.
Sundal si svou černočervenou kravatu a odhodil do kouta pokoje. Poté se pustil do knoflíčku na košili. Když jí svlíkl, odhaloval svou bílou a útlou vypracovanou postavu světu. Rozepnul si pásek na kalhotách a vyvlíkl knoflík z dírky. "Mm, moc pěkný." řekl Kenji opřený mezi dveřmi.
"Co sakra.. Co tady sakra děláš? Vypadni!"
"Tak pokud já vím, tak od teď tu bydlím. Navíc, nemáš se za co stydět." usmál se víc než mile.
"V tomhle pokoji ty nebydlíš." odpověděl Ryuuji a mezi tím na sebe soukal zpět svou košili, ten pohled Kenjiho se mi absolutně nelíbil. "Nesvlíkl jsi si jí právě?" pozvedl jedno obočí brunet.
"I kdyby, tobě to může bejt jedno. A teď VYPADNI!" zařval z plných plic Ryuuji.
"Jak chceš, ale naše osudy se už propletly."
"Ty jsi snad nějaký prorok?" položil otázku na zavřené dveře. Nějak extra se nad tím nepozastavoval, jen se snažil překousnout, že někdo další obývá jejich dům. Pro jistotu zamkl dveře do pokoje a šel do své koupelny, kterou taky radši zamkl. Co když je Kenji zámečník? Celý se svlíkl a otočil na zrcadlo, které bylo skoro velké jako zeď na kterém vyselo. Jako obvykle se pozastavil nad jednou větší jizvou na stehně, kterou si před léty sám způsobil. Ta ho dokonce dostala do nemocnice. Rodiče hrozně vyváděli a poslali ho k psychologovi, kam stejně nechodil. Trvalo hodně dlouho než ho rodiče přestali kontrolovat. Během těch let, si ublížil ještě párkrát, ale ne v takové míře, aby to zjistili rodiče. Kolikrát to ani udělat nechtěl, ale potřeboval to. Třeba jako teď.
Zapnul vodu, která se okamžitě řítila do vany. Za menší okamžik se zrcadlo začalo zamlžovat a Ryuuji se pomalu neviděl. Vlezl si do horké vody a na okraji vany měl připravenou zbrusu novou, nepoužitou žiletku. Jeho ztuhlé svaly postupně uvolňovala horká voda, smyl si ještě černé linky které měl kolem očí a namočil hlavu. Když usoudil že je nejlepší čas na kompletní uvolňovací proces, vzal žiletku do ruky. "Dlouho jsme se neviděli viď?" zašeptal na žiletku, různě jí otáčel a prohlížel, jako kdyby jinou v životě neviděl. Napnul pravou ruku a přiložil žiletku k zápěstí z vnitřní strany. Stiskl žiletku pevněji a jemně na ní přitlačil. Žiletka se zaryla do jeho bílé kůže, kde se objevovala stopa po prvním řezu. Žiletka která nebyla moc hluboko začala směrem do leva putovat. Rukou v které držel právě
jeho blízkou kamarádku se vzdálil. Nad prvním řezem udělal ještě jeden menší. Prohlídl si žiletku a položil jí opět na okraj vany. Fascinovaně se díval na svou pravou ruku, na bílé ruce kontrastovala karmínově červená barva, která odkapávala do vody. Hlavu si opřel o kraj vany a zavřel oči, poddal se pocitu euforie, která ho přemohla.
Probral ho pronikavý hlas matky, která na něj možná přes dvě minuty křičela z chodby. Zamlženě se rozhlídl po koupelně a zvykal si na světlo v místnosti. Párkrát mrkl a vylezl z vany, šáhl po ručníku, který si omotal kolem pasu. Zakrvácenou žiletku schoval na své obvyklé místo, pak se o ní postará. "Ryuuji, odpověz mi! Akeno on se tam zamkl a neodpoví mi, co když.." zaslechl když vylezl z koupelny. Povzdechl si a vyštrachal svou krabičku po uvolňujícím procesu. "Jsem v pohodě." řekl nakonec nuceně, když zaslechl spekulace o vyražení dveří, volání záchranky a další blbosti, se kterými nechtěl mít nic společného. Oblekl se a odemkl dveře. "Objevil se tu Popobawa*, že tak vyšilujete?" všichni na něj zůstali zírat, dokonce i Kenji, který se chtěl přidat do záchranné akce.
"Co jsi dělal?" vyjela na něho hystericky matka. "To co jsem chtěl." odpověděl a šel do kuchyně, měl hlad. "Nemusíš se mi zpovídat, jen chci vědět co jsi tam dělal."
"Vana a usnul jsem tam. Ukojil jsem tvé touhy matko?" matka si ho měřila pohledem, nakonec se otočila na patě a odešla nejspíš na druhou stranu domu, její manžel jí hned následoval. Nejspíš aby jí utěšil. Ryuuji se udělal nesquik s mlíkem, jediný jídlo který dokázal ukuchtit. Otočil se, že půjde do pokoje, ale hned před ním stál Kenji. Vzdálenost mezi nimi dělila jen miska, kterou držel Ryuuji před sebou. "Nevěřím ti." řekl Kenji.

"To po tobě nikdo nechce." opáčil černovlásek s miskou v ruce.
Chtěl ho obejít, ale Kenji tomu zabránil. "O co ti sakra jde? Znám tě jeden den a radši bych ten den strávil v přítomnosti tornáda." Kenji se jen pousmál nad reakcí chlapce před sebou. Rukou mu rychle vklouzl pod jeho černé tričko a druhou rukou mu chytl ruku, ve které nedržel misku s nesquikem. Rukáv trička na pravé ruce se vyhrnul, na což Ryuuji zareagoval. Vylil misku s kuličkami a mlíkem Kenjimu na tričko. Vysmekl se mu a s úsměvem na rtech odešel. Rukáv na pravé ruce rychle vrátil na původní místo, přece jen rány jsou ještě moc čerstvé. Do pokoje dokonce pustil svého pejska. Ryuuji skočil na postel a Cho k němu. Vrtěl nadšeně ocáskem a olízl svého páníčka na nos. "Tfuj, to se dělá Cho?" zamračil se Ryuuji, nakonec psa podrbal na bříšku.
Uběhl měsíc a nic se nedělo. Život černovláska se vyvíjel stejně jako dřív. Podnájemník Kenji, který vypadal první den jako veliké úchylné pako nedělal žádné problémy.
"Tak jak se má podnájemník?" zeptal se zvědavě Nao. Ryuuji jen si jen odfrkl.
"Nevím."
"Jak nevíš? Bydlíte v jednom domě." vykulil oči Nao.
"I kdyby vyskočil z okna je mi to fuk. Nestarám se o něj." řekl snad dost jasně. Jeho kamarád jen nevěřícně zakroutil hlavou. Po chvíli se rozloučil a šel domů. Ryuuji byl zase sám a konečně si mohl dát hudbu víc nahlas, nikdo ho už nebude tahat za rukáv aby odpověděl.
Došel domů, kde ho přivítal Cho. "O tebe aby se jeden nepřerazil." zavrčel Ryuuji na nevinně čučícího psa. Tašku si hodil do pokoje a šel do kuchyně. Hledal něco poživatelného k jídlu, hlavně aby to nemusel vařit. "Chodit v botách doma?" přivítal ho podnájemník s vlídným úsměvem. Ryuuji hlas ignoroval, dokud necítil na svém zadečku cizí ruce. "Dej ty pracky pryč nebo.."
"Nebo co?" přerušil ho Kenji.
"Nebo ti bude něco chybět." zavrčel Ryuuji s nožem v ruce. Dokonce přemýšlel co mu uřízne. Kenji ruce nakonec pryč dal, ale přesunul je zase jinam. Jeho ruce zamířily přímo pod košili černovláska. Ten se okamžitě napjal. Zrovna tohle nečekal. "Uvolni se, řekl si, že mám dát ruce pryč. Příště musíš mluvit jasněji." zašeptal mu brunet u ucha. Ryuuji tam jen chvíli stál a nechal ruce vetřelce bloudit po jeho těle. Když se ruce dotkly jeho bradavky vzpamatoval se, alespoň na tolik, aby se zmohl použít loket na svou obranu. Kenji odstoupil o dva kroky a chytl si břicho, do kterého schytal ránu loktem.
"Už na mě nešahej ty imbecilní úchyle!" zakřičel Ryuuji a po cestě si ještě rychle vzal jablko. Aspoň nějaká potrava do žaludku. V pokoji se hnedka zamkl - na dvakrát, pro jistotu.
Byl už večer a Kenji se o nic nepokusil. Ryuuji ale stále zůstával zamknutý v pokoji. Četl si zrovna nějakou fascinovaně nudnou knížku. Někdo zaklepal na dveře, poprvé v životě doufal, že je to někdo z rodičů. "Ryuuji, máš telefon." řekl Kenji, jmenovaný se nad tím nepozastavoval. Po chvilce slyšel hlas Kenjiho jak s někým mluví. Zase se ozvalo klepání na dveře. "Volali ti rodiče," čekal jestli zareaguje. Nic. "Jsou mimo město. Vrátí se asi za dva dny."
Ryuuji zůstal tupě zírat před sebe. Dva dny strávit s perverzním chlápkem pod jednou střechou? Asi nepřežije. A nebo nevyleze z pokoje.
"Pojď, udělal jsem nám něco k večeři. Navíc Cho tam musí umírat hlady." ozvalo se zaklepání na dveře. Jedinou odpovědí bylo zaškrábání na dveře. Cho měl opravdu hlad. A co malý pejsek
v zamčeným pokoji s klidně oddychujícím páníčkem? Kenji tedy znovu a hlasitěji zaklepal na dveře. Ryuuji sebou cukl tak, že málem slítl z postele. Pejsem jen roztomile ňafnul, jako kdyby se snažil zadržet smích. "Hahá, ještě se mi směj."
"Je večeře." řekl znovu s nadějí, že vyleze.
"Nemám hlad." řekl jasně, ale hned na to mu zakručelo dost hlasitě v žaludku. Hladovec si povzdechl a nakonec neochotně odemkl dveře. Okamžitě vyběhl Cho ke svým miskám a pustil se do jídla. Ryuuji prošel kolem Kenjiho, jako kdyby tam ani nebyl. Posadil se ke stolu a študoval co má na talíři. Vypadalo to docela poživatelně.
"No snad ti to bude chutnat." podotknul Kenji, když si přisedl ke stolu. Chlapec naproti se jen ušklíbl.
"Tak co budeme dělat teď?" zeptal se mile Kenji.
"My dva spolu určitě nic." odpověděl tvrdě černovlásek. Kenji se protáhnul a sesbíral nádobí ze stolu, když mu došlo, že Ryuuji to určitě neudělá. "A plánuješ něco na pondělí?" zeptal se znovu a předešlou odpověď ignoroval. Ryuuji jen zmateně zamrkal a podíval se na kalendář. Kde bylo psáno datum 14.2 - Sv. Valentýn. Před očima viděl spoustu růžové, srdíček, čokolády, ruku v ruce chodící páry po parku. Brrr.. "Ten svátek by měli zakázat." řekl nakonec.
"Proč? Svátek všech zamilovaných, je to romantické."
"Spíš nechutný."
"Co kdyby jsme si spolu v neděli někam zašli?" zeptal se Kenji s nadšením.
"No tak na to rychle zapomeň."
"Třeba si to ještě rozmyslíš." usmál se tajemně spolubydlící.

Ryuuji se odebral do svého pokoje a ačkoliv spal předtím cítil se unavený. Natáhl na sebe jen spací tepláky a s odhalenou hrudí se zachumlal do své postele. V tu ránu spal.
V pokoji byl jediný zdroj světla a to pouliční lampy. Něco se pomalu plížilo ke spícímu chlapci v pokoji. Odrazilo se to o zadní packy a přistálo Ryuujimu na břiše. V tu ránu si sedl a rozhlížel se po pokoji. "Ty idiote." zanadával na psa na svém klíně. Znovu zvedl hlavu a v koutě viděl stát Kenjiho v rozepnuté bílé košili a v trenkách. "Hej! Vypad-" nestihl doříct, protože ho najednou brunet dravě a opravdu rychle líbal. Povalil ho zpátky do postele. Ani netušil, kam najednou zmizel jeho pes. Ještě divnější bylo, že se černovlásek nebránil. Užíval si rychlé vášnivé polibky a dotyky cizích rukou, které se občas zaryly nehty do jeho kůže. Jedna z těch rukou se dostala pod jeho tepláky a hnedka začala zpracovávat už tak naběhlý úd. Ryuuji vykřikl do úst chlapce, který se ho zmocňoval.
Kenjiho ruka na nic nečekala, opustila úd černovlasého chlapce a zajela k dírce, které umožňovala vstup do jeho zadečku. Kenji byl jako sexuální mašina, zvládal líbat, zvládal hladit a starat se o bradavky a dokonce připravovat zadeček pro "velké finále".
Oba dva nic na sobě neměli a dostatečně připravení. Kenji svým penisem mířil k dírce zadečku, zajel do ní špičkou a pomalu, tedy, spíš rychleji se snažil zajet celou délkou svého údu. Už chyběl jen kousek a brunet v něm chtěl být celý. Naposledy přirazil a vjel do něj až po kořen. Ryuuji nevydržel tlak a vykřikl na celý svůj pokoj. Pokojem se roznášelo psí štěkání...
Ryuuji se celý zpocený posadil na postel a rozhlížel se splašeně po pokoji. "Sen, byl to jen sen." uklidňoval se a hlavu schoval do kolen. Teprve teď zjistil, že má malý problém v kalhotách. "Árght.. Co jsem kurva komu co udělal."
"Ryuuji! Děje se něco?! Slyšel jsem křik a štěkot." vlítl do pokoje Kenji.
"Odejdi." řekl a ani se na něho nepodíval. Nepotřeboval aby zrovna on viděl, co se mu stalo. Jenže brunet se nenechal odbýt. Přisedl si k Ryuujimu na postel a položil mu ruku na koleno. Jenže i přes tu deku, to byl dotyk jeho ruky, která ho ve snu tak vzrušovala. Ryuuji semkl rty a ruce do pěsti. Jenže Kenji ho po té noze pohladil a naznačoval, že to bude dobrý. To mu moc nepomáhalo, ba naopak, bylo to čím dál tím horší. Nechtěl se zrovna před ním udělat, ke všemu když mu šahá na nohu!
"Bolí mě břicho! Přines mi vodu." Kenji se zvedl a odešel do kuchyně. Ryuuji se zvedl a dobelhal se do koupelny kde se zamkl. Bylo jen jediné východisko, jak se z téhle šlamastiky dostat. Musel si pomoc svou rukou. Když už držel svůj úd, tak se ozvalo zaklepání na dveře. Když se ozvalo po páté a nikdo neodpovídal, začal vyhrožovat, že vyrazí dveře.
"Jsem...v pohodě...jen se mi...zvedl eh, ža-žaludek." řekl z těžce černovlásek, který si rukou ač nerad přejížděl po celé své délce penisu. Loket na druhé ruce si přiložil k puse, zuby zaryl do oné ruky aby utlumil své vyvrcholení. "Hele pust mě tam, fakt se mi nelíbí co tam děláš."
"Jo kdyby jsi jen věděl." zašeptal Ryuuji ztrápeně.
+++++++
"Hele fakt je ti už dobře?" zeptal se druhý den již po padesáté Kenji. "Asi tě začnu ignorovat."
"To stejně děláš celý měsíc." odpověděl uraženě.
"Nejsi tak blbej, jak jsi si myslel. Umíš počítat." rýpnul si. Ryuuji byl pořád mimo z toho, až moc reálného snu a vyvrcholení skoro přítomnosti Kenjiho. Byl bledý než obvykle, celé dopoledne se mu snažil vyhýbat, ale moc to opravdu nešlo. Zazvonil mu zrovna mobil. "Ahoj mami," pozdravil svou matku, docela vlídně.
"Nemáš horečku? Odkdy jsi tak milý?" ozvalo se z druhé strany telefonu.
"No nevadí, zítra ráno přijedeme. Jo a tatínek tě pozdravuje. Měj se zlatíčko." a byl konec hovoru. Moc ten hovor nechápal, ale aspoň věděl, kdy se mu vrátí rodiče.
+ + + + + + + + + + + +
Byla neděle devět ráno. Ryuuji vylezl z postele a děkoval, že to byla bezesná noc. Vešel do obývacího pokoje a div mu nespadla čelist na zem. "Dobré ráno, krásný viď?" zeptal se Kenji na štaflích. Zrovna přivazoval na druhý konec pokoje cosi s nápisem "Krásný zamilovaný Valentýn!".
"Asi mi je zase blbě." řekl znechuceně. "A vůbec, proč to?"
"Pro tvé rodiče. Sice je valentýn zítra, ale třeba budou muset jít do práce. Nebo by jsi chtěl, aby to bylo pro tebe?" zamrkal očkama Kenji. "To radši ukřižování, než tohle."
"Právě se rouháš."
"To dělám celý život." pokrčil rameny a šel hledat něco k snídani.
"Na stole je už snídaně!" houkl ještě ten na štaflích. Ryuuji se tedy šel podívat co přichystal. Na stole ležely růžové muffiny s malinkatými srdíčky. "No to snad ne. A k obědu bude co? Růžovej trpaslík s plenou?" zeptal se ironicky. "Není to trpaslík, ale Amor." lípl Kenji černovláskovi pusu na tvář.
"Tfuj..Doufám, že jsi očkovaný proti vzteklině" začal si oplácávat svou tvář.
"Úž jsme doma!" rozezněl se bytem jediný ženský hlas, který tu žil. Ryuuji jakože poslušný syn zůstal sedět v kuchyni. Formality mohli nechat na potom. "Páni co to je?" zeptala se úžasem matka, když přišla do obýváku. Kdežto její manžel tahal všechny, především její, kufry sám domů. A to prý byli pryč jen dva dny.
"To je pro tebe a Akena." usmál se Kenji. Ryuuji se zarazil, oni si tykaj?
"Akenó!! Pojď se podívat co pro nás kluci přip.. Jé růžový muffiny!"
"Vážně jí je přes třicet pět?" zeptal se užasle její syn.
Ryuuji byl celý nervózní. Bytem se rozléhaly zvuky romantické hudby, chichotání a vůně růží. Bylo mu z toho blbě. Do pokoje mu přišel Kenji. "Vaši si to fakt užívají viď?"
"Ale to, že já z toho umírám, to nikoho nezajímá."
"Mě jo, proto jsem tu." zazubil se brunet. "Nevyrazíme ven? Můžeme jít do kina na pořádnej krvák." černovlásek chtěl odmítnout, ale jakmile zaslechl další písničku ve které je snad 10kg cukru okamžitě souhlasil.
Oba chlapci seděli v kině. Docela si den i užili, povídali si a dokonce se občas Ryuuji zasmál. Šli na nějaký největší krvák roku.
Film byl už v půlce a na to, že je Ryuuji otrlý, tak na tohle neměl. Pořád měl dlaně na očích a párkrát sebou trhnul, protože se chtěl schovat. Klidně i pod sedačku! Kenji ho objal a černovlasý vůbec neprotestoval. Sice se cítil trochu trapně, protože jeho důstojnost utrpěla, ale tohle byla vážná situace. Obličej zabořil do jeho ramene a bylo mu to absolutně jedno. Nechtěl koukat na plátno, nechtěl slyšet stříkající krev, nechtěl slyšet zvuky lámajících se kostí. "Můžeme prosííímtě odejít?" zafňukal. "Ale no ták! Právě je to v tom nejlepším." zaprotestoval Kenji.
"Fajn, počkám na tebe ve vestibulu." už se zvedal k odchodu, ale jako na truc se podíval na plátno, kde právě nějaké postavě upadla ruka. Divil se, že ta krev netekla z plátna. "Ten film by měli opravdu zakázat." seděl opět vedle Kenjiho. Ten se zasmál a podíval se na černovláska, který byl opravdu, ale opravdu hodně bledý. No a nakonec ho políbil.. Byl to jiný polibek, než ten o kterým se zdálo bledému chlapci. "Ryuu, jsi vážně pako." usmál se. Oslovený jen civěl. "Já tě tak nesnáším!" zakřičel na něho, že pár diváků okolo nich se obořilo, aby tam neřval. Černovlásek tam jen nasupeně seděl s očima přilepenýma na Kenjiho rameno.
The end. ^^
*Popobawa: Sexuální démon znásilňující ženy i muže. Víc se dovíte na wiki. ^^
Btw. Tímto dílem, pokud tomu tak můžeme říkat, nechci poškodit žádného emaře. Protože Ryuuji NENÍ emař. Jen kluk, který má svůj styl. ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 saruki a yuuky x) | E-mail | Web | 9. prosince 2011 v 18:44 | Reagovat

kawaiiiii x)

2 Caroll-Furïku | E-mail | Web | 9. prosince 2011 v 20:34 | Reagovat

Trochu jsem nepochopila ten konec, ale snad mi to časem dojde :D Jinak dokonaléé :)) :D

3 Blacky | 10. prosince 2011 v 7:54 | Reagovat

Fantastická práce x)

4 saruki | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 18:03 | Reagovat

skvělá práce x)

5 saruki | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 19:11 | Reagovat

[4]: P.S: máš stejnou přezdívku jako já :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama