BLOG JE ZRUŠEN.

POKUD TI BUDU CHYBĚT, NAJDEŠ MĚ NA NOVÉM MÍSTĚ :)

NOVÝ BLOG

Kovářovo psisko

22. června 2014 v 10:30 | Amaya |  Blacky - jednorázovky
Ahojky!
Dnešní povídka není z mého repertoáru, ale poslala mi ji Blacky, která zde, na tomto blogu čas od času také přispívá (není to tak často jak já, ale občas jo :) )
Takhle povídka se mi líbila, četla jsem ji, než jsem ji sem vložila a řeknu vám, obdivuji jak má luxusní slovní zásobu a dokáže některé věci popsat daleko víc než já, smekám Blacky :)
Tato povídka je pojetá v sexuálním pojetí, nebojte se, je to jen hetero, žádné yaoi, takže se s chutí do ní pusťte.
Doufám, že se vám její povídka bude líbit a zanecháte komentář ^^


Kovářovo psisko


Obloha nad smrkovým lesem, rozléhajícím se kam až oko dohlédlo, pomalu ztrácela nádech blankytné modři, která díky slunci zapadajícím za horské vrcholy, přecházel do oku více lahodícího spektra barev. Nebesa hořela rubínově červenými plameny obklopenými nachově růžovou a fialovou. Světla oken dřevěných chatek pohasínala. V dáli se ozývala vytí vlčí smečky přerušované štěkotem hlídacích psů, nervózně přešlapujících na dvorcích před vstupními brankami.
Pouze na samém kraji horské obce, v místě, kde začínal les, hořely v okně staré kovárny svíčky mosazných svícnů a mladý samotář se svým ovčákem vyčkávali, až pod rouškou noci opět zapálí knot pochodně a společně zamíří po kamenité cestě do útrob křovisek a stromoví. Zdědil totiž po svém dědovi nejen kovárnu, ale také post místního hlídače, jehož práce spočívala v pochůzkách po nejbližším okolí příbytků a zážehem loučí zabránit medvědům, vlkům a jiným šelmám či škodné, aby se přiblížili.
,,Já vím, brachu," poplácal černého psa po plecích, sfoukl svíčky a přešel do chodby, kde si natáhl své zašlé zablácené holínky, dlouhé těsně pod kolena. Poté jen popadl teplou koženou bundu s kapucí vystlanou ovčí vlnou, přičemž zalovil v šuplíku malého dřevěného botníku, ze kterého vytáhl baterku a konečně mohl vyjít ven.
Jakmile však překročil práh, ovanul jej vítr chladný jako dech wyrmů, kteří v dávných dobách brázdili oblaka evropského kontinentu. Neuniklo mu, že se pomalu, ale jistě snášela i mlha pohlcující domky do bílého, nepropustného závoje.
,,Dnes si budeme muset pospíšit, s takovou brzy neuvidíme ani na krok a myslím, že stejně jako já by ses nerad ztratil," odtušil a pohlédl na přítele, jenž nedočkavě kroužil okolo jeho nohou, neb noční hodiny pro něj představovaly jedinou šanci řádně si protáhnout svaly a vydat ze sebe nahromaděnou energii.
,,Slime," hvízdl na znamení, že už je čas a vykročil ke strmému svahu s kamennou cestou vedoucí do zrádných hlubin lesa.

Neuplynula ani půlhodina a těla obou byla procitlá mrazem až do morku kostí. Cítil, jak jim doslova tuhne krev v žilách. Na každý krok vpřed museli vynaložit dvojnásobné množství úsilí, než pro ně bylo obvyklé. Stávali se tak otroky nemilosrdného biče upleteného větrem, rapidně nabývajícího na síle a napomáhala ani skutečnost, že v takovém vichru nemělo cenu pochodně zapalovat, jelikož byl stejně povinen provést protiopatření, což v tomto případě znamenalo nastražit pasti, kterých je příprava podstatně delší a představovala tak tak vyšší šance na prochladnutí, v horším případě smrt.
,,Hej, kam to běžíš!" Vykřikl, když se jeho psisko bez příkazu zastavilo, zaraženě zavětřilo a prudce vyrazilo kupředu, div se nezamotalo do trnitých větví keře před ním.
,,Vrať se," volala naň upěnlivě, snažíc se držet krok s jeho zběsilým tempem a v duchu mapoval místa, kterými běželi. Nerad by, aby si Slim nebo on sám kvůli chybnému našlápnutí ublížili.
Kdo by mu pak při náročných pracovních dnech dělal společnost? S kým by se rval o masem napěchované konzervy? Kdo by koval koně, opravoval všelico mu přinesou a hlavně, jaký muž by sebral všechnu svou odvahu, vzdal se společenského života i rodiny a dobrovolně nastoupil na jeho místo? Kde nalézt člověka tak šíleného, že by mu nečinilo problém putovat noc co noc lesem a vystavovat svůj život napospas divému tvorstvu?
,,Prašivec jeden zatracený," klel, když mu na kluzkém povrchu podjela noha a on se skácel k zemi. Aby toho nebylo málo, dopadl přímo do blátivé louže s vodou tak studenou, že ochromením nebyl na několik minut sto pohnout jedinou svalovou skupinou. Pakliže by tam ležel moc dlouho, mohl by chladem ztratit vědomí, proto se obratně zachytil kořene nejbližšího stromu a vytáhl zpět na třesoucí se nohy. Hned na to se dal do pohybu, neboť není větší bolesti, než návrat krve zpět do oběhu. Svižnou chůzí se snažil nepříjemný proces urychlit a zároveň opět pátral po ostrstěném příteli. To jediné, k čemu mu utíkaly veškeré myšlenky, byl jeho černý ovčák a praskající oheň v krbu obývacího pokoje, u kterého by společně polehávali. On zachumlán pod svou oblíbenou prošívanou dekou a Slim roztažený na ovčí kůži u jeho nohou.
,,Slime," zaúpěl z posledních zbytků sil na černou, značně rozmazanou skvrnu mířící jeho směrem. Pak se mu zatočil celý svět a on se i s ním propadl do tiché slepé prázdnoty.

Probraly jej až zvuky připomínající pískot varné konvice, v níž voda právě přišla do varu, přerušovaný cinkáním skleněného nádobí. Vzduchem se linula hořká vůně zázvorového čaje s citronem a medem a přísahal by, že cítil i závan kuřecího vývaru, jaký mu v dětství dělávala maminka. Pohltila jej vlna strachu a obav otevřít pálící oči.
Co když je to jen delirická představa mrazem políbeného a vyčerpaného těla? Dost možná také zemřel a octl se v nebeském ráji hojnosti a obklopen vším, co dokáže uspokojit tužby životem zhýralého těla i duše. Ale co když je přesto jen obětí letargie ze vzrůstající horečky, jejíž první známky přítomnosti vytušil několik okamžiků po nedobrovolné koupeli v bahně?
Že se jednalo o skutečnost a nikoli pomatenost otupělých smyslů mu prozradilo až vlhko na hrudi znamenající jedinou věc. Kdosi se pokoušel o snížení zvýšené tělesné teploty pomocí zábalů.
,,Jen klidně lež a odpočívej," uslyšel konejšivý hlas ženy přikládající příjemně chladivý ručník na polštář pod jeho týlem. Jen stěží si vybavoval ty pohádkové časy, kdy býval hýčkán nepřetržitou péčí a veškerá pozornost se zaměřovala jen a jen na něj a jeho potřeby.
Ani v nejmenším se netrápil nad faktem, že leží v cizím domě a nemá potuchy, jak dlouhá doba mezitím uplynula. Klidně mohlo jít o hodiny, ale dobře také dny nebo týden. A kdo jest ta tajemná žena, obletující ho jako v letitém jako poslušná ženuška manželství?
,,Přinesu ti čaj a polévku, zajisté máš hlad a vyprahlé hrdlo," přerušila spletitou nit jeho spekulací stejně vřelým tónen a odcupitala do kuchyně. Ovšem, než se mu povedlo navázat na předchozí vlákna myšlenkových pochodů, přistál na nízkém stolku vedle něj tác s čajem, který byl skutečně zázvorový a nemalá mísa teplého vývaru s typickým aromatem útočícím na jeho čichové buňky a provokujícím žaludek k odezvě v podobě hlasitého kručení a dosti bolestivých křečí.
Proto zvedl třesoucí se unavená víčka a rychlostí blesku se vyšvihl do sedu, čímž přitížil motající se hlavě, ale v danou chvíli nepovažoval nic za tak důležité, jako potřebu utišení žadonícího žaludku. Barbarsky popadl misku do dlaní a doslova si lil její obsah do krků. Tak moc dychtil po nasycení, že se nezdržoval kousáním měkkého masa kuřecích srdcí a ignoroval i spálený jazyk a horní patro.
Po nasycení opět ulehl na měkkou pohovku a myšlenkami zavítal zpět k záhadné ženě, ovšem s tím, že zájem přenesl na její dlouhé vlnité vlasy v barvě připomínající havraní perutě a modrým očím, v nichž se odrážel lesk rozbouřených mořských vln. Postavy byla velmi drobné, ale za to obohacené o plná vzdouvající se ňadra, útlý vosí pas, košaté boky a nekonečně dlouhé noh zahalené v těsných tepelně izolovaných kalhotách. Lepší adeptku pro záchranu mu vyšší moc snad ani nemohla nabídnout. Její číše doslova přetékala krásou a kouzlem osobnosti, které působilo jako magnet s takovou sílou přitažlivosti, že si pranic nepřál více, nežli co nejdéle pobývat v její přítomnosti. Cloumala jím neutuchající touha dotýkat se její mléčné kůže, u které by se už od pohledu vsadil, že bude sametově hebká a měkká.
Musel se otočit bok čelem k opěradlu otomanu, aby skryl počínající erekci dříve, než si ji všimne. Jak skvostné by však bylo vidět její tělo v rouchu Eviném. Odhalit krásy skryté pod vínovým svetříkem hlubokým téměř jako Mariánský příkop, přímo vybízejícím k roztržení. Překypoval dychtivostí popadnout jí za boky, přirazit ke stěně a přitisknout nabuzený rozkrok k dokonale tvarovanému zadku. Vidět ji tak svíjet se pod jeho doteky, prohýbat se, sténat při každém přiražení a sledovat, jak se spolu s ním přibližuje vytouženému vrcholu.
Jeho hlava byla na rozskočení, neb mysl i tělo žadonilo po fyzickém kontaktu s ní. Každou vteřinu, kterou věnoval pohledu na tu černovlasou bohyni, v něm rapidně narůstal chtíč do ní dobrovolně či ne proniknout.
Moment na to, co se převrátil zpět, se k němu sklonila a jen zlomek centimetru od jeho tváře zašeptala: ,,Vypadáš strhaně. Myslím, že by ti krátká sprcha mohla udělat lépe. Je to támhleta místnost," ukázala a se rty zvlněnými do laškovného úsměvu dodala: ,,Přinesu ti ručníky."
Musel uznat, že měla dozajista pravdu. Kaskády teplých kapek, svlažující na dotek stále chladnou kůži, postupně uvolňovaly ztuhlé svalstvo a umožnily krevnímu řečišti znovu proudit v plném tempu. Sice pomalu, ale jistě regeneroval a nabýval ztracených sil, které si nepřál využít na nic jiného, než projevy vděku, jimiž by mohl ve své podstatě přinést benefity oběma.
Jako by mu četla myšlenky, vstoupila dovnitř prostorné koupelny a položila ručníky na radiátor vedle sprchového koutu. Pouhé vědomí o její přítomnosti mu nahromadilo jeho nově rozprouděnou krev do topořícího se klína.
,,Doufám, že nebudeš nic namítat, když se k tobě přidám," zašeptala a zcela nahá odhrnula dveře sprchového kouta a vstoupila dovnitř.
,,Páni," hlesl nad tím nevýslovným půvabem, který právě stanul přímo před ním. Předpokládal, že pod vrstvami šatstva skrývá cosi běžně nevídaného, ale nyní musel svůj názor přehodnotit, Ona nebyla jen nezvykle krásnou ženou. Byla ztělesněním všeho, o čem si nejen on nechával zdát bláznivé sny a nad čím nesčetněkrát fantazíroval v soukromých chvílích.
Byla princeznou i královnou. Bohyní a femme fatale.
Nezaváhal ani na vteřinu, přesně jak si představoval, ji uchopil za oblé měkké boky a hladově přitáhl k sobě, přičemž ji donutil opřít se zády o studené stěny a jako lítá šelma se vrhl na její rty. Položila mu ruce na hrudník, chtěla cítit jeho teplo, ozvěnu srdce a blízkost. Polibek trval jen chvíli, ale byl také příslibem něčeho mnohem víc.
Černovlasá otevřela oči a tála pod jeho smaragdovým pohledem. Rychle oddychoval, tváře mu hořely červení. Znovu se k ní naklonil a utlumil zvuky vzdechu, jež se jí draly z hrdla, když ji hladil po bocích a stehnech. Kováři se zase zdálo, že má deset rukou jako bohyně Kálí, ježto cítil její ruce a hlavně škrábance všude po svém těle. Přitulila se k němu blíž a ruce ovinula kolem jeho krku, a jakmile jeho dlaně spočinuly na jejích ňadrech, zaryla mu své dlouhé rudé nehty do zad. Kovářův tep se zdvojnásobil, vychutnával si bolest spojenou se škrábanci, které zanechávala na jeho zádech i bocích. Byl přesvědčen, že kdyby nestáli pod přívaly vody, cítil by krev vytékající z dosti hlubokých ran, slučujících se do drobných pramínků. Chovala se jako divoká kočka. Nešetřila jej a nezáleželo jí na pekle, které prožíval, když se voda dostala do ran.
Přestal ji líbat, ale to jen proto, aby se odtáhl a zasypal jí krk motýlími polibky. Jako odplatu za bolestivé pálení ji uštědřil několik kousanců, div se neprokousl ke krční tepně. Jakmile poté ucítila rty na špičkách ňader, hlasitě vykřikla a opět zatnula nehty do jeho těla, tentokrát však do osvalených stehen. Skoro, jako by věděl na která místa zaútočit, aby jí uvěznil ve víru rozkoše a absolutního blaha. Ze všeho nejlepší byl tlak jeho ztopořeného mužství na jejím břiše.
,,Dokážeš si představit, jak moc po tobě prahnu?"
,,Ukaž mi to," zavrněla do ucha a skousla ušní lalůček.
Než se znovu přesunul k ňadrům, stačil ji obdarovat několika polibky a nedočkavě vsunul ruku do jejího rozkroku. Zasténala, uchopila jeho mužství a něžně ho hladila. Stáhla kůži a prstem pomalu kroužila po hladkém žaludu. Druhou rukou si pohrávala s varlaty. Cítila, jak do ní zasunul dva prsty a roztouženě sebou škubla. Pak jen vydávala jeden tichý sten za druhým a vychutnávala si tu rozkoš, kterou jí pohyby přinášely.
Nedokázal se dále ovládat, prsty z ní vyjmul, nadzvedl ji tak, aby se mohla chytit jeho krku a obtočit nohy kolem pasu a prudce do ní vstoupil. Její první myšlenka byla, že tlak v klíně rozpoltí, tak velký a tvrdý byl jeho penis, a přece si nepočínal nějak hrubě.
Pohla proti němu pánví, aby ho její útroby zcela pohltily. Hluboko v sobě cítila příjemné, stupňující se pulzování. Při prvním přiražení zalapala po dechu a po překonání prvotního šoku z bolesti, mu vyšla pánví vstříc. Uchopil pevněji její stehna, hlavu opřel o prsa a začal se pohybovat. Bral si ji jako zvíře svou kořist, nemilosrdně a hladově. Vzdychala, sténala i křičela slastí.
,,Nepřestávej!" Žadonila, ztracená v mlze chtíče a očekávání. Chtěla zastavit čas, nechat jej vrážet do ní svůj úd na věky věků.
V posledních momentech, kdy se blížil vrcholu, se zakousl do jejího ramene a přidušeně vykřikl. Ještě hodnou chvíli na to v ní setrvával, snažíce se popadnout dech a uklidnit bušící srdce, které bilo takovou rychlostí, až měl pocit, že mu prorazí břišní stěnu i hrudní koš. Už dlouho necítil něco tak neuvěřitelně intenzivního a fantastického.
,,Sakra," uniklo mu z úst, když se od sebe oddělili. Chtěl něco říct, ale jednak toho silou okamžiku nebyl schopen, a taky letmý záblesk v jejích očích napověděl, že na plýtvání slovy není čas ani vhodná chvíle.
,,Pojď," šeptla a zastavila vodu. Pak ho chytla za zápěstí a dotáhla do ložnice, kde s ním praštila o postel a obkročmo na něj usedla. Byl překvapen, jakou sílu ta nenasytná ženská má, ale než stačil cokoli poznamenat, přitiskla se na jeho rty a zaplula mrštným jazykem do jeho úst. Přesunul ruce na její záda a několikrát ji vrátil její počínání ve sprše. Nezanechal sice tak markantní stopy, přesto se mu povedlo dostat jí do úplného varu a vyburcovat k nepříčetnosti. Překvapivě rád ji ubližoval takovýmto způsobem a líbilo se mu sledovat, jak se pod každým jeho pohybem prohýbala jako přítulná kočička. Že se jí to líbí, dávala dokonce najevo tichým vrněním, které by mohl přirovnat ke spokojenému předení.
,,Proč se tak usmíváš?" Otázal se s hlavou nakloněnou na stranu.
,,Uvidíš," řekla prostě a přesunula se tak, aby měla jeho znovu ztopořený penis přímo před obličejem. Jemně stáhla tenkou kůži a obnažila růžový žalud, přičemž vysunula jazyk a přejela po celé jeho délce. Zastavila se až na samotné špičce, kterou několikrát obkroužila a pak konečně vsunula do úst.
,,Sakra," uniklo mu znovu, jakmile ho její ústa pohltila úplně celého. Zjevně moc dobře věděla, jak si s tak citlivou částí mužského těla správně vyhrát a dohánět jej k šílenství.
,,Prosím, neprodlužuj to," naléhal a snažil se pohyby pánví urychlit tempo. Hladověl i žíznil opětovně zakusit ten pocit, kdy neexistuje nic jiného než on, její tělo a před očima vybuchující vesmír.
,,Jak si žádáš," řekla poslušně, vrátila se na předchozí pozici a nasměrovala jeho tvrdý penis ke svému vstupu.
,,Au," sykla, když se do ní vnořila špička a tělo ochromila dosud nepoznaná bolest. Byl příliš velký a k tomu, aby zvládla dosedat, musela nasbírat téměř veškeré střípky odvahy. Nějakou chvíli to trvalo, ale s kovářovou dopomocí opatrně dosedla.
Nechtěla to dále protahovat, a tak i přes muka způsobená jeho mužstvím, se dala do pohybu. Zpočátku působily poněkud trhavě, ale po chvíli se z předchozí bolesti stalo cosi skvostného. Užívala si hloubku, svéraznost a bouřlivost s jakou se pohybovali. Zvláště poté, co ji pevně popadl za boky a sám si určoval rychlost tempa.
Minutu po minutě, vteřinu po vteřině se přibližoval extázi. Celé tělo zbortil studený pot, srdeční tep stoupal do nebeských a svaly celého těla se napínaly jako tětivy luků.
V momentě posledního přírazu prořízl ticho místnosti řev doprovázející vyvrcholení zcela vyčerpaného muže. Černovlasá moc dobře věděla, že právě nadešla ta správná chvíle. Dokud si stále se zavřenýma očima vychutnával lehce delirický stav těla i vědomí a vydýchával nedávnou kumulaci, vycenila bělostný chrup s dominujícími, nepřirozeně dlouhými tesáky, které velmi snadno prošly svalovinou kovářova krku i několika vrstvami pulzující tepny.
Než muž ležící pod ní dostal šanci situaci pochopit nebo se alespoň pokusit bránit, ochromil jej chlad podobný tomu, kterému byl vystaven než jej černovláska našla. Ruce, nohy i trup pomalu odumíraly a odmítaly spolupracovat. Mohl jen sledovat, jak ženě, z níž se vyklubala bytost knižních románů, stéká po bradě karmínově rudá tekutina, díky které je živ. Cítil, jak jeho srdce zpomaluje, občas vynechá nějaký úder, a jak z jeho slábnoucí tělesné schránky prchá život
Avšak, když se na to tak podíval, neměl ani manželku či děti, nejlepší přítel zmizel kdoví kam, pravděpodobně zemřel a nikdo jej nepřišel ani hledat. Nenašla se žádná osoba, která by si jeho ztrátu vůbec uvědomila! Snad alespoň naleznou i nového a schopného kováře i hlídače. Možná už náhradu mají. Snad je i lepší?

Sám neví, jak dlouho zde ležel a i přes fakt, že jeho život bude brzy sečten, ničeho nelitoval. Sice zemře osamělý, zhrzený, ztracený v sobě i realitě, ale o smrti při sexu si koneckonců mohou někteří nechat jen zdát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 delinquents | Web | 22. června 2015 v 14:03 | Reagovat

půjčka 1000kč :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama