BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Rai a Shou 2 | 2. díl

10. června 2012 v 12:05 | Amaya |  Rai a Shou
Co víc říct, druhý díl je tady ;) Konečně jste se dočkali ;DD



2. díl
Chtěl jsem jít ven, někam pryč, když tu nebyl Rai. Bylo tu prázdno a ticho. Jediné zvuky vydávala klimatizace. Bylo to frustrující. Jenže sotva jsem udělal dva kroky, pochopil jsem, že moc daleko se svou nohou nedojdu. Odpajdal sem se tedy do kuchyňky, kde jsem si vzal z ledničky led a šel si sednout na židli na balkon. Led jsem si položil na kotník. Bylo před obědem a spousta prváků a třeťáků byla dole na pláži. Škoda že z našeho sedmého patra nebylo vidět kdo je kdo.
Chvilku jsem pozoroval všechny lidi tam dole, pak jsem své oči zaměřil na moře. Pár lodiček plulo po hladině. Na jednu bylo dokonce napojeno lano s padákem, ve kterém byl člověk. Taky jsem se někdy chtěl proletět na padáku..
Seděl jsem na balkoně a přemýšlel o úplných prkotinách ještě dlouhou chvíli. Slyšel jsem telefon, nejspíš to bylo svolávání na oběd, ale nešel jsem tam. Neměl jsem ani hlad, ani chuť. Nechtělo se mi ani spát, ani bdít. Nechtělo se mi přemýšlet, ale otravným myšlenkám jsem se neubránil.
Na balkoně jsem seděl hodně dlouho, což jsem si uvědomil, až když mi začalo být špatně, měl jsem žízeň, chtělo se mi na záchod, pálila mě ramena a znovu zvonil telefon na svolání večeře. To všechno mi došlo najednou při otravném zvuku telefonu. Na večeři jsem absolutně neměl chuť, místo toho jsem odběhl na záchod. A zůstal jsem tam notnou chvíli.
Bylo mi špatně od žaludku, asi tím sluníčkem. Chtěl jsem u sebe mít Raie, jenže ten byl bůhví kde. A navíc jsem byl pořád rozhodnutý, že to byla dobrá volba, zapomenout na minulou noc.
A už takhle jsem měl kvůli myšlení na něj průjem a bylo mi špatně od žaludku. Kdyby se nic v noci nestalo, nemusel bych sedět celej den na balkoně a nedostal bych pravděpodobně úpal. Nebo úžeh. Nebo spáleniny plus sračku. Nebo cokoliv co mi vlastně je.. Život je někdy fakt těžkej.
Šoural jsem se rychlostí šneka na hotel, kdybych si to jen mířil za Shouem byla by to rychlost, kterou by nepředběhl ani gepard. Dobře, tak rychlý nejsem, ale sprintoval bych. Cestou se ke mně přidala Miya se společenstvím slepic. Celou cestu kdákaly, opravdu jsem měl sto chutí je poslat z pátky do kurníku kam patří. Jenže, tady asi žádnej kurník není. Škoda.
Snažil jsem se je ignorovat a litoval jsem, že jsem si nevzal svou milovanou mp3, která nikdy nezradí. A především nekdáká! Došli jsme společně ho hotelu, kde nás hned přesměrovali směr večeře. Sice jsem moc hlad neměl ale.. Třeba tam bude Shou, aspoň bych na krátký okamžik viděl jeho oči. Jak je možné zamilovat se do člověka během jednoho dne tak bláznivě, že bez něj nevydržíte ani půl dne ? No, nejspíš to možný je. Jsem ten příklad.
Sedl jsem si na místo, které předpovídalo výhled skoro přes celou halu. Ale mého, ehm... Ale modrovláska jsem nikde neviděl. Teď mě chuť k jídlu přešla úplně, i když to vonělo krásně. Šel jsem se zeptat jedné z učitelek, jestli šel Shou na večeři. Učitelka mi pověděla, že je na pokoji, prý mu je špatně. Hned mi blikla žárovka v hlavě. Nabídl jsem se, že mu večeři odnesu. Učitelka na mě sice blbě koukala, protože to je ta, který jsem se ptal jestli bych si mohl vzít pokoj vedle. Ehm. Nakonec kývla. Popadl jsem tác s jídlem pro Shoua.
Čím víc jsem se ve výtahu blížil do 7 patra, tím víc mi můj nápad přišel jako hovadina. Ta myšlenka se mi rozložila v hlavě, je to špatně. Je to špatné rozhodnutí Shouovi odnést večeři. Pokavaď mu teď odnesu večeři, budu mít celý pobyt tendenci se sním setkat. Budu vyhledávat jeho přítomnost. A on chce být sám. Beze mě. Nemůžu se mu vnucovat, dělat ho tak nešťastným.
Musíš se překonat, jsi chlap Raii! řval hlas ve mně. Odnesu mu večeři a odejdu. Ke dveřím číslu 713 se vrátím jen tehdy pokud to bude chtít on.
Někdo zaklepal na dveře. Natáhl jsem si kalhoty a šel jsem jen v nich otevřít. Už mi bylo líp, ale stejně jsem neměl chuť někam jít.
Za dveřmi stál Rai s talířem jídla. Když mě viděl, nadzvedl obočí. "Všiml jsem si, že … eh… že si nebyl na večeři, a prý ti bylo špatně, tak tady máš večeři," podal mi talíř a odtrhl oči od mého těla. "É děkuju ti, no.." najednou jsem nevěděl, co mu říct. Bylo mi tak trochu trapně. Natáhl jsem ruku po talíři a málem vyklopil vše, co na něm bylo. Když jsme se potkali očima, rychle jsem uhnul. Nevěděl jsem najednou, jak se chovat. Choval jsem se jako dvanáctiletá holka co se poprvé baví s klukem, který se jí líbí. Trapas. Nejraději bych si teď jednu nebo dvě vrazil.
Rai se na mě díval a neměl se k odchodu, ani ke vstupu do teď už jen mého pokoje. "Ra-Rai?" zakoktal jsem se úplně nesmyslně. Pobavilo ho to, roztáhl koutky úst do krásného úsměvu. "Ano Shou?" naklonil hrozně sladce hlavu na stranu. "Dík za to jídlo," v podstatě bych mu zavřel dveře před nosem, kdybych tam nenechal vlastní nohu a neukop se při snaze popojít ode dveří dál. Spadl jsem, ale jídlo jsem zachránil. Rai se probojoval skrz dveře a mé nohy dovnitř a už mě zvedal. "Ty si nemehlo," kroutil hlavou s úšklebkem na tváři.
Zvedal jsem pomalu Shoua ze země. Kecal bych, kdyby mě tohle divadýlko nenadchlo. Byl jsem rád že Shou spadl, jsem hold škodolibej no. Ale byla to výhra. Mohl jsem se ho dotknout jeho nahého těla. A nemůže mě obvinit za osahávání. Další plus.
Postavil jsem Shoua na nohy, sebral tác s jídlem a položil na bezpečné místo. Stáli jsme naproti sobě a nic se nedělo. Já jsem tam stál se svým úsměvem na tváři a koukal na Shoua. Shou byl nejspíš z mého pohledu děsně vynervovaný. Bylo to komické. Očima těkal po celé místnosti, hrál si se svými prsty a tu zraněnou nohu měl ohnutou.
"Proč si probůh nesedneš? Stojíš tu jak baletka." prolomil jsem to trapné ticho. Shou tam ale stále stál. Fantazie zase zapracovala, viděl jsem ho v růžové sukýnce a v piškotech. Dalo děsnou práci udržet koutky v normálním úsměvu. Ale i v té sukýnce mu to slušelo. Oči se mi vyšplhali na jeho hruď. Sice byl oproti mně drobnější, ale i tak měl krásné tělo které jsem miloval.
"Raii?" řekl Shou a já čekal. "Hele .. mm.. podívej, já..."
"Ano?" zase mlčel. Jeho snad rozptyloval i můj hlas. Asi si příště při setkání sním, vezmu na hlavu svačinovej pytlík. A nebudu vůbec mluvit, třeba to pomůže. Třeba. Zase jsme tam jen tak stáli a civěli na sebe. Už mě i začínaly bolet nohy.
"No, já už pudu. Nemám tu co dělat." řeknu s úsměvem a udělám první krok ke dveřím.
"Počkej Raii!" křikne Shou. I když je to chyba přistoupím k němu. "Ano bráško?" skloním hlavu k jeho uchu.
Strašně dlouho bylo ticho. Nevěděl jsem, co dělat. Cítil jsem se snad nejtrapněji ve svém životě. Najednou chtěl Rai už odejít a já zpanikařil. "Počkej Raii!" skoro po něm chňapnu rukou. "Ano bráško?" najednou byl tak blízko mě. Měl jsem co dělat, abych to rozdýchal.
Co mu vlastně chci říct? Chci mu něco říct? Určitě mu chci něco říct! Ale co mu chci říct? Začal jsem opravdu hodně panikařit. Hlavně musím myslet rychle! "Já," zašeptal jsem první slovo z mnoha, co bych mu nejradši řekl. Nevěděl jsem, jestli řeknu, že ho miluju nebo ne. Jestli řeknu, aby se vrátil nebo ne. "Já tě mil…maluju!" nedokázal jsem říct to slovo, miluju. Tělo u mé hlavy ztuhlo, načež se ihned uvolnilo a jakoby zklamaně odtáhlo. "Ty mě maluješ?" koukal na mě možná i s troškou pobavení. "Ano, potřeboval bych tvojí fotku, protože tě hrozně maluju. Teda jen maluju. Pošlu tvůj portrét mamce," vykecával jsem se z toho první kravinou, co mě napadla. Malíř jsem tedy rozhodně nebyl. Ale právě jsem si zajistil jeho fotku. Už už jsem chtěl říct, že nejlepší by byla fotka bez oblečení, ale naštěstí mi došlo včas, že to by nebylo nejvhodnější. "Vážně? Ty umíš malovat?" pozvedl jedno obočí. Lhostejné: "Hmmmmmmmm," bylo jediné, na co jsem se zmohl. Doufal jsem, že na mě nic nepozná. "Ale já tady fakt žádnou svojí fotku nemám, jaká smůla," očividně mojí lež prokoukl a bavil se tím. "Vážně? To nevadí, klidně tě namaluju podle paměti," uvnitř jsem zesmutněl. "Dobře, pak mi to ukážeš, viď?" usmál se na mě a ve mně hrklo. To abych se naučil za pár dní sakramentsky dobře malovat nebo si někoho najmul. "Jasně, tak zatím," tentokrát jsem ho vyhnal ze dveří a zaklapl za ním úspěšně. Samou trapností jsem se sesunul po dveřích dolů.
Najednou jsem stál na chodbě a civěl na hnědou zeď přede mnou. Tohle bylo opravdu zvláštní. Byl jsem si jistej že chtěl říct miluju! A ne: Já tě maluju. Hrozně maluju.
Ale i tak mě Shou pobavil a částečně mi vyznal lásku. I když neobvyklým způsobem, ale originalita se cení. No ne?
S polovičně spokojenou náladou jsem odešel do svého osamoceného pokoje. Najednou mi ten pokoj přišel úplně jiný. Světlejší, už ne tak tmavý. Před očima jsem měl Shouův strnulý výraz, když jsem byl u jeho ucha. Také jak se mi málem vyslovil. Nebo jak.. No týjo, je toho hodně. Všecko se mi mísilo dohromady. Pomalu jsem netušil, co a jak se stalo. Velice spokojen se svým vlastním výkonem jsem ulehl do postele a objal velký polštář. S představou že neobjímám polštář, ale Shoua.
"Shou.. mmmmm.." snažím se políbit Shoua. Ale nemůžu najít jeho rty. Otevřu oči a..
"Ahá, ty nejsou Shou, ty jsi polštář." řeknu sklesle. Asi mi začíná z toho všeho hrabat. Povídám si s polštářem. Posadím se civím před sebe. Než bych vůbec plánoval, vyskočil jsem z postele. Pěkně se mi z toho zatočila hlava, jak po pořádným flámu. Ustojím to a odejdu do koupelny a po cestě vezmu mobil.
Koukám do zrcadla na tu zrůdičku, která jak kdyby slonovi vypadla z žaludku. Učešu své černofialové vlasy, opláchnu obličej, vezmu čistý boxerky. Modrý jak Shouovi vlasy. Vezmu mobil natáhnu ruku s mobilem a ... Začnu pózovat. Snažím se vyfotit nějak.. Sexy, svůdně, ale zase ne moc vyzývavě, a taky inteligentně. Což se mi moc nedaří. Nakonec vyberu jednu fotku ze sta která je docela ucházející. Najdu Shouovo číslo a sms s mou fotkou je odeslána.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Xiss | 11. června 2012 v 22:33 | Reagovat

Noo...To je zajímavý,těším se na další díl :)

2 Blacky | 14. června 2012 v 22:13 | Reagovat

Souhlasím s Xiss, těším se na pokračování, rozjíždí se to vážně zajímavě x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama