BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Rai a Shou | 3. díl

12. února 2012 v 13:53 | Amaya |  Rai a Shou
Skoro celou cestu brebentil. Já jsem sice mlčenlivější typ, ale jemu to evidentně nevadilo. Já ho pečlivě poslouchal. Má krásný jemný hlásek, prostě dokonalost.


"No a pak taky nevím, jestli mi budou stačit troje plavky, možná sem si jich měl vzít víc," rozebíral jsem, kolikery plavky mi u moře budou stačit. Celou dobu co jsem mu vykládal o všech možných věcech mě poslouchal. Jsem od přírody hodně upovídaný, nikdo to se mnou moc dlouho nevydrží. Tenhle kluk byl ale jiný, seděl a přikyvoval a pořád se na mě díval. Za to jsem mu byl opravdu vděčný. Začal jsem mít toho kluka celkem rád.
Autobus ale už bohužel zastavil. Vzdychl jsem. Ten vedle mě taky. Chvilku jsem jen tak seděl a přemýšlel. "Hele a jak se vlastně jmenuješ?" zeptal jsem se ho i když jsem věděl, že se uvidíme akorát na pláži, u bazénu a možná v jídelně. Takže znát jeho jméno mi asi nebylo k ničemu, ale prostě jsem ho chtěl vědět. Překvapeně na mě mrkl. "Jsem Rai," nadzvedl trošku koutky do malého úsměvu. "A jaké je tvoje jméno?" řekl to celkem pomalu,jakoby se bál, že rychleji to nepochopím, nebo nezaslechnu. "Shou," zazubil jsem se na něj, otočil se k němu zády a dral jsem si cestu mezi třeťáky ven z autobusu.
Shou, pěkné jméno. Aspoň si ho budu pamatovat. Se svou drobnou postavou si dral s úspěchem cestu mezi třeťáky. S úsměvem na rtech jsem zakroutil hlavou. Čekal jsem, že tahle dovolená bude horor a nuda.
Pokud si vytipuju místa, kde bude Shou, bude to skvělé! Pláž, jídelna, bazén, krámky okolo. Tohle se mi musí podařit. I kdyby se celý svět spiknul.
Rozdali nám čísla pokojů. Všichni se rozeběhli do svých pater, jen já tam stál jak solný sloup. Prohlížel jsem si výzdobu hotelu. Musím uznat že tohle školství muselo přijít draho. Na zdi jsem si poté všimnul čtyř hvězdiček. Tím se to vysvětluje. "Děje se něco?" zeptala se mě jedna s učitelek. Zakroutím hlavou, že je vše v pořádku "Tak si maž vybalit. Každou chvíli sem přijdou prváci, tak ať se jim tu nemotáš." ohromeně jsem na ní koukal. Takže oni budou v tom samém hotelu? Skvělý!
Z mého radování mne dostala brzo učitelka, strčila do mě a ukázala prstem k výtahu.
Stojím ve výtahu a přemýšlím jaké číslo mám vlastně zmačknout. Pohlédnu na klíče a.. 7. patro 713 pokoj. Třináctka ? To číslo se mi líbí, ale na jeden den ho bylo docela dost. Aspoň že tu není 13 pater. Oddechnu si.
Vejdu do pokoje a úžasem mi z ruky vypadne baťoh. Takovýhle luxus jsem ještě prostě neviděl. Domov z dětství moc nepamatuju a můj školský byteček? O tom pomlčím. Rozhlédnu se a zjistím, že tu jsem sám. "A dokonce tu je balkón!" vyjeknu a uvažování, že jsem tu sám okamžitě zapomenu.
Celá naše třída se dala do pohybu směrem do hotelu. Uvnitř nás ještě jednou - a asi už posté - přepočítali a když uznali, že jsme všichni, rozdali nám klíčky od pokojů. Většina lidí se spárovala a ještě před odjezdem řekli, s kým chtějí na pokoji být, já to ale nechal náhodě, protože se mnou nikdo vyloženě nechtěl být a já zas neměl zájem se někomu vnucovat.
Vzal jsem si svoje klíčky. Chtěl jsem to mít jako obrovské překvapení, a tak jsem se zeptal jednoho z kámošů na to, v kolikátém patře bydlím.
Vyjel jsem do svého patra jako první... Nemohl jsem se dočkat. Sedmé patro bylo opravdu vysoko, byl odtamtud nádherný výhled na širé moře. Došel jsem k jedněm dveřím na patře, aniž bych se podíval na číslo pokoje.
"Tak co, budou to mé dveře?" pošeptal jsem si pro sebe. Číslo pokoje, před kterým jsem stál byl 712. Zkusil jsem zastrčit klíčky do zámku, ale nešly tam. "Ach jo, tak se musím podívat na číslo," svěsil jsem oči ke štítku u klíčů, na kterém bylo velkými písmeny napsáno 713. Byl jsem jenom o pokoj vedle! Trochu přinasraně jsem popoběhl i se svými kufry k vedlejšímu pokoji a otevřel. Uvnitř to bylo krásné a přepychové, jako ve zbytku hotelu. Ale už tam byly něčí věci položené u postele. "Je tu někdo?" zavolal jsem. Malou chvilku po mém zavolání přišel z balkonu Rai.
Stojím na balkoně a kochám se tím nejvíc nádherným výhledem, co jsem kdy viděl. Slunce nádherně hřálo a odráželo se od hladiny moře přede mnou. Zafoukal jemný větřík, pohrával si s mými vlasy a rozházel je ještě víc než bylo třeba. Zhluboka jsem se nadechl a nasál čerstvý vzduch do plic. Ta sůl ve vzduchu byla příjemná, prostě něco úplně jiného než v Japonsku. Najednou mi hlavou trklo jaké by bylo, mít teď vedle sebe nějakou milovanou osobu. Jen tak tu stát, objímat se navzájem a líbat...
Rychle zavrtím hlavou až se mi zatočila. Ten čerstvý vzduch mi nedělá dobře, pomyslím si, však já žádný romantik nejsem. Zvuk odrážející se vlny od útesů opodál hlavní pláže vyruší klapnutí dveří "A to jsem dělal naděje že tu budu sám," zamumlám si pod nosem.
"Je tu někdo?" ozve se ze vnitř, ten hlas já přece znám! Zaraduju se. Vyběhnu z balkonu abych se přesvědčil. Nemýlil jsem se, je to opravdu Shou! Takovou radost jsem nepocítil opravdu hodně dlouho. Moje srdce začalo tát - nevím jestli to bude tím vedrem nebo Shouem - ale je to hezký pocit.
"Takže, ty jsi můj spolubydlící?" zeptám se a přimhouřím oči. Vlasy mu padaly do očí, jak roztomilé, když se je snažil zkrotit. "Nejspíš jo, docela náhoda viď?"
"Na dnešek, až moc náhod." mrknu na něj. Je mi s tím modrovláskem fakt fajn.
Snažil jsem se dát všechny vlasy do alespoň trochu normální polohy, nechtěl jsem vypadat jako blbec. Vypadalo to, že bychom mohli být kamarádi. Ale kdo by se chtěl kamarádit s někým kdo se podobá trolovi kříženému s Ozzym Osbournem? Když jsem se na něj podíval, smál se mi. No bezva, bůhví co si teď o mě myslel.
Podíval jsem se za něj a uviděl jsem ten krásný výhled z balkonu. "Bezva!" vyjekl jsem a běžel se na balkon podívat.
Bylo tam nádherně, vzduch byl teplý a tak zvláštně slaný. Moře přede mnou bylo nádherné. Samým štěstím jsem začal skákat a přitom si potichu vykřikovat jen tak pro sebe: "Jsem u moře! Už jsem tady! Jo! Jo! Hurá!" Dotkla se mě něčí ruka. Hrozně sem se lekl a ucukl stranou. "Klid! To jsem jen já. Ale jestli budeš takhle dál skákat, přepadneš a zabiješ se," koukal na mě pobaveně. Takže jsem ze sebe udělal totálního šílence.
Alespoň se hned nechtěl odstěhovat, byl vážně super!
Šli jsme se spolu podívat na zbytek našeho pokoje. Koupelna, ložnice, a obývák propojený s mini kuchyňkou. Ale stravu jsme měli zaplacenou, takže jsem si byl jistý, že ji nepoužijeme.
Oba jsme si začali vybalovat. I když jsem měl víc věcí než Rai, vybaleno jsem měl dřív. Aby taky ne, on se tak spíš šoural po pokoji a každou chvílí si sedal. Já byl pořád v pohybu.
Zrovna když bylo vybaleno, svolávaly nás učitelky telefonem na večeři se švédským stolem.
Ten kluk si mi snad zdál, skáče na balkoně jako malý kluk co vešel poprvé do cirkusu a viděl klauna jak upadl na slupce od banánu. Neodolám a mířím za ním, položím mu ruku na rameno. To pískle se mě leklo. Nepřestával mě udivovat. Vždycky jsem si přál mít mladšího brášku, přesně takhle střeleného. Bavil mě pohled na jeho výraz který si nejspíš nadával, že se chová jako blbec.
Prozkoumávali jsme celý hotelový pokoj, nejvíc mě zarazila ložnice. Jedna manželská postel? Byla sice dost široká, aby se tam vešly tři lidi ale i tak... Shou si toho evidentně nevšiml. Měl dost práce s vybalováním svých kufrů. Byl jako stíhačka, lítal od kufru ke skříni, kufr, skříň, kufr, skříň. Už jsem z toho pohledu na něj sem se unavoval. Jsem hold lenoch, a co jako?
Mířili jsme na večeři. Jedna z učitelek se mě odchytla a spustila svou "Doufám že se k Shouovi chováš slušně." hlavu jsem musel sklopit jak jsem byl vysoký.
"Já jsem vždy slušný paní učitelko," usmál jsem se.
"Css, dám si na tebe pozor!" nechápal jsem tu učitelku. O co jí šlo? Jdu se posadit ke stolu a rozhlídnu se, jestli uvidím svého spolubydlícího. Uviděl. Byl obklopený slepicemi - dobře, budu slušný - byl obklopen něžným pohlavím. No někdy to něžné pohlaví je horší jak harpyje se vzteklinou.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 pandex | 12. února 2012 v 14:29 | Reagovat

Už se těším na další díl ! :-D Vážně úžasný ! :-)

2 petratetra | 12. února 2012 v 15:28 | Reagovat

Super díl :-D  :-D  :-D už se těším na další

3 Blacky | 12. února 2012 v 17:21 | Reagovat

xD Tenhle díl se vážně povedl, těším se na další x)

4 Sora-chan | 12. února 2012 v 18:25 | Reagovat

vážně pěkný díl, už se těšim na další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama