BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Snaha o nápravu| 6. kapitola

10. srpna 2012 v 21:34 | Amaya |  Snaha o nápravu
Další díleček po delší době :) Na konci máte omluvu od Blacky-san ♥



VI.

Třebaže se Tomo všechna témata, a dokonce i něco navíc, naučil až neuvěřitelně rychle, své kýžené odměny v podobě polibků, které by mohly vést o pár krůčků dál, se v žádném případě nedočkal, což jej nejen zklamalo, ale také řádně naštvalo, neboť ho ten malý naivka převezl! Na druhou stranu Sebastian zjistil, že je Tomo ve skutečnosti chytrým a inteligentním klukem, který kdyby dával alespoň pozor nebo si sem tam probíranou látku přečetl, mohl by gymnázium zvládat alespoň na průměrných trojkách, o kterých se některým, daleko lepším spolužákům, může jen zdát.
Možná nebyl jako Sebastian, kterému většinou stačilo jen poslouchat učitele a přečíst si probírané učivo před spaním, ale bylo na něm znát, že jeho způsob učení je v jistých ohledech logický, což znamenalo určité výhody. Kdyby ho vyhodily s gymnázia, jakože k tomu neměl daleko, by mohl s klidným svědomím studovat na některém z maturitních oborů. Avšak něco takového 'nehrozilo', jelikož peníze, jež jeho otec škole věnoval, byly dostačující k tomu, aby mu zajistily výhody ve vzdělávání.
A právě tato výhodná schopnost spojovat si určité věci pomohla Tomovi k získání trojky, jež patřila mezi vůbec první, kterou za svůj pobyt na gymnáziu kdy dostal. Nebyl však jediný, kdo se nad tím pozastavil a propadl v dechberoucí údiv. Také spolužákům i samotnému kantorovi poklesla čelist, když se pro jistotu svou i ostarníchm pokoušel marně nalézt chyby, které by jeho známku snížily o stupeň či dva. Ač se snažil, seč mohl, procházel několikrát každý řádek I slovo, nepodařilo se mu nalézt jediný nedostatek.
,,Vskutku skvělá práce, Tomáši. Co se stalo?" neubránil se palčivé otázce, na jejíž odpověď čekala celá třída se zatajeným dechem a nastraženýma ušima.
Toma tento dotaz opravdu dopálil, ale vzápětí pochopil, že takováhle změna je něco nezvyklého, unikátního a vzheledm ke všem těm neúspěšným pokusům jiných profesorů a valné většiny té chytřejší vrstvy spolužáků.
Počkat! Padla zmínka o změně? Doopravdy se někomu podařilo zkrotit věčně drzého a divokého Toma, který vždy bojoval až do úplného konce, který byl přesně takový, jakého si přál dosáhnout? Co se stalo s hnědovlasým klukem, v jehož srdci plál mocný plamen vzdoru vůči všem, kteří se jej snažili jakýmkoli způsobem omezovat nebo vytvářet hranice, kterým by se podřídil nebo nedejbože vzdal? Skutečně se té blonďaté nádheře s očima tak nezvyklé barvy povedlo něco takového? Něco tak neskutečného jako dobře napsané sci fi? Vždyť takhle blízko se k němu nedostal žádný z těch otravných lidských červů! Nikdo mu tímto způsobem nedokázal kecat do života, tak jak je sakra možné, že se tomu rozmazlenému stvoření podařilo?
,,Tomáši, stalo se něco?" zeptal se starostlivě profesor Beránek.
,,Nic, vůbec. Jen... jen jsem se zamyslel."
,,Doufám, že nad sebou, protože tento obrat k lepšímu by vás mohl zbavit všech problémů, jež vás provázejí a zbytečně komplikují studium. Vyřiďte později oné osobě můj dík."
,,Jistě," odpověděl ducem téměř nepřítomně a bezděčně přikývl.
,,A teď zpět k učivu. Minulou hodinu jsme probírali Jednobuněčné organizmy, nižší rostliny a houby. Můžete mi o tom někdo něco říct?"

- - -

,,Kurva! Tohle není dobrý. Musm rychle něco... Mám to!" vykřikl nadšeně a odkráčel z rušných prostor úzkých chodeb na chlapecké toalety, kde s třesoucími se prsty vytáhl z kapsy mobil a poněkud neohrabaně vytočil dobře známí číslo.
,,Ahoj lásko, jsem tak rád, že voláš!"
,,Jo, jasně, jasně, " přerušil Davidovy projevy nefalšované radosti, aby mohl přejít rpvou k jádru svého nápadu. ,,Poslouchej mě. Dneska, asi kolem čtvrté se k tobě stavím, ano?"
,,No... dobře, ale proč vlastně?"
,,Můžeš hádat na co mám chuť."
,,To jsi mi zavolal jen kvůli sexu?" obořil se na něj David a nesouhlasně zabručel.
Najednou nejsi děvka. Prolétlo Tomovi hlavou, ale k tomu, aby jeho plán vyšel, jej potřeboval, takže jen nahlas vzdechnul a zkusil trochu jinou taktiku. ,,Nechtěl jsem, aby to vyzněo takhle. Já.. Moc mi totiž chybíš a v tu sobotu to prostě bylo tak skvělý a - "
,,Už nic neříkej! Ve čtyři přijď, nikdo není doma, ale teď už musím. Zatím se měj, lásko."
,,Jasně, jen běž, zatím," odsekl a než David stačil cokoli dodat, hovor nemilosrdně položil. ,,To bysme měli, teď to tady jen přežít. Co vlastně máme za hodinu? Teď byl otrava Beránek, takže další je... ájina, " mumlal si pro sebe, kráčejíc k jazykové učebně.

- - -

Jelikož Tomo neměl nikdy dobré výsledky, očekával, že bude alespoň jednou právoplatně odměněn za dobý výkon. Realita však jeho přestavy o zaníceném Sebastiánovi a chvály ze strany Diany chladnokrevně zabila a pohřbila společně s doufáním a radostí. Jediné, s čím se setkal, byl opovrhující pohled, posměšek a hlavně, pro Dianu typický, křik.
,,Sebíku, oufám, že ty jsi nezklamal," upřela hnědovlasá přísný zrak na jmenovaného, jenž značně znejistěl, svírajíc lem lehké, šedé mikiny.
,,Tak? Vím, že jste také psali prověrku, jaký je tvůj výsledek?"
,,Chy - chyběl mi je - jeden bod do jedničky," koktal vyplašeně s pohledem zabodnutým do země.
,,Děláš si ze mně legraci? Říkal jsi, že jsem te s Tomášem učili, tak je možné, že tvůj výsledek není perfektní jako vždycky? Přiznej se, že jsi s ním hrál ty jeho hry nebo se flákal!"
,,Já - "
,,Žádné já, teď už to nenapravíš. Jestli si myslíš, že tvá pomoc tomu flákačovi bude zahrnovat horší známky, tak to jsi na omylu. Můj syn nebude mít žádné dvojky, tohle je naposledy, rozumíš?"
,,Já vím, ale můžu-"
,,Taky ty víš! Co by ti na tohle řekl tvůj otec? Nebo bratr! Ten domů nikdy nedonesl jedinou dvojku, ale ty! Zklamal jsi mně, a to hluboce."
Doteď Tomo jen poslouchal a užíval si, že terčem jejích útků není on, avšak uvnitř jej zříral nepříjemný pocit viny. Vždyť je jeho chyba, že tomu malému, blonďatému stvoření kanou po tvářích slzy lítosti, jež pozvolna putují po jeho krku nebo dopadají na chladnou podlahu, tvoříc malá jezírka beznaděje a studu.
,,Tak a dost," zakročil Tomo. ,, Nevídíš, co mu děláš? Vždyť kvůli tobě brečí! No a co, že donesl horší známku, než je v těch tvých pitomých pravidlech, který stejně nedávaj smysl, ale pořád je to tvůj syn! Sakra, ženská, nikdo není dokonalý! Každý je originál a ty nemáš žádné právo trestat ho za to, že není podle tvejch vysněnejch představ! "
Třebaže udělal dobrou věc a bránil Sebastiana, Dianina zuřivost neklesla vlivem potěšení, naopak se posunula o několik stupňů výš a zaměřila se na odhodláním kipícího Toma se rty sevřenými do úzké linky a postojem pevným jako skála.
,,Ty mizero! Dal ti někdo svolení tykat mi? Pokud vím, tak ne, takže se vzpamatuj a neskákej mi do řeči! Jestli si myslíš, že ti patří celý svět a ty si můžeš dělat co chceš, tak se šeredně pleteš! Jen chci pro svého syna to nejlepší, ale tomu ty nemůžeš rozumnět, když tvá matka dovolila, aby se z tebe stalo tohle," vyprskla diana jako ustrašená kočka.
,,Nikdo nebude špinit jméno mé mámy! A hlavně ne fůrie jako jsi ty!"
,,Už toho mám dost," rozmáchla se, div neshodila novou tyrkysovou vázu, kterou ji před pár dny poslala zákaznice jako vděk za její skvělou práci. ,,Aby bylo jasno, máš domácí vězení do odvolání a jelikož se muž, kterého jsme najala na malování plotu, nechtěně zranil, natřeš ho ty, a úplně sám! V garáži máš nachystané potřebné věci. Nezapomeň, že by ses měl také učit, tudíž ti radím začít hned teď."
Jasnš, jasně."
Tomo sice vyšel ven, ale s naprosto jiným úmyslem, nežli natírat plot. Jednoduše si to pěšky namířil k Davidovi, jehož dům byl od vily vzdálen téměř hodinu a půl, ale ani toto jej nezastavilo. Bral to jako pozitivum, neboť si mohl projít celý tento den a zamyslet se nad slovy profesora Beránka.
,,Jak?" Ptal se sám sebe co chvíli, přičemž prudce zatřásl hlavou, aby vyhnal všechny ty hloupé myšlenky, které mu kroužily hlavou jako houf hladových supů nad svým cílem.
Čím víc nad tím přemýšlel, tím ráznejšími se jeho kroky stávaly, až dospěly k rychlému sprintu, který ovšem neměl dlouhého trvání, neboť chladný podzimní vítr a nevyrovnanost terénu s příměsí několika ostrých zatáček v ulicích, nebyly zrovna ideální kombinací, a tak byl nucen zastavit, vydýchávaje se opřen o zeď blízkého panelového domu. Ocitl se v půli cesty za Davidem, avšak něco ho nutilo zůstat na tomto místě a dál již nepokračovat.
Možná výčitky svědomí?
,,Blbost!" okřikl sám sebe a znovu se rozběhl směrem ke svému milenci.
Ač se snažil být seberychlejší, svým zbloudilým myšlenkám stejně neutekl. Na naopak, všechny představy, včetně vzpomínek, se mu jako němý film přehrávaly před očima, čímý způsobily otupění smyslů, rozostření zraku a několik klopýtnutí, které stejně jako cestu, po níž se vydával, příliš nevnímal. Nežli to se spíše zaměřil na viualizaci všech událostí minulých dnů, mezi něž patřila ta hloupá noční akce, divoká jízda v kradeném autě, zpráva o bydlení ve vile, Dianin stupidmí výkec o ještě stupidnějších pravidlech a poté ta ze všech nejkrásnější -, představil si ten večer, kdy svého blonďáčka spatřil úplně poprvé. Tehdy mu jeho rovné, krátké vlasy a šedé oči nepřišly nikterak atraktivní, ale nyní by i zabil, aby je mohl svými prst pročísnout, rozcuchat. Nechat se zajmout krásou té netypické šedi připomínající oblohu při deštivých dnech. Ale po čem prahnul nejvíce byla další možnost líbat jej ja jeho úžasně měkké, růžovoučké rty.
Líbal by jej dlouze a vášnivě, pak kolem něj ovinul své paže, přitáhl si ho do těsného objetí a po sléze přitlačil ke zdi, zaměříc se ústy na krk, ušní lalůčky, klíční kost, žužláí bradavek, přejíždění bříšky prstů po jednotlivých žebrech, kroužení jazykem kolem pupíku a nakonec...
,,A dost!" zastavil Tomo nahlas tok sbých fantazií a provizorně si jednu vrazil. ,,Jak jen můžu na něco takového myslet, když jdu za Davidem? A fakt jsem o něm přemýšlel jako o svém blonďáčkovi? Ne, to mi jen přeskočilo, chvilkový výpadek. Teď budu mít sex a až se vrátím, budu znovu sám sebou," ujistil se nahlas a tentokrát jen rychlejší chůzí pokračoval dál.
Tohle musí zvládnout!

- - -

,,Tomo!" vypískl David a objal jmenovaného kolem krku. Ten se chopil příležitosti a dravě se vrhl na jeho rty, přičemž se oba, navnázem svlékaje, přenunuli do Davidova pokoje, kde se ihned natáhli na postel.
Hodnou chvíli na sebe jen hleděli, vyměňovali si přiblblé pohledy, ktereé jsou k vidění především u zamilovaných a pohrávali s prsty toho druhého. Vzápětí se však Tomo převalil nad svého milého, opět si dychtivě přivlastnil jeho rty a pravou ruku přesunul do jeho klína.
,,Ach," vzdechnul David, když hnědovlasý začal náruživě masírovat jeho varlata.
Ač byl výkřik jasným náznakem, aby polračoval, neboť mu způsoboval maximální rozkoš, Tomo ve své činnosti ustal a poněkud zasněně upřel pohled na protější stěnu. V hlavě se mu při tom proháněly spousty neútřiditelných myšlenek a další salva otravných otázek, které jen zbytečně zatěžovaly jeho myšlení, neboť na ně mohl hledat odpověď jak chtěl, a stejně skončil v uličce přeplněné otazníky.
,,Proč tohle vlastně dělám?" vyhrknul sic tiše, ale stále dost nahlas, aby jej David slyšel.
,,Děje se něco?" optal se nervózně, jelikož jemu samotnému přeběhl mráz nejistoty po zádech. Přeci jen se mohl dozvědět o Alexovi, a to by si pěkně zavařil, protože podruhé by si to asi - určitě- nevyžehlil. Alespoň ne tak snadno.
,,Promiň, nemůžu to udělat," prohlásil, zvedaje se z postele a ujímajíc se sbírání svých kousků oblečení.
Jedíné, co měl v té chvíli před očima, byl ten malý blonďáček a jeho dětský záblesk v očích, jež měl pokaždé, když se pro něco nadchl. Jeho široký úsměv, kterým by získal snad kohokoli. Kůže, jejíž jemnost směly jeho bříšky prstů zakusit jen jednou a hlavně ta růž, kterou měl v tváři pokaždé, když na něj Tomo jen promluvil či pohlédl.
,,Promiň, neměl bych tě takhle využívat."
,,Ale nevyužíváš. Řekni mi, co s tebou je."
,,Davide, nech mě jen jít," odstrčil Tomo jmenovaného a jen v kalhotách vyklouzl ven.
Léto už bylo dávno pryč a chladný podzimní vítr nebyl vůči jeho odhalenému trupu zrovna schovívavý.
,,Tady máš," podal mu modrovlasý jeho šedou mikinu, kterou Tomo vděčně přijal a na rozlouení ho ještě silně objal.

- - -

Ve vile byl opět očekáván pěnící Dianou, ale tentokrát i s doprovodným křikem a hrubými nadávkami. Mohla křičet jak chtěla i stokrát opakovat, jaký je nevycválanec, potížista nebo hlupák, jelikož byla ze strany hnědovlasého striktně ignorována. Žádné z těch slov jako by se k němu ani nedostalo. Sám se raději uzavřel do hlubin svého vědomí a polemizoval nad tím, kým vlastně je, když nedokázal ani nic tak přízemního, jako se vyspat s tou děvkou nebo nemít věci posvém.
Vždy si sám určoval, co si smí brát a co dělat. Tak těžce dřel na vybudování reputace, jistého odstrašujícího vzhledu a umanutého chování, v němž se odrážela jistá rebélie. A teď se mu veškerá ta snaha sesypala jako domeček z karet.
,,Můžu ti nabídnout pomoc?" skřížilo mu cestu to malé slunce, které tohle všechno vlastně způsobilo.
Zvláštní na tom bylo, že vůči němu necítil sebemenší zášť, ale také se neměl ani k žádnému z těch marných pokusů se s ním trochu více sblížit. Chuť se vůbec o něco pokusit již dávno vymizela a místo ní nastoupila sebelítost, pochroumané ego a úplně vymetená hlava.
Zkrátka a jasně se nedokázal soustředit na víc, než chůzi do garáže s Dianinými pokyny, dalšími nadávkami a výhružkami v zádech. Tam jen bezděčně popadl náčiní na natírání a jako ve snách se přesunul k plotu, jenž už nějaký ten pátek postrádal barvu. Úplně ignoroval, že by si měl navléknout ochranný oblek, který mu Diana ze soucitu nachystala, aby si nezničil své oblečení. Jen si k plotu klekl a začal pracovat. Šlo to horko těžko, neboť se malý štětec stal součástí už tak dost krutého a nesmyslného trestu.
,,Notak, nechej si pomoci. Budeš to mít rychleji a můžeš si pak jít zahrát třeba tu hru, co tě tak baví," usmál se Sebastian a poklekl k němu.
Nezapomněl přidat svůj typicky nevinný úsměv, který tentokrát ani zhola nepomohl zahnat Tomovy strasti.
,,,,Hele, celý můj život se newtočí jen kolem těch blbejch her a průser, ale to dokonalý maminčin mazlíček nemůže nikdy pochopit. Teď se kliď, mám tady nějakou práci," obořil se na něj hlasem vyšším než původně zamýšlel, až sebou blonďáček v úleku cuknul.
Něco takového od něj nečekal. Tomo nepařil mezi výbušné lidi, vždy se totiž dokázal ovládnout a s nehraným flegmatisnem situaci zvládnout.
,,Já ne - nejsem maminčin mazlíček, a už vůbec ne dokonalý,"špitnul a sklonil hlavu.
Blonďatá ofina byla dost dlouhá, aby skryla jeho tvář, a tak si hnědovlasý nemohl všimnout zbloudilé slzy, která po ní stekla.
,,Promin mi to, nechtěl jsem na tebe takhle vyjet. Opravdu bych si cenil, kdybys mi pomohl."
,,To je spravna rec!" vypískl nadšeně Seb a energicky popadl štětec.
Tomo se musel zasmát, takového obratu o třista šedesát stupňů byl schopný opravdu jen jeho blonďáček, který si vždy umí udržet dobrou náladu a nahlíží na věci optimisticky.
,,Já... mám bratra. Ten je.. je pro mámu dokonalý. Nikdy ji nezklamal a.. a vždy udělal, co si přála, protože to bylo jistým způsobem jeho rozhodnutí, ale před rokem se... se odstěhoval a od té doby je máma trochu nevrlejší a nešťastná, protože nikdo z nás nemá rád, když mu odejde milovaná osoba," promluvil opět trochu sklíčeně a stiskl rukojeť štětce pevněji.
,,Nevím, co ti na to mám říct, jen asi, že je mi to líto."
,,Vůbec nemusí, on je teď v cizině a daří se mu dobře. Není to tak, že by mě máma neměla ráda, to ne. Jen... Uhm, co vlastně přelétlo přes nos tobě?"
Tomo byl touto nečekanou otázkou mírně zaražen, avšak neměl náladu svému malému blonďáčkovi říkát o tom velkém neúspěchu, zvlášť po tom, co se mezi nimi událo, by to nebylo příliš moudré, a tak se uchýlil k nejjednodušímu řešení. Po všech čtyřech se k němu připlazil, přitáhl si jeho tvář blíž a spojil jejich rty v polibek.
Seb byl jako minule zaskočen, ale tentokrát tak dlouho neváhal a pootevřel svá ústa, aby do nich Tomo mohl vniknout svým jazykem. Hráli si, vzájemně se ochutnávali, dráždili se a zkoumali každou skulinu úst druhého.
,,Tohle se mi snad jen zdá, oba okamžitě do haly, a to hned!" zaječela Dinana, čímž oba kluky překvapila.
Vyděšení tónem jejího hlasu, který byl nejen přísnější než obvykle, ale také chladnějším, rychlostí blesku naklusali dovnitř. Se zrakem sklopeným k zemi a pažemi poslušně za zády očekávali, co se bude dít, ale Diana jen zalovila v kapse elegantních černých kalhot a vytáhla mobil a okamžitě zkontaktovala Tomovu matku.
,,Moniko, jsem tak ráda, že jsem tě zastihla. Poslyš, Tomáš je.. eh.."
,,Gay?" dokončila. ,,Jo, ale je taky můj syn, na kterém mi záleží, tak jeho volbu respektuju."
,,To - to je nepřípustné! Proč si mi nic neřekla? Vždyť víš, že mám svého malého Sebíka!"
,,Neměj obavy, Diano. Tom už přítele má a není tak zlý, aby ho podvedl, onehdy mi říkál, jak moc ho miluje," konejšila Monika úplně vykolejenou Dianu.
Nicméně na Sebastiána to mělo opačný vliv, neboť zaschlel téměř každé slovo jejich konverzace a protentokrát své slzy neskrýval.
,,Jak - jak jsi jen mohl?" řekl jen a utekl do svého pokoje, kde se také zamkl.
,,Promiň, zavolámti později, " ukončila hovor, ale zastavit zdrceného Sebastiana už nestihla.
Nepodařilo se to ani Tomovi, který z ním okamžitě vyrazil.
,,Podívejte, co jste vy dvě udělaly. To vám teda pěkně děkuju!" zavrčel a následoval blonďáčkova příkladu.

















Omlouvám se, že je to tak pozdě, ale čas je největším nepřítelem
snad každého z nás, avšak budu se snažit, aby další kapitola
vyšla co nějdřívě.
Znovu děkuju za veškerou podporu v podobě komentářů, protože to vy ze mně děláte to, kým jsem, a proto je tento díl věnován všem, kteří se k mým textům nějak vyjádřili.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Xiss | 16. srpna 2012 v 23:35 | Reagovat

Těším se na pokračování, jen piš dál :)

2 Liliith | 3. září 2012 v 17:33 | Reagovat

To je ÚŽASNÁ povídka. Moc se těším na další... waw, fakt super!!!!

3 Interpasivní dědek | 3. září 2012 v 22:31 | Reagovat

Cu pokračování^^ Takové úžasné zvraty^^ KAWAII! O_O  ???  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama