BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Halloween

26. prosince 2011 v 14:32 | Amaya |  Hanako jednorázovky
Jo, vím, moc se to na toto období nehodí, ale co už :D
Jinak, já snad už nikdy nic nebudu slibovat, protože to neumím dodržet :D Tu vánoční povídku mám rozepsanou, ale nějak není čas to dopsat, že :DDD No uvidíme, jestli ju dopíšu :D

A teď vám sem dávám jednu z hetero díl od Hanako ^^ Taková krátká chuťovka :)


Halloween

Je 31.10., Halloween. Všechna děcka od nás z města se převlíkají do kostýmů a chodí po městě od domu k domu pro sladkosti. S donucením od brášky musím jít taky, protože si stěžoval u rodičů, že s ním nikam nejdu. Rozmazlený fracek.
Vyrazili jsme kolem šesté s tím, že do půlnoci máme být doma. Já měla na sobě černé tepláky, šedou mikinu, černý plášť a upírské zuby. Brácha byl za nějakou postavičku anime.
Šli jsme uličkou, všude vyzdobeno dýněmi a podobně. Najednou mi ruka nějaká ruka šáhla na rameno. Otočila jsem se a vyjekla.
"Uááá," uskočila jsem. Přede mnou stála mumie. Přišlo mi divný, proč se ta mumie směje a i můj malý bráška. Pak sem se na ni podívala pořádně.
"Roberte! To není vtipný!" zanadávala jsem a dala si ruce v bok. Vypadala jsem docela komicky.
"Ale no tak Kate. Je Halloween," usmál se. "Nechtěli byste jít se mnou a pár děckama ze třídy na hřbitov?" zeptal se.
"Ani náhodou. Navíc máme být za chvíli doma," vycouvávala jsem. Tenhle nápad se mi ani trochu nelíbil.
"No tak ségra. Doma máme být až o půl noci. Prosím," udělal bráška psí kukuč.
"No tak jo, ale jestli budu mít psychickou újmu, máte mě na svědomí!" vyhrožovala jsem. Oba se jen zasmáli a vydali jsme se směr hřbitov. Po cestě jsem se potkali s ostatními a přidali se k nám.
Hřbitov má být tohle dobou zavřený, také jsme všichni museli prolézt dírou v plotě.
Na hřbitově byla děsná tma, ale naštěstí kluci odněkud vytáhli baterky a posvítili. Vypadalo to tam dost strašidelně.
"Nebuď strašpytel," zašeptal mi Robert a dal mi ruku přes ramena. Trošku mě to uklidnilo, ale neměla jsem z tohohle místa moc dobrý pocit. Našlapovala jsem jak kočka. Ostatní šli taky potichu. Zastavili jsme na menším plácku. Ale najednou všichni uslyšeli podivné zvuky. Kluci posvítili na místo, odkud se ozývaly. Zahlídli jsme postavu v černém.
"Co tu děláte?! Hřbitov je v tohle dobu zavřený! Okamžitě odsud vypadněte!" zahučel na nás mužský nakřáplý hlas. Všichni se rozutekli směrem ven z hřbitova. Bráška najednou spadl a nemohl se zvednout. Přiběhla jsem k němu s Robertem a pomáhali jsme mu na nohy. Ale v tu dobu se před námi objevila ta postava. Najednou jsme uviděli, že to je kostra v černém plášti. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezalo. Popadli jsme brášku a utíkali. Jenže tentokrát jsem spadla já a něco si udělala s rukou.
Otočila jsem se a přede mnou byla ta kostra. Začala jsem couvat, jenže za mnou se objevila další, ta měla bílý plášť. Najednou mě uhodila do zátylku a já omdlela.
Druhý den jsem se probrala v mém pokoji na posteli. To mi přišlo divné, ale ještě divnější bylo, že na stolku byl vzkaz:
Už nikdy nechoď na 31.10 na hřbitov. Jinak odtamtud nevyjdeš živá..
Zavolala jsem to Robertovi a ten řekl, že to dostal taky, ale ostatní ne. Bráška to měl na stolku taky. Od té doby mě nikdo nedostane 31.10 na hřbitov...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 saruki | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 18:02 | Reagovat

máš pravdu moc se to sem nehodí ale to je fuk moc hezká povídka Hanako :-)

2 Blacky | 30. prosince 2011 v 8:05 | Reagovat

Hodí nehodí, ono je to jedno x) Jinak hezká povídka x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama